Vir bonus et sapiens, qualem vix repperit unum Millibus e multis hominum consultus Apollo. Moudrý a dobrý, člověk jeden z milionu, byv Apollón dotázán, sotva našel jednoho. (Ausonius) Člověk sám o sobě je zázračný tvor, avšak jak dodává Trismegistos, Maximum miraculum homo sapiens, zázrak je moudrý člověk: multi thyrsigeri, pauci Bacchi, thyrsos nosí mnozí, ale jen málo je mezi nimi Bacchů. Když před Alexandrem otevřeli bohatě a nákladně vyzdobenou skřínku krále Dáreia a každý mu radil, co do ní vložit, určil, aby v ní byla přechovávána díla Homérova jako nejzvácnější klenot lidského důmyslu, ale Scaliger tupí Homérovu Múzu a nazývá ji nutricem insanae sapientiae, chůvou pošetilostí, nestoudnou jako dvorní dáma, která se nikdy nezačervená. Jacobus Mycillus, Gilbertus Cognatus, Erasmus a téměř všichni po nich obdivují jiskřivý Lúkiánův vtip, ale Scaliger ho příkře odsuzuje a nazývá jej Kerberem Múz. Sókratés, jejž celý svět pokládá za velikána, je u Lactantia i Theodóréta tupen jako blázen. Podle Plútarcha převyšoval Seneca svým duchem všechny Řeky, nulli secundus, a přitom Seneca sám o sobě říká: „Toužím-li utěšit se s nějakým bláznem, nemusím chodit daleko, stačí, když se podívám na sebe.“ Cardanus v XVI. knize De subtilitate rerum uvádí dvanáct filozofů, kteří byli pronikavého ducha a předčili všechny ostatní svým významem, svou jemností a moudrostí: mezi jinými Archiméda, Galéna, Vitruvia, Archytu z Tarenta, Eukleida a dva Araby, Gebera, jenž jako první vynalezl algebru, a matematika al-Kindího. Avšak triumviri terrarum, velký triumvirát, který zdaleka předčí všechny ostatní, tvoří Ptolemaios, Plótínos a Hippokratés. Scaliger ve spise Exoteriace exercitationes odmítá toto jeho hodnocení, některé z uvedených označuje jako tesaře a řemeslníky, Galéna pokládá // 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189165
za fimbriam Hippocratis, lem Hippokratova šatu; a i řečený Cardanus sám na jiném místě vytýká Galénovi i Hippokratovi zdlouhavost, nejasnost a zmatenost. Pro Paracelsa jsou oba hlupáky, pouhými začátečníky v lékařství i fyzice. Scaliger i Cardanus obdivují počtáře Suisseta, qui pene modum excessit humani ingenii, jehož nadání bylo téměř nadlidské, jenže Lodovico Vives označuje jeho práce jako nugas Suisseticas; jinde protiřečí Cardanus sám sobě a odsuzuje staré ve srovnání s naší dobou, majoresque nostros ad praesentes collatos juste pueros appellari, když říká, že ve srovnání s naším pokolením lze naše předky nazývat dětmi. A konečně řečený Cardanus stejně jako svatý Bonaventura chtějí zahrnout do tohoto katalogu mudrců pouze proroky a apoštoly; jak posuzují sami sebe, o tom již byla řeč dříve. Jsme plni světské moudrosti, vzhlížíme obdivně k sobě samým a hledáme aplaus: slyšme však svatého Bernarda, Quanto magis foras es sapiens, tanto magis intus stultus efficeris, etc., in omnibus es prudens, circa teipsum insipiens: čím moudřejší jsi ve vztahu k druhým, tím větším bláznem jsi sám pro sebe. Nechci popírat, že existuje kanonická pošetilost, posvátná zuřivost, božské šílenství, dokonce duševní opojení u samých božích svatých; sanctam insaniam, jak to nazývá svatý Bernard (jakkoli nejde o vášeň, kterou by byl zasažen sám Bůh, jak blasfemicky tvrdí Vorstius), šílenství běžné i u takových osob, jako byl svatý Pavel (2 K), který žádá: „Přál bych si sám být proklet“ (Ř 9,3). Taková je i ona opilost, o které mluví Ficino: duše je povznesena a stržena božskou chutí nebeského nektaru, který básníci dešifrují jako oběť Dionýsovi; spolu s básníkem lze potom v tomto smyslu říci insanire lubet, je příjemné šílet, anebo jak vyzývá Augustinus: ad ebrietatem se quisque paret, buďme opilí a šílení. Obvykle se ale dopouštíme omylu a zacházíme příliš daleko, scházíme z cesty, protože jsme neschopni kráčet přímo, a jako se říká o Řecích, Vos Graeci semper pueri, vy Řekové jste stále dětmi, lze také říci: 106 //
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189165
vos Britanni, Galli, Germani, Itali, vy Británci, Francouzi, Němci, Italové jste spolek bláznů. Postupujte a partibus ad totum anebo naopak od celku k částem a výsledek bude stejný; části ještě obšírně vyložíme v dalším kuse této Předmluvy. Celek pak nutně vyplyne cestou indukce čili neúplného sylogismu zvaného sorites. Každý dav je šílený, bellua multorum capitum, mnohohlavé zvíře, ukvapené a příliš rychlé v úsudku, stultum animal, hloupá zvěř, řvoucí smečka. Roger Bacon to dokazuje na základě Aristotela: Vulgus dividi in oppositum contra sapientes, quod vulgo videtur verum, falsum est, to co lidé běžně pokládají za pravdu, je nepravda, napořád jsou pravým opakem mudrců, avšak tento temperament (vulgus) sdílí celý svět, i ty sám jsi de vulgo, jeden z tohoto davu, i ten, tamten a tenhle a stejně tak i všichni ostatní; proto, jak uzavírá Focion, nelze přijmout nic z toho, co tvrdíme či konáme, jsme hlupáci a oslové. Začni, odkud chceš, postupuj vpřed či vzad, vyber z celé smečky, pečlivě vol anebo sáhni, kam ti padne zrak, zjistíš, že všichni jsou stejní, v každé bečce jsou stejní sledi. Koperník, tento nástupce Atlantův, míní, že Země je planeta, že se pohybuje a svítí na jiné stejně jako Měsíc na nás. Digges, Gilbert, Kepler, Origanus a jiní hájí tuto jeho hypotézu se smutnou rozvážností, stejně jako to, že Měsíc je obydlen: je-li tomu tak, že Země je měsíc, potom i my v našem podměsíčném labyrintu trpíme závratí, točí se nám hlava a třeštíme jako náměsíčníci. Až do noci bych mohl uvádět další a další podobné argumenty; chcete-li slyšet zbytek, Ante diem clauso component vesper Olympo; večerní hvězdou by den byl zakončen, Olympos zavřen, (Vergilius, Aeneis*, I, v. 374)
// 107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189165