týmu,“ vysvětlovala Diana. „Co se s tím stane od tohoto okamžiku, už je odpovědnost pana McNaira.“ „To mi připadá v pořádku,“ připustil komisař. McNairovi muži se podívali na svého šéfa a on jim pokynul, aM zůstanou stranou. Je to podivné, pomyslela si Diana. Chovají se jako gangsteři. „Musím se podívat do všech sáčků, abych se ujistil, že jsem dostal všechno, co potřebuju k svému vyšetřování,“ řekl McNair. „Výborně,“ souhlasila Diana. „Komisař a náčelník Garnett se podepíšou jako svědci, že pečetě byly rozlomeny, aby bylo všechno jasné, až budou důkazy napadeny u soudu.“ Diana vyndala pero z kapsy a podala ho komisaři. „Podepsat?“ zvažoval komisař. „Říkala jste napadeny u soudu?“ „Ano, všichni vzpomínáme na proces s O. J. Simpsonem a co se stalo, když se s důkazy nezacházelo přesně podle protokolu. Budeme potřebovat úřední svědky, aby bylo jasné, kdo udělal co a kdy a kdo to nařídil nebo povolil, zejména když pečetě mají být rozlomeny bez legitimního forenzního důvodu v polních podmínkách, kde se může důkaz ztratit nebo může být kontaminován.“ Kruci, říkala si Diana, když už chce komisař ustoupit, tak bude muset přijmout zodpovědnost za následky. Její prohlášení přineslo žádaný efekt. Komisař nechtěl mít své jméno na ničem a taky nebyl žádný přijatelný způsob, jak říct, že nepodepíše žádnou odchylku od správného úředního postupu. „Myslím, že můžeme důvěřovat Dianiným lidem, že vědí, jaký je rozdíl mezi kostí a ostatním materiálem,“ obrátil se na McNaira. „Ostatně tím se zabývají.“ McNair se zamračil. Byla to drobnost, ale výraz jeho tváře svědčil o tom, že hodlá vyhrát i drobné bitvy. Diana řekla Nevě a Davidovi, aM vynesou sáčky s důkazy neobsahujícími biologický materiál. „Chci vidět popisky všech sáčků, které nám nepředáte,“ houkl McNair. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189089
„NebuRte směšnej,“ ozval se Garnett. „Chováte se, jako kdybychom nebyli všichni na jedný straně. Jakej asi můžou mít důvod, aby skrývali důkazy? Měli jsme dohodu. Moji lidé ji dodrží.“ „Souhlasím,“ přidal se komisař. David střelil po Dianě pohledem, jenž říkal: „Nemyslíš, že je to nějaké divné?“ Ano, pomyslela si, velmi divné. Davidovi a Nevě zabralo půl hodiny, než shromáždili a odepsali všechny sáčky, které předtím tak pečlivě uložili v dodávce. Dianu mrzelo, že pečlivě posbírané a zaznamenané důkazy dostane McNair. Na druhé straně jemu šlo pouze o slávu a pracovala pro něj řada dobrých lidí. Důkazy by v jejich rukou měly být v bezpečí. On si určitě nebude špinit ruce tím, že by ty důkazy osobně analyzoval. A vlastně ani nevěděl jak. „My budeme s požářištěm taky končit,“ poznamenal McNair. „Zabalíme do krabic všechny kosti, co najdeme, a pošlem vám je.“ Otočil se a spolu se svými kamarády nasedl do náklaRáku a uháněl pryč. Všechny je při odjezdu ohodil břečkou, včetně komisaře v jeho černém svrchníku. „Takhle je to nejlepší,“ usoudil komisař a rukou v rukavici si čistil kabát. „Je sice trochu obhroublý a nemá takt, ale svou práci odvede.“ „Doufejme,“ zabručel Garnett. „Tohle je ostře sledovaný případ a všem se nám to vrátí i s úrokama, jestli to McNair podělá.“ „Nepodělá, ujišMuji vás, že nepodělá.“ Komisařův hlas vyjadřoval spíš naději než jistotu. Komisař rychle nastoupil do svého auta, ohlédl se po nich přes rameno a odjel. Alespoň nás neohodil, napadlo Dianu. „Co se stalo?“ zeptala se. „McNairův strýček se dostal ke komisaři,“ vysvětloval Garnett. „Vysvětlil jste mu, že McNair je ten, kdo zachází špatně s důkazy?“ „Ano, a komisař mi věřil. Tohle vlastně není o logice nebo 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189089
pravdě. Je to o politice,“ postěžoval si Garnett. „Musíme využít to, co máme. Máte obrázky?“ „Ano,“ ujistila ho Diana. „Jestliže to McNair podělá a stane se z toho veřejná záležitost, použijeme je. Jestli se jediný pachatel dostane ven kvůli McNairovi, pak je určitě použijeme.“ Když se Diana vrátila do svého bytu, byla dokonale otrávená. Udělala si krátkou procházku přes les a ploužila se třiceti čísly sněhu v naději, že ji to zchladí. Nezchladilo. Osprchovala, oblékla si něco, co ani vzdáleně nesouviselo s forenzním zkoumáním, a odjela do muzea. Bylo zavřené, ale v takovýchto chvílích, když vězela po kolena v mrtvolách a politicích nebo když měla prostě špatný den, uklidňovala se prohlídkami muzejních expozic. Někdy to byl egyptský sál a amulety ukryté v látkách, v nichž byly zabaleny mumie, jindy to byly horniny a drahé kameny, někdy prošla obrovskou kostrou dinosaura nebo se posadila a hleděla na nástěnnou malbu dinosaurů s legračními jednorožci, jež malíř ukryl na různých místech po celých obrazech. Její bývalý nadřízený Gregory Lincoln se rád díval na Vermeerovy obrazy, když byl venku v akci. Vozil si s sebou pohlednice s těmi nejoblíbenějšími. Díval se na scény z každodenního života namalované Vermeerem celé hodiny – milostný dopis, žena se džbánem na vodu, hráč na kytaru, zeměpisec. Jako by ho uváděly do meditativního transu. Diana se ho jednou zeptala, na co myslí, když se dívá na své obrázky. „Snažím se domyslet, co se v nich děje. Co si myslí ta žena, když odevzdává dopis? Kterou mapu maluje kartograf, kde všude byl?“ Diana přejala Gregoryho zvyk dívat se na krásné umění, když se potřebovala utrhnout od zvlášM chmurného úkolu, a zvyk si udržela, i když přestala pracovat na vyšetřování porušování lidských práv. Dnes večer byly uklidňující tvary mořských lastur obzvlášM přitažlivé. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189089