jíte, a my musíme stát vedle vás. Jdete na záchod nebo se osprchovat, a my musíme být u toho. Co jsme udělali za zločiny my?‘ Vůbec nechápou, co se děje. Jednoho dne jsem si všiml, že je jeden voják v horší náladě než obvykle. Povídám: ‚Co se vám stalo?‘ A on odpověděl: ‚Ten člověk, ke kterému vzhlížím, kterého uctívám…‘ Jak se mu říká?“ „Mentor?“ „To je ono. Takže odpověděl: ‚Jsem smutný, protože zemřel můj mentor.‘ A já si říkal: Cože? Vždyť je to jen kluk z vesnice. Kdo tak může být jeho mentor? Tak se ptám: ‚Kdo to byl?‘ A on na to: ‚Bin Ládin. Zabili ho Američani.‘ To bylo druhého května. Úplně mě tím uzemnil. Bylo to neuvěřitelné. Správně jsem neměl dostávat žádné zprávy o světě a tenhle mládenec mi jen tak oznámí, že Američané zabili bin Ládina! Říkám mu: ‚To ale přece nebyl váš mentor.‘ Odpověděl: ‚Ale já ho uctívám. Nenávidím Američany.‘ Oni vůbec všichni tvrdí, jak nesnášejí Američany, ale ve skutečnosti to není pravda. Poslouchají americkou hudbu, mají rádi spoustu amerických věcí, ale přitom jim tvrdí, že jsou Američané brutální, šílení a nehumánní. Ta vojenská výchova se nezapře.“ „Tam jste tedy strávil šestašedesát dnů. Byl jste ještě někde jinde, na nějakém třetím místě?“ „Ne, na té základně mě nechali až dokonce. Skoro sedmdesát dnů.“ „Kdo vás vyslýchal?“ „Člověk v mém věku. Bylo na něm vidět, že vyrůstal za kulturní revoluce.“ „Voják?“ „Ne. Dřív byl v armádě, teď u policie. Mnozí policisté jsou bývalí vojáci. Byl to opravdu tvrdý chlapík.“ „Přišel za vámi hned první den?“ „Ne. Po dvou dnech. Přišel první vyšetřovatel a povídá: ‚Wej-weji, teď to za mě vezme tenhle člověk. On to teď celé povede.‘“
( 98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188962
„Byl v uniformě?“ „Ne, v civilu. Nosil trička jako já, dával ale přednost jasným barvám a velkým anglickým nápisům. Jsem si jistý, že z nich nerozuměl ani slovu.“ „Jaký měl přízvuk?“ „Byl určitě ze severovýchodu, z Tung-peje. To leccos naznačovalo. Pekingští policisté obyčejně pocházejí z Pekingu. Když je někdo odjinud, musí být původně voják.“ „Byli vyšetřovatelé během tohoto druhého období na vojenské základně ráznější?“ „Tenhle člověk se s ničím moc nemazlil. On byl šéf, v týmu měl čtyři nebo pět lidí.“ „To byl policejní tým?“ „Ano, od pekingské vojenské policie. Oficiálně se jmenují Ozbrojené policejní síly. Jejich úkolem je chytat zločince. O mém případu nic bližšího nevěděli.“ „A pekingská policie tedy zodpovídala za výslechy?“ „Ano.“ „Setkal jste se během tohoto druhého období s podobnými projevy soucitu a sympatie jako dřív?“ „Později ano. Ze začátku ovšem ne. Nový vyšetřovatel se choval hodně sebevědomě. Vyslýchal mě, ale bylo vidět, že nemá ani ponětí o politických trestných činech nebo o umění. O umění tam nikdo neví vůbec nic.“ „Chápu. Jak se tvářili na vaši tvorbu?“ „Tenhle člověk se zpočátku vztekal a ječel na mě. Tak jsem se ho zeptal: ‚Proč to děláte? Musíte opravdu takhle křičet?‘ Díval se na mě, jako bych spáchal bůhvíjaký zločin. Pak se postupně uklidnil. Bylo mi jasné, že je z celé situace dost nešťastný. Ti lidé ani trochu nerozuměli umění a mé práci už vůbec ne. Nechápali, že Slunečnicová semínka
( 99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188962
jsou uměleckým dílem. Vyšetřovatel na mě křičel: ‚Jak můžete tvrdit, že je dvanáct zvířecích hlav z Jüan-ming-jüan (Starý letní palác v Pekingu – pozn. red.) vaše práce?‘“ Vyšetřovatel hovořil o kruhu z obřích zvířecích hlav, které Aj odlil z bronzu. Inspiroval se přitom dvanácti hlavami zvířat, jež sloužily jako fontány ve Starém letním paláci. Každá hlava představovala jednu postavu čínského horoskopu. Každá zmínka o Starém letním paláci, vypáleném v roce 1860 při invazi britských a francouzských vojsk, dodnes působí na čínské nacionalisty jako červený hadr na býka. Aj svým dílem poukázal na skutečnost, že vládnoucí dynastie Čching nepocházela z etnika Chanů (potomků mandžuských dobyvatel) a že autoři původních hlav byli rovněž cizinci, konkrétně jezuité. Z ciziny pocházeli i řemeslníci, kteří figury odlili. „Nemohli tomu rozumět. Spoustu věcí jsem jim musel vysvětlovat.“ „A znali aspoň vaše práce?“ „To ano. Ale stejně jako ostatní si mysleli, že jde o podvod. Hlavní vyšetřovatel se hrozně rozčiloval. Křičel: ‚Tohle není umění. Řeknu vám, co to je, kamaráde. Je to podvod. Moc dobře víme, na kolik přijde výroba těch vašich Slunečnicových semínek, a vy je přitom prodáváte za takovou nehoráznou spoustu peněz.‘ Ptali se: ‚Jak můžete Slunečnicovým semínkům říkat umění?‘ Odpovídal jsem: ‚Možná je to umění, možná ne, nevím. Moc mě to popravdě nezajímá. Zajímá mě, jestli dokážu najít nový úhel pohledu, novou perspektivu, nové podmínky, a jestli z toho odlišného úhlu uvidím něco nového.‘“ „Nové podmínky? Pro ostatní nebo pro sebe?“ „Pro sebe i pro ostatní. V těch nových podmínkách se pak lidé mohou dívat na svět jinak a dělat si jiné závěry. Není to praktické ani logické, není v tom věda ani racionální uvažování. Souvisí to s naší imaginací, s obavami nebo sny. Vlastně jsme o těchhle věcech mluvili docela dost. Napřed nic nechápali: ‚Jaký jiný úhel pohledu? Jaké podmínky? Jaká perspektiva?‘ Snažil jsem se jim vysvětlit, že ( 100 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188962