hlížela, jak šenk, který donesl víno, nalil první pohár lordu z Budky v ústraní. Bylo to sice nekrálovské, ale v té chvíli si dupla nohou a strčila do ubohého šenka. Ten se zapotácel, tiše něco zamumlal a nevěřícně se díval na dlažbu pod jejíma nohama. Naklonila se na opačnou stranu a vykřikla do ucha zemana ze Spíže: „Vidíte mě, člověče? Proč je dnes k jídlu jen studené vepřové a šunka?“ Přerušil sice svůj tlumený rozhovor s dámou z Malé šestiúhelníkové komnaty v severní věži, otočil se a vyděšeně se podíval, ale pak se jeho pohled rozostřil a on zmateně prohlásil: „Jakže? Ano, ano… chtěl jsem, totiž…“ „Vaše Veličenstvo,“ napověděla mu Keli. „Ó… zajisté… Veličenstvo…“ zamumlal. Pak se rozhostilo dusivé ticho. Pak, jako by někdo cvakl vypínačem, se otočil ke královně zády a pokračoval v přerušeném rozhovoru se svou společnicí. Keli, zsinalá šokem a zlostí, chvilku nehybně seděla, pak odstrčila židli a rychlým krokem se vydala ke svým komnatám. Několik ze sloužících, kteří se shromáždili v hlavní chodbě, odstrčilo z cesty něco, co nebyli schopni přesně rozeznat. Keli doběhla do své komnaty a vztekle zatáhla za provaz zvonku, který měl přivolat služebnou, jež měla službu v přijímacím salonku. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec se dveře pomalu otevřely a dovnitř velice opatrně nahlédla poplašená tvář služebné. Tentokrát princezna její pohled poznala okamžitě a byla na něj připravená. Chytila služebnou za rameno, vtáhla ji do místnosti a zabouchla dveře. Když se vystrašené děvče rozhlíželo po celé komnatě a dívalo se všude, jen ne na mladou královnu, rozpřáhla se Keli a uštědřila jí s hlasitým plesknutím silný políček. „Cítila jsi to? Cítila?“ vykřikla jí přímo do tváře. „Ale… vy přece… já…“ zakňourala služebná a couvala tak dlouho, až narazila na postel, na kterou těžce dosedla. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189011