zvuky a nebylo by cesty zpět. Chmmm. Je velký, nebetyčný rozdíl s někým hrát a s někým si zahrát, vážně. Takhle je to v pořádku. Letos s ním budu hrát už potřetí, dokonce na Slovensku, jsem tomu rád, těším se, díky všem. Doufám, že si na tu chvilku zahrajeme. Paráda. Rozumím. Klížej se mi zraky, pro dnešek konec. Kdy pokračujeme? Kdy razíš na turné? Já celkem teď po večerech zvládám. Mám tu Čmeldu a dneska je Bětka do dlouho v práci. Po Velikonocích, někdy od třináctého, jsou tam nějaké Olomouce a tak. A pak Sloven sko v květnu. Po jedenáctým jsem zase volnější dopoledne. Budeme se aktualizovat, jinudy cesta nevede. Jdu ještě zpracovat sken samice Ictinogomphus decoratus:) [8. 5. 2012 10:30:28] Před 67 lety Německo kapitulovalo. Kupkův obraz Tvar modré se prodal za rekordních 55,8 milionu korun. Vít Bárta stanul před soudem. V Praze demonstrovalo sto tisíc odborářů proti vládě. Dan Bárta zazpíval v přímém přenosu na TV Nova jako host soutěže Hlas ČeskoSlovenska. Nekapituloval. Žádný rekordní honorář nedostal. U soudu nestanul. Nikdo proti němu v Praze nedemonstroval. Žvaniti fér potřicáté, klapka, jedeme. Jeďme. Dnes o dnech minulých. Viděl jsem tě po dvaceti letech poprvé v primetimu na komerční televizi. Co se to stalo? Je to takový záchvat klasik. Někdy si prostě řeknu, že je potřeba udělat něco odvážného:) Popravdě ovšem je to prostší, řešíme nový management a on se prostě jen zeptal, na Nově řekli, že by to bylo skvělé, a pak jsem já měl týden na rozmyšlenou, jestli si také myslím, že by to bylo skvělé. Tak jsem přes hrdinné eposy, že to nemám za potřebí, přes pochybnosti a licitace o případné vyhrazené změně programu ve tvaru jiné písně a přes to, že by každý jiný nezaváhal až 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189157
k tomu, že kdo by tam, sakra, měl být jiný, když ne já. S hochy jsme udělali elegantní aranž. A přiznali si, že dva miliony diváků jsou dva miliony diváků. Umět hrát živě není ostuda. Naopak. I umění hrát a zpívat živě má různé úrovně. Je dobré, že se to i diváci Novy občas dozvědí:) A nakonec se ukázalo, že i většina našich fandů nás ráda viděla, uf. Přesto jsem z tebe cítil v prvních taktech nerva. Dokázal ses oprostit od toho, že na to koukaj lidi, kteří tě možná přes všechny Anděly na kontě vidí a slyší poprvé v životě? To je mi úplně šumafuk, to byla normální tréma. Uděláš pětkrát zvu kovku, ale může se stát cokoliv. Je to přímý přenos, máš jednu píseň, zmýlená neplatí. Zašumluješ text, zakopneš o drát nebo se prostě poděláš z něčeho jinýho, zvuk se výrazně změní… Po deseti taktech to spadne, jednak není čas na blbiny, každá nota chce svoje, i ta pís nička jako celek, a navíc přesně tohle prožívají v tu stejnou dobu na různých místech asi tak čtyři desítky tisíc lokálně významných zpěváků, jednak mě prostě uklidní zvuk mého hlasu ve sluchátkách. Pozadí jede a zbytek je na mně. Nemůžu si dovolit to tomu pozadí zkazit:) Rychle dovnitř, do písně, mezi doby, do tónů. Všechno ostat ní jen rozptyluje. Čím víc lidí to slyšelo poprvé v životě a čím víc jich založilo kladný vztah, tím líp. První dojem dvakrát neuděláš (díky, Klempo), vždy připraven! Mělo to nějaký přímý efekt? Přišlo na příští koncert o 198 lidí víc? Ne:) Mimochodem já tu soutěž docela sleduju. Zjišťuju o sobě hrozný věci, jako například že se ve vkusu občas protnu s Michalem Davidem, a nejvíc s Rytmusem. A že se veselím s Leošem Marešem, když se mu povede vtip. A že tam je několik zpěváčků, kterým to možná i pomůže, protože zpívaj fakt dobře. Ale o to nejde, já mám sám za sebe drzý dojem, že jsem tam byl udělat 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189157
měřítko vlastně. Ta propagace je podružná podle mého, lidi, co zvyk nou koukat na bednu, stejně na koncerty moc nechodí. Chápej, roz hodně ne na nově poznané starší tváře. Když už by měli takovou pionýrskou náturu, věděli by o mně dávno. A tak dále. A chápu, jsi prostě loajální kluk:) Souhlasit nesouhlasit, líbit nelíbit, už jsme to řešili. Je to trochu jako posuzovat kresby dvanáctiletých dětí, nic proti ničemu. Já nemám televizi. Nedívám se na to, ani když můžu. Ne proto, že bych a priori myslel, že to jsou srágory, to vůbec, ale nechci se tím zabývat, nechci se emocionálně vyčerpávat. Jsem profík. Vnímám tam sto milionů detailů, vnímám druhé plány, zákulisí, úlitby, úhyby, rozčiluje mě ta dramaturgie, ta manipulace divákem, ten netvůrčí přístup k materiálu a tak. Proti těm zpěvákům, muzikantům, porotě, moderátorům, nic nemám, snad jen ten Michal David už je trochu moc pouť, ale zase na druhou stranu, některý jeho písně snesou drobnohled, alespoň co se týče harmonie a melodie. Daleko horší je, co všechno se lidi o té hudbě jako řemesle nedozví, a ta její degradace v přímém přenosu na zábavný zvuk mě rozčiluje. Jinak samo sebou, kdybych se díval, držel bych palce. A se usmíval. A klel. A nadával. Nemám na to čas. Viděl jsem jen pár dílů první řady superstar, abych uchopil ten formát. Já se prostě na televizi nedívám, jen v ní občas vystupuju z různých důvodů, přičemž zvídavost je dost vysoko. Jo, a ta soutěž nepomůže nikomu, leda osobně, jako zkušenost. Míním. A tohle ještě stojí za rozebrání. Že je to jako soutěž postaveno, takže umístit metu je přesně ve formátu. I to může být velice riskantní, pro tože soutěž tohoto typu nestojí primárně na ladí a je v rytmu vs. neladí a není v rytmu, ale na sympatický/á vs. nesympatický/á. Takže to mé vystoupení mohlo být velmi kontraproduktivní/á (když k tomu navíc připočteš, že se vůči těm pořadům vymezuji výrazně a veřejně, žádná zadní vrátka jako kdejací ostatní). Že dost podstatná část hostů zpívá na playback, aby se náhodou neukázalo, že mohou být vlastně mnohem horšími zpěváky než ti nebozí soutěžící (bez vazeb, kon taktů a reálné fanouškovské základny), použití jen v jistém smyslu jako výplň mezi reklamní bloky. A protože emocionálně autentičtí, jako výplň mezi drahými reklamními bloky. Že daleko víc než zpívání musí porota zohledňovat zpěváctví, jehož podstatnou součástí je i vypadání (pámbu udělej něco s mým autentickým ignorantstvím) 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189157