Monika se nesoustředí. Neví, co se odehrává na plátně. Vnímá Jakubovy měkké dlaně, které ji tisknou. Vzpomínka na mávajícího tátu v okně bledne a mizí, teď myslí na letmý dotyk Jakubových úst ve vlasech, když jí u šatny pomáhal z kabátu. Nechce se jí věřit, že ten nedostupný muž v doktorském oděvu, se kterým se vídávala na praxi, patří teď k ní. Je pohledný, inteligentní, žádoucí. Všechny stážistky i zaměstnanci z něj byli vedle. A on si vybral ji. Ve spoře osvětlené cukrárně na rohu starého domu vytírá sehnutá žena podlahu. Dvojice s rozzářenýma očima se loučí před jejím novým domovem. Jakub se k Monice tiskne a vyznává lásku. Jeho slova jsou plná něhy a lichotek. Udržují rovnováhu, aby se nepřitiskli na zvonky u domovních dveří, loučí se a znovu k sobě vrací. Její polibky jsou nesmělé, jeho ústa a ruce troufalé. Nepotřebuje zrcátko, aby věděla, jak má červené tváře. Cítí v nich horkost. Těší se, až se doma napije, osprchuje a pak bude o Jakubovi vyprávět mamince. Ráda by se s ní poradila, jestli by bylo vhodné pozvat ho příští týden k nim domů. Na oběd, tak, jako to udělala jeho matka. Za dveřmi brká o naditou tašku a velké boty. V pokoji sedí cizí muž. Je jí povědomý. Ano, to je ten snaživý taťka, co si jezdí se svou neklidnou ženou pro Petru. Její matka si žmoulá ruce s člověkem, který patří jiné. Její čistá, charakterní, zásadová matka odloudila muže od rodiny, otce od těžce zkoušeného dítěte. Od chudáka Petry, o kterou se týden starala na praxi, byla svědkem jejího utrpení i jejích nepatrných radostí. Dlouhé hodiny si s ní povídala. Ví, jak se vždycky těšila na poslední víkend v měsíci, až pro ni rodiče přijedou. Nemohla se dočkat, až jí maminka bude vařit její oblíbená jídla a tatínek ji vezme na procházku k lesu a budou pozorovat ptáky a lesní zvířata. Monika nechce uvěřit, brání se tomu poznání. Nechce, ale musí. Tolikrát matce o Petrušce vyprávěla. Musela vědět, o koho jde. Ani nemrkla okem. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189054