vání. Na poslední schůzce slíbili, že ty předměty dodají do týdne. Což splnili, až na to, že to, jak teL víme, nebyly ty správný předměty.“ „Možná si teL vzpomene ještě na něco, když si osvěžila paměF,“ soudila Diana. „Mohl bys zůstat v kontaktu s vyšetřováním toho požáru v Golden Antiquities?“ „Myslím, že jo.“ „Fajn. PojLme domů. Vím, že je na mě ještě brzo, ale jsem dneska nějaká utahaná. Bylo toho na mě nějak moc. Věci budou vypadat líp ráno.“ Diana zavřela kancelář a laboratoř a pak s Davidem prošla budovou do vstupní haly. Zamávala strážnému ve službě a společně zamířili ke dveřím na parkoviště. Stmívalo se, měsíc byl v úplňku a všechno mělo namodralý nádech přicházející tmy. Lidé přijížděli do restaurace na pozdní večeři a na parkovišti dosud stála spousta aut patřících zaměstnancům. Diana se podívala na kolosální budovy právě ve chvíli, kdy zhaslo denní osvětlení a rozsvítilo se noční. Měla muzeum ráda a tiše mu slíbila, že ho ochrání před skandálem. Zamávala Davidovi, nastoupila do auta a odjela domů. Diana otevřela oči, protože zaslechla klepání na dveře. Nezdálo se jí to? Vstala z postele. Kolik je hodin? Podívala se na hodiny – 4.14. Žádný div, že je ospalá. Nevyspala se. Znovu se ozvalo klepání. Hodila na sebe župan a stiskla vypínač. Nic se nestalo. No výborně, další výpadek. Co je to tentokrát, zase veverka v drátech? Prošla potmě krátkou chodbou do obývacího pokoje. Když míjela kuchyň, šlápla do něčeho mokrého a kluzkého. Ztratila rovnováhu, uklouzla a tvrdě dopadla na podlahu. Při pádu se uhodila hlavou o zeL. Ležela omráčená pádem. Za chvilku jí došlo, že leží v louži. Železito-měděný zápach se nedal s ničím zaměnit.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189090
16
Diana se snažila postavit, když se dveře rozletěly. „Tady policie,“ zařval silný mužský hlas. Měla dojem, že ho poznává. Zalil ji pocit úlevy. „Doktorko Fallonová?“ zavolal. „Tady,“ ozvala se Diana. Rozsvítil v obýváku. Světla svítí. Co je s tou elektrikou? Světlo ukázalo, co už Diana věděla, co ucítila – krev. Louže zasahovala z chodby do jídelního koutu a do kuchyně. Diana ji měla všude na sobě. „Kristepane,“ vyhrkl policista a sklonil zbraň. „Co se stalo, doktorko Fallonová? Kde jste zraněná? Nehýbejte se.“ „Já jsem v pořádku. Tohle není moje krev.“ Jenže čí je? „Je tady ještě někdo?“ zeptal se. „Dostali jsme anonymní hlášení, že tady někoho zabili. Je tu nějaký tělo?“ Rozhlédl se po místnosti a dřepl si, jako by nějaké tělo mohlo být schované pod gaučem. „Ne – já nevím…“ koktala Diana. Než skončila, začal policista prohledávat její byt, přičemž se pečlivě vyhýbal krvi – což ale bylo nemožné. Sledoval krev do její ložnice. Diana se opatrně vyškrábala na nohy. Policista, který stál u dveří, jí přišel na pomoc. „Nejste zraněná? Říkáte, že to není vaše krev? Víte, čí je?“ „Ne,“ řekla mu Diana. „To nevím.“ Vytáhl židli od stolu v jídelně a ona se k ní začala opatrně přesunovat tak, aby nešlapala do krve. Začala si sedat, když se podívala na polštářek na sedadle a zarazila se. Byla celá od krve, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189090
krev jí kapala z noční košile i ze županu. Policista si všiml jejího zaváhání. „Potřebujete se posadit,“ podotkl. „Máte tržnou ránu na hlavě. Napadl vás někdo?“ Diana si chtěla sáhnout na hlavu, ale všimla si, že má ruce pokryté krví. Sedla si na podlahu. „Je tu někde tělo?“ vyptával se policista. „Cože? Ne, alespoň jsem žádné neviděla.“ To zní blbě. „Chci říct, že jsem se právě probudila.“ Mysli, sakra. „Čisto,“ hlásil první policista. Vrátil se k nim. Nechával krvavé stopy všude po podlaze. „V ložnici vám praskla žárovka.“ „Vy jste se prostě vzbudila a našla všechnu tu krev ve svém bytě?“ Policista zněl nedůvěřivě. Diana se mu ani nedivila. „Radši zavoláme náčelníka Garnetta,“ radil první policista. „Víš, že chce, abysme ho zavolali, kdykoliv se jedná o Fallonovou, muzeum nebo kriminalistickou labinu.“ „Musíme zavolat záchranku. Má na hlavě pořádnou bouli,“ mínil ten druhý. „Zavolejte kriminalistickou laboratoř…“ Zamyslela se, vybavila si Jinovo číslo domů a dala jim ho. Zatímco telefonovali, Diana si prohlížela rozložení krve – louže na chodbě stékající do kuchyně, jídelního koutu, nahromaděná pod stolem. Bylo jí tu strašně moc. Krvavá šmouha vedla z hlavní louže ven ze dveří. Něco – někoho tu táhli. Podívala se na strop. Byly tam tři cákance – to znamená čtyři bodnutí nožem. První rána zachytila krev, následující postříkaly strop. Na zdi za stolem, u kterého seděla, byla krvavá šmouha, jako by se o zeL někdo opřel a pak po ní sklouzl. Podívala se na zem po šlápotách. Měla by jich tu být spousta od každého, kdo sem vešel, ale nedokázala rozlišit původní stopy od těch, jež udělali policisté a ona sama. Zaráželo ji, že to vypadá tak podivně – a tak hrůzostrašně. „Jste zraněná?“ chtěl vědět jeden člen policejní hlídky. Diana si sáhla na temeno. „Je to jenom malá boule.“ „Jak jste k ní přišla? Někdo vás praštil?“ zeptal se. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189090