Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189085
24 Pátek 7. září
nspektorko Tullochová, jak moc jste si jistá, že vrah dneska večer nezaútočí znovu?“ „Vůbec si tím nejsem jistá,“ odpověděla Tullochová odměře ným tónem, při kterém jsme vždycky zpozorněli. „Ale potřetí během deseti minut opakuju, že v tuhle chvíli nemáme důvod myslet si, že budeme svědky podobného incidentu, k jakému došlo jednatřicátého srpna.“ Sešli jsme se v Novém Scotland Yardu na tiskovou konfe renci. Tullochová stála vepředu společně s náčelníkem z okrsku Southwark, vrchním komisařem Raymondem Pullerem, a svým přímým nadřízeným z oddělení vražd, vrchním inspektorem Davidem Weaverem. Museli přiznat, že v případu vraždy Ge raldine Jonesové jejich tým nemá žádná solidní vodítka. Hodi ny obcházení Brendonova sídliště a nekonečné výslechy Geral dininy rodiny a přátel nepřinesly nic, od čeho bychom se mo hli odrazit. Pete Stenning dokonce pozval au pair Jonesových na skleničku a doufal, že ji něčím zaskočí. Všechno se pečlivě zaneslo do systému HOLMES. Bezvýsledně. „Inspektorko Tullochová, nakolik jste připravená vést takhle závažné vyšetřování?“ vykřikl kdosi z pléna. „Vzhledem k udá lostem loňského roku…“
„I
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189085
Oba muži na stupínku si vyměnili pohledy a vrchní inspek tor vstal. „Děkuji vám, dámy a pánové,“ řekl. „V průběhu dal šího vyšetřování smrti paní Geraldine Jonesové vždy ve vhod nou chvíli zveřejníme příslušné informace.“ Tullochová s Weaverem také vstali a následovali ho ven z místnosti. My, kteří jsme stáli vzadu, jsme se vytratili dřív, než se na nás stihli vrhnout reportéři. Emma Bostonová právě před třemi dny uveřejnila text o napodobiteli Jacka Rozparovače a od té doby se na vyšetřovací tým neustále soustředil zájem médií. Veřejnost okamžitě za chvátila posedlost Rozparovačem. Na nočních prohlídkách Whitechapelu po stopách Jacka Rozparovače se čtyřnásobně zvýšila návštěvnost. Tullochová dokonce dostala pozvání do te levizního pořadu Dobré ráno, Británie, aby se tam zúčastnila dis kuze o nově objeveném zájmu o případ Rozparovače v britské populaci. Odmítla ho. Za jedno jsem Emmě byla vděčná. V novinách se o mně psa lo jako o „nejmenované mladé vyšetřovatelce“. Když jsem se vrátila na stanici v Lewishamu, už se pomalu stmívalo. Na tiskovou konferenci jsem jela v jednom autě s An dersonem a Stenningem. Když jsme se blížili k zadním dve řím stanice, zahlédla jsem, jak na parkoviště vjíždí zelené audi s Markem Joesburym za volantem. Na tiskovce nebyl. Od set kání před mým bytem jsme spolu nepromluvili a skoro jsme se neviděli. Oba kolegové šli napřed a vtom se za Joesburyho autem ob jevil stříbrný mercedes Tullochové. Inspektorka z něj vystoupi la a beze slova šla k Joesburymu. Když byla dost blízko, přitiskl ji k sobě a ona položila hlavu na jeho rameno. Připadala jsem si jako voyeur. Otočila jsem se, zašla jsem do chodby a řítila se ke schodům. Nahoře jsem vrazila přímo do mladé Polky, která pracuje v kantýně. Nesla tác plný špinavého nádobí. „Koukejte pod nohy,“ vyjela jsem na ni za řinkotu hrnečků a talířků, které se poroučely na zem. Dívka vyděšeně vykulila oči a padla na kolena.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189085