hlížela, jak šenk, který donesl víno, nalil první pohár lordu z Budky v ústraní. Bylo to sice nekrálovské, ale v té chvíli si dupla nohou a strčila do ubohého šenka. Ten se zapotácel, tiše něco zamumlal a nevěřícně se díval na dlažbu pod jejíma nohama. Naklonila se na opačnou stranu a vykřikla do ucha zemana ze Spíže: „Vidíte mě, člověče? Proč je dnes k jídlu jen studené vepřové a šunka?“ Přerušil sice svůj tlumený rozhovor s dámou z Malé šestiúhelníkové komnaty v severní věži, otočil se a vyděšeně se podíval, ale pak se jeho pohled rozostřil a on zmateně prohlásil: „Jakže? Ano, ano… chtěl jsem, totiž…“ „Vaše Veličenstvo,“ napověděla mu Keli. „Ó… zajisté… Veličenstvo…“ zamumlal. Pak se rozhostilo dusivé ticho. Pak, jako by někdo cvakl vypínačem, se otočil ke královně zády a pokračoval v přerušeném rozhovoru se svou společnicí. Keli, zsinalá šokem a zlostí, chvilku nehybně seděla, pak odstrčila židli a rychlým krokem se vydala ke svým komnatám. Několik ze sloužících, kteří se shromáždili v hlavní chodbě, odstrčilo z cesty něco, co nebyli schopni přesně rozeznat. Keli doběhla do své komnaty a vztekle zatáhla za provaz zvonku, který měl přivolat služebnou, jež měla službu v přijímacím salonku. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec se dveře pomalu otevřely a dovnitř velice opatrně nahlédla poplašená tvář služebné. Tentokrát princezna její pohled poznala okamžitě a byla na něj připravená. Chytila služebnou za rameno, vtáhla ji do místnosti a zabouchla dveře. Když se vystrašené děvče rozhlíželo po celé komnatě a dívalo se všude, jen ne na mladou královnu, rozpřáhla se Keli a uštědřila jí s hlasitým plesknutím silný políček. „Cítila jsi to? Cítila?“ vykřikla jí přímo do tváře. „Ale… vy přece… já…“ zakňourala služebná a couvala tak dlouho, až narazila na postel, na kterou těžce dosedla. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189011
„Podívej se na mě! Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!“ křičela na ni Keli. „Ty mě přece vidíš, že? Okamžitě řekni, že mě vidíš, nebo tě dám popravit!“ Služebná upřela pohled plný strachu do očí mladé královny. „Vidím vás, ale…“ „Ale co? No řekni, co!?“ „Vy jste přece… říká se, že… myslela jsem…“ „Co sis myslela?“ vyštěkla na ni Keli. Te5 už nekřičela. Její slova dopadala na neš(astné děvče jako rány bičem. Služebná se změnila ve vzlykající uzlíček. Keli nad ní chvilku stála a rozčileně poklepávala špičkou o podlahu, ale pak děvčetem slabě zatřásla. „Je ve městě nějaký mág?“ zeptala se. „Podívej se na mě, na mě, povídám! Je tady nějaký mág, že? Vy, děvčata, k nim přece vždycky chodíte kvůli různým nesmyslům. Kde bydlí?“ Služebná k ní zvedla obličej zvlhlý slzami a ze všech sil bojovala se svými smysly, které se ji snažily přesvědčit, že královna neexistuje. „Oh…mág, ano, to ano…Dobrořez, v uličce Na Václavském plácku…“ Keli se sevřely rty v náznaku odhodlaného úsměvu. Přemýšlela, kde má asi uloženy pláště, ale chladná rozvaha ji nakonec přesvědčila, že bude snazší najít si ho sama, než pokusit se o svém přání přesvědčit služebnou. Čekala a napjatě pozorovala služebnou. Dívka po chvíli přestala vzlykat, užasle se rozhlédla kolem a vyběhla z komnaty. Už na mě zapomněla, pomyslela si princezna. Podívala se na vlastní ruce. Zdály se jí docela normální. Musí v tom být magie. Vešla do převlékárny a zkusmo otevřela několik truhlic, až se jí podařilo najít černý pláš( s kapucí. Rychle si ho natáhla, kapuci stáhla hluboko do čela, vyšla na chodbu a zamířila ke schodišti pro služebnictvo. Nešla tudy od doby, kdy byla ještě úplně malá. Tady byl svět 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189011
truhlic s povlečením a ubrusy, holých podlah a přihlouplých kuchtíků. Byl cítit tvrdými kůrkami. Keli tudy prošla jako duch. Věděla, že někde v zámku žije služebnictvo, ale nosila to jen v podvědomí, jako si obyčejní lidé uvědomují existenci elektrických rozvodů nebo odpadního potrubí. Byla ochotna připustit, že přestože všichni sloužící vypadají úplně stejně, musí mít nějaký rozlišovací rys, podle kterého je jejich rodiny nějakým způsobem dovedou rozeznat. Jenže nebyla připravena na něco takového, jako byl například pohled na Moghedrona – vrchního sklepníka, který vždy kráčel důstojným krokem, podobný galeoně pod plnými plachtami – sedícího te5 ve své komoře s rozepnutým kabátcem a dýmkou v zubech. Proběhla kolem ní dvojice rozesmátých služebných, aniž jí věnovaly jediný pohled. Pospíchala dál a začínala mít z nepochopitelných důvodů čím dál tím tísnivější pocit, že je vetřelcem ve vlastním zámku. A to je tím, uvědomila si nakonec, že to vůbec není její zámek. Ten hlasitý svět kolem ní, s rozpařenými prádelnami a ledovými spižírnami, byl svět sám pro sebe. Nemohl jí patřit. Možná, že naopak patřila ona jemu. Když se ocitla v největší kuchyni, obrovském prostoru lemovaném takovým počtem mis a pekáčů, že vypadal jako želví zbrojnice, sebrala ze stolu kuřecí stehno a cítila při té krádeži podivné vzrušení. Při krádeži ve svém vlastním království! A kuchař se díval skrze ni a jeho oči měly stejně skelný výraz jako šunka v aspiku. Keli proběhla zadním nádvořím kolem stájí a ven zadní branou kolem několika strážných, jejichž nepřítomný pohled naznačoval, že si jí vůbec nevšimli. Venku na ulicích už to na ni nepůsobilo tak strašidelně, ale stále se cítila jako nahá. Byla to pro jednoho opravdu zátěž na nervy, když se pohyboval mezi lidmi, kteří se starali o své a ani hnutím brvy nedali najevo, že jednoho vidí, zvláště když měl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189011