„Ze zámku Castlepoolu,“ odpověděl dotazovaný jako školák, který se bojí přísného učitele. „To jméno neznám. Kde se to nachází?“ „Na mapě Skotska,“ vysvětloval jezdec s tváří ještě hloupější než prve. „Bůh vám pomoci, sir. Co je mi do Skotska? A kam jedete?“ „Do Kalkaty!“ „Ani to neznám! A to je proboha kde?“ „V Indii.“ „Lack-a-day! Vy tedy v tomhle parném odpoledni jedete ze Skotska přes Spojené státy a míříte do Indie?“ „Dnes ne.“ „Ovšem. To by nebylo tak snadné. Poslyšte, nejste vy snad náhodou Angličan?“ „Yes.“ „A co děláte?“ „Jsem lord.“ „Ale? Anglický lord se šišatou škatulí na hlavě! Vás si musím důkladně prohlédnout. Pojď sem, Uncle, tenhle džentlmen to myslí vážně. Buď má o kolečko víc, anebo je to opravdový lord s pěti hektolitry podivínství, které k takovému člověku patří.“ Na vrcholku nejbližšího pahorku se ukázaly dvě postavy, které tam dosud ležely ukryté, jedna velmi vysoká a druhá velmi malá. Oba muži měli kožený oblek a kožené klobouky se širokou střechou. Postava vysokého se tyčila na pahorku jako kůl, ta malá byl hrbáček s jestřábím nosem, jehož hřbet vypadal jako ostrý nůž. Pušky měli staré, velmi dlouhé rifle. Když malý postavil tu svou dlouhou pušku na zem, ústí její hlavně ho přečnívalo o několik palců. Dlouhán dosud nepronesl ani slovo, ale malý mluvil dál: „Zůstaňte, kde jste, ať nemusíme střílet! Ještě spolu nejsme hotovi.“ „Chcete se vsadit?“ otázal se Angličan klidně. „O co?“ „O deset dolarů, o padesát nebo o sto, jak chcete.“ „Dobrá, ale oč by ta sázka byla?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188998
„O to, že vás zastřelím dřív, než vy mne.“ „To byste prohrál!“ „Myslíte? Well, tedy o sto dolarů!“ Angličan sáhl po své nábojnici, popotáhl ji kupředu, otevřel ji a vyňal několik bankovek. Oba muži údivem vyvalili oči. „Sir,“ zvolal ten přihrblý, „vy vozíte po prérii vak plný bankovek?“ „Ano, vždyť bych se nemohl sázet, kdybych neměl peníze. Tedy říkáte sto dolarů? Nechcete vsadit víc?“ „My žádné peníze nemáme!“ „Hm – to je hloupé! Ale nevadí, půjčím vám až do doby, kdy mi budete moci zaplatit.“ Řekl to tak vážně, že dlouhán udivením ztratil dech a hrbatý zvolal: „Nám půjčit – až budeme moci zaplatit? Jste si tak jistý, že vyhrajete?“ „Ovšem.“ „Abyste ale vyhrál, musel byste nás postřílet dřív, než my zastřelíme vás. No a jako nebožtíci bychom vám těžko mohli zaplatit!“ „To nevadí, ale vyhrál bych! Peněz mám tolik, že vašich sto dolarů nepotřebuji.“ „Uncle,“ kroutil hlavou hrbatý zálesák, „takového chlapíka jsem v životě neviděl. Pojďme k němu blíž, abychom si ho pořádně prohlédli,“ řekl, a rychle scházel dolů. Dlouhán kráčel za ním a s tělem rovným jako svíčka vypadal, jako by spolkl pravítko. Když také sešel do údolí, hrbatý řekl: „Schovejte si své peníze, mylorde, ze sázky nebude nic. A jestli vám mohu poradit, dávejte si pozor, ať vaše peníze nikdo nevidí. Opravdu nevím, co si o vás mám myslet. Vypadá to, že nemáte všech pět pohromadě. Rád bych si vás prohlédl, ať vím, s kým mám tu čest!“ Natáhl ruku, aby vzal Angličanova koně za uzdu, vtom se však zableskl v každé Angličanově ruce revolver a jezdec zvolal krátce a rázně: „Ruce pryč, nebo střelím!“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188998
Muž polekaně odskočil a chtěl zvednout svou pušku. „Nechte pušku ležet! Ani hnout, nebo stisknu spoušť!“ Jedním okamžikem se náhle změnilo chování i výraz obličeje toho muže. Teď už to nebyl muž s přihloupým výrazem ve tváři, nýbrž muž, z jehož očí zářila inteligence a energie. „Vy říkáte, že jsem blázen?“ řekl Angličan. „Pokládáte mne skutečně za hlupáka, před kterým se můžete vychloubat, jako by celá prérie byla jen vaše? Mýlíte se! Zatím jste se ptali pouze vy mne a já odpovídal. Teď se ale ptám já! Jak se jmenujete a kdo jste?“ Otázky směřovaly na hrbáčka. Ten se díval do angličanových pátravých očí a odpovídal zpola mrzutě a zpola zaskočeně: „Neznáte tento kraj, a proto nevíte, kdo jsme – jsme známí od Mississippi až daleko k Frisku, jako počestní lovci a stopaři. Zatím cestujeme do Bergenu, abychom vyhledali společnost lovců bobrů a přidali se k nim.“ „Well! A vaše jména?“ „Naše pravá jména vám nic neřeknou. Mně říkají Humply Bill – Hrbatý Bill, protože jsem hrbatý, ale já pro tu chybičku žalem neumřu, a tady můj přítel je znám jako Gunstick Uncle – Strýc nabiják, protože chodí tak, jako by ho spolkl. Nu, a teď nás znáte a povíte nám také něco o sobě bez všech hloupých vtipů?“ Cizinec se na ně díval zrakem tak pronikavým, jako by jim chtěl vidět až do hloubi duše. Pak nabyla jeho tvář přívětivého výrazu. Vyndal z aktovky nějakou listinu, rozvinul ji a podal ji, oběma mužům: „Nežertoval jsem. Protože vidím, že jste počestní muži, prohlédněte si můj cestovní průkaz.“ Oba zálesáci prohlíželi papír, četli si v něm a nedůvěřivě se dívali jeden na druhého. Pak dlouhán jen vyvalil oči a zapomněl zavřít ústa. Malý promluvil, tentokrát velmi zdvořile: „Opravdu, je to lord, lord Castlepool! Ale mylorde, co hledáte na prérii? Život vám visí…“ „Pshaw!“ přerušil ho lord. „Co tu hledám? Přijel jsem, abych poznal prérii a Skalisté hory, a pak chci navštívit San Francisco. Byl jsem již skoro všude v širém světě, ale ve Spojených státech 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188998