Jaroslav Kříženecký
Evžen Sokolovský ve velkém stylu barokního divadla, Karel Palouš v pražském Realistickém divadle inscenoval hru ve střídmém duchu – v takovém, jaký měla původní venkovská lidová představení. Jiří Adamíra hrál Piláta, Ljuba Benešová Mariju Majdalenu, Krista František Horák, Jidáše (prý velmi autenticky) Vilém Besser. Premiéra se konala 23. května 1966, půl roku po brněnském uvedení. „Z divadla jde divák s jakousi dobrou pohodou v srdci. Viděl upřímné a vroucí divadlo, plné zápalu, a nemůže zůstat nedotčen dobrou snahou podkrkonošských řemeslníků, tak výborně zde zastoupených smíchovskými herci,“ vystihl přesně smysl a dopad hry Pavel Grym v Lidové demokracii.
Třikrát před kamerou V roce 1966 můžeme najít jméno Jiřího Adamíry u jednoho filmu a dvou televizních snímků. V kinech se objevil Transit Carlsbad režiséra Zbyňka Brynycha podle scéná- Ve filmu Transit Carlsbad ře Jana Procházky v lis- Foto M. Mirvald topadu – a valné nadšení nevzbudil. Špionážní příběh v kulisách přepychového hotelu se tváří natolik vážně, že vzbuzuje spíše pocit parodie. Jednou z hlavních figur na poněkud nepřehledné šachovnici děje je i Adamírův Mercadier. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189129
Jiří Adamíra – noblesní král českého jeviště
Dvoudílnou inscenaci podle románu Grahama Greena Ministerstvo strachu natočila režisérka Eva Sadková a do hlavní role Arthura Roweho obsadila Jiřího Adamíru. Špionážně-detektivní drama plné zvratů a napětí se odehrává v bombardovaném Londýně roku 1942 a dodnes udivuje silou zpracování i hereckých výkonů – dnes už v televizi takřka nevídaných. I v druhé z televizních inscenací, tentokrát v režii Jaroslava Novotného, dostal Jiří Adamíra hlavní roli, žánr zůstal detektivní a místem děje stará dobrá Anglie, zde konkrétně její půvabný venkov. Příběh Někoho jsem zastřelil vychází z románu Francise Gerarda a jde o rozpletení složitého případu vyděračství, nevěry a vraždy. Jiřímu Adamírovi coby vrchnímu inspektorovi Johnu Meredithovi se to v dramatickém závěru samozřejmě podaří. Jde o jeho první z řady postav kriminalistů, které před kamerou ztvárnil.
Se sestrou Miladou v československém pavilonu na výstavě EXPO 67 v Montrealu Foto archiv Marka Adamíry
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189129
Jaroslav Kříženecký
O herectví, které promlouvá O pramenech své popularity a hlavně důvodech respektu, obdivu a pochopení publika i kritiky – toho všeho si vydobyl svým moderním, civilním herectvím, kterým dokázal, bez ohledu na roli, přesně oslovit své současníky –, Jiří Adamíra v roce 1966, po Strýčkovi Váňovi, Vlcích a dalších inscenacích zauvažoval takto: „Člověk musí znát základní důležité problémy společnosti, v níž žije; je k tomu také zapotřebí znalosti pocitů a stavů diváka, jeho mravních, morálních i docela všedních problémů, i znalosti sebe sama. Umět situací ostatních lidí měřit situaci, v níž se sám nacházím. To, co kolem sebe vidím, slyším a cítím, měřit s tím, co si o sobě, o společnosti a o světě vůbec myslím já. Je to základní problém každého herce, vyjádřit co nejprostším způsobem tyto pocity a sdělit je divákovi. To znamená, pokud jde o řemeslo, nepoužívat vnějších prostředků, kterými se vyjadřovali herci v minulosti, které odpovídaly oné době, ale najít pro rovnocenné situace prostředky odpovídající životu, chování, myšlení a cítění současného člověka.“
Causa Ivan Karamazov V Bratrech Karamazových líčí spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij obrazy temných hlubin lidského nitra natolik geniálně, že bez ohledu na čas a prostor vzrušují i čtenáře či diváka dnešního světa. Základní motiv – „Je vše dovoleno, není-li Boha?“ – vtělil do příběhu, který ve stupňovaném dramatu zkoumá mysl a míru svobody člověka. Tři zcela odlišné syny pochybného egoisty a cynika Karamazova spojuje jediné: příznačně ruská palčivá potřeba najít pravdu života. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189129