8 Bůh posílá jídlo, ďábel kuchaře. John Taylor
N
ic se nezměnilo, pomyslel si Filip a pozoroval z okna kanceláře, jak Marie kráčí po nábřeží. Pocit marnosti a touhy, který okusil onehdy v noci na balkoně, ho přepadl znovu, prudký a naléhavý. Prožíval téměř fyzickou bolest a stejně jako před dvěma týdny přemáhal zoufalou potřebu vydat se za ní. Předstíral sice opak, ale proti jejímu kouzlu byl odjakživa stejně bezbranný jako bratr. Oba byli zvyklí držet se jí v patách jako kňourající štěňata. A musel s nelibostí přiznat, že tyto pošetilé sklony ho dosud neopustily. Když se zastavila a upřela pohled na řeku, uvažoval, kdy tuhle hloupou nutnost být Marii nablízku zaznamenal poprvé, ale přesně si nevzpomínal. Možná ji pociťoval už od chvíle, kdy poprvé spatřil mezi vějířovitým listovím vrby její oříškové oči, nebo snad od okamžiku, kdy odpálila kriketový míček a ke škodolibé radosti ostatních dětí na hřišti chybila. Tehdy ho k ní samozřejmě poutal nevinný cit – touha být s dívkou, která se hezky směje, je zábavná, hraje šachy a dokáže ho rozesmát. Onoho léta, kdy mu bylo sedmnáct, už zdaleka nešlo jen o nevinný cit. Rok předtím jí zemřel otec a on se vrátil po skončení studií z Etonu, aby strávil prázdniny v Kayne Hallu a obhlédl panství, než nastoupí do Oxfordu. Po příjezdu zjistil, že Marie už je také doma.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188907
V ničem se však nepodobala dívce, která před čtyřmi lety odcestovala do Francie. Za tu dobu se nesmírně změnila a z nemotorné vytáhlé holky se stalo půvabné stvoření se saténově hladkou pletí, hebkými růžovými rty a nádhernými ňadry. Tehdy o ní začal snít, představoval si, jak ji líbá a dotýká se jí. Mnohokrát se toho léta v noci probudil a hořel touhou – a studem, protože i v sedmnácti už ovládal pravidla slušného chování. Gentlemani si nezačínají s dcerami služebnictva. Když se mu tehdy Lawrence přiznal, že mívá podobné myšlenky, zuřivě udeřil mladšího bratra pěstí do brady. Ta rána zasáhla a šokovala oba a nikdy už o ní nepromluvili. Po smrti otce jste se změnil! Samozřejmě se mýlila. Jeho chování se opravdu změnilo, ale z jiných příčin, než si myslela. Otcova smrt ani fakt, že povýšil a získal titul, nijak nesouvisely s tím, že ji toho léta vyloučil ze života a začal k ní přistupovat spíš jako ke služce než ke kamarádce. Přátelství totiž přestalo stačit a důvěrnější vztah nepřicházel v úvahu. Předpokládal, že i Lawrence chápe, jak se věci mají, ale když se o dva roky později vrátil z pravidelné obhlídky panství, zjistil, jak hluboce se mýlil. Lawrence dokončil studium v Etonu a přijel na léto domů, a když o měsíc později dorazil Filip, bylo zřejmé, že mladší bratr po Marii blázní víc než kdy předtím. Filip je viděl, jak spolu flirtují v zahradním altánku, vyměňují si pohledy a šeptají si důvěrněji, než připouštělo jejich rozdílné postavení. Zoufale se snažil sám si od ní udržet odstup, soustředil se na záležitosti kolem panství a namlouval si, že jde jen o neškodné koketování. Když mu ale sluha vyzvonil, že Lawrence s Marií chystají útěk, nezbylo, než aby si uvědomil, že záměrně zavíral oči před skutečností. A jako markýz z Kaynu věděl, co je jeho povinností. Marie se pohnula a vytrhla ho z úvah. Sledoval, jak se odvrací od řeky. Opřela se o zábradlí, a když zaklonila hlavu, na okamžik dostal strach, aby nezjistila, že ji sleduje z okna. Ale nevšimla si ho, dívala se na Somerset House. Uklidnil se a vrátil se v duchu do minulosti. Zvláštní, napadlo ho a zavřel oči, že si z onoho dne v sídle nepamatuje nic než pár krátkých okamžiků, které s ní strávil o samotě
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188907
v pracovně. Na dohadování s Lawrencem si téměř nevzpomínal, ale setkání s ní si vybavoval do nejmenších podrobností. Viděl, jak vypadala, když tehdy stála naproti němu a vlasy se jí v místnosti prozářené sluncem leskly, až přivíral oči. Když jí oznamoval, že se Lawrence rozhodl nechat ji být, po tvářích se jí koulely slzy. Slyšel svůj chladný a odměřený hlas, jímž maskoval vášnivou touhu, když od ní vymáhal osudný slib. V duchu znovu viděl, jak Marie roztřesenými prsty přebírá z jeho natažené ruky šek. S námahou vypudil minulost z hlavy, otevřel oči a zjistil, že Marie dosud stojí na nábřeží. Zvedl ruku, jako by se chtěl dotknout její tváře, a špičkami prstů zavadil o okenní tabulku. Sakra, proč tam postává jen tak bez kabátu a bez deštníku a mokne? Copak nemá špetku rozumu? Měl chuť seběhnout dolů a přivést ji zpátky do tepla a sucha, ale nedokázal to. Nemohl. Kam Marie jde a co dělá, není jeho starost. Přiložil dlaň k oknu a znovu zavřel oči. Představoval si, že se nedotýká chladné pevné okenní výplně, ale Mariiny teplé hebké pleti, a na chvíli se nechal strhnout svými sny a fantazií. Když tentokrát otevřel oči, byla pryč. Odvrátil se od okna a připomněl si, že co se týká Marie, jeho představy ničím víc než fantazií nikdy být nemohou. Nazítří Marie obdržela dokumenty s podrobnostmi kolem plesu a také seznam všech dobročinných akcí, na které bude zajišťovat sladké menu. Kromě Prvomájového plesu ji koncem sezony čekal ještě jeden velký bál a mezitím další akce, a to oběd, posezení s tancem a hudbou a zahradní slavnost. Pan Fortescue uvedl i datum a místo konání každé události, ale zapomněl zmínit, kdy se s ní Filip bude chtít sejít, aby si promluvili o dalších podrobnostech. Poslala služku se vzkazem, že schůzka se musí uskutečnit co nejdříve, aby Filip schválil výběr moučníků pro Prvomájový ples a dohodli jejich počet. Druhý den ráno dostala od sekretáře odpověď, že co se týká výběru menu, má volnou ruku a může připravit sladkosti podle vlastního uvážení. Pokud jde o tyto záležitosti, Jeho Lordstvo prý bezvýhradně spoléhá na její úsudek a osobní setkání není nutné. Mít volnou ruku je jistě příjemné, pomyslela si Marie, jenomže Filip je zatraceně náročný a ona nehodlá pokračovat, dokud nebude
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188907