Marie Magdaleny do Efezu. Kult této světice byl pěstován od 6. století a ostatky prý byly přeneseny roku 899 do Konstantinopole. Když jsme už u těch legend: Všeobecně se tvrdí, že Maří Magdaléna se nalodila s Marií, Lazarem, Martou a s Marií Kleofášovou na loď, která připlula do francouzského přístavu Marseille. A prý šířila víru v Provenci. Tato legenda pochází až z 11. století a vznikla díky nálezu údajných ostatků této světice ve Vézelay v Burgunsku. Jiná verze legendy tvrdí, že Marie Magdalena žila v pustině u Baume, několik kilometrů východně od Aix-en- Provence. Tady prý také zemřela. Ať to bylo jak to bylo, tato místa jsou dodnes posvátná. Marie v těchto končinách prý žila třicet let v postu a pokání. „Přitom ji andělé sedmkrát denně spouštěli dolů a vynášeli na nebesa, aby prožila blažené pobývání na výšinách připravených pro spravedlivé,“ píše Slavomír Ravik. Přes to všechno se poutním místem staly bazilika ve Vézelay a chrám SaintMaximin-le-Sainte-Baume. Vézeley se nachází severozápadně od Dijonu a díky tomu se stávalo střediskem, v kterém se scházejí poutníci putující k hrobu apoštola Jakuba Většího či Staršího, který se údajně nachází ve španělském Santiagu de la Campostela. Svatý Bernard tady agitoval pro druhou křížovou výpravu a proto není divu, že toto místo navštívili účastnící křížových výprav – svatý Ludvík, Filip August a Richard Lví srdce. Podle tradice sem domnělé ostatky Marie Magdalény přinesl v 11. století mnich. V kryptě, která se nachází pod nejstarší částí baziliky z 9. století, je uložena schrána s ostatky. A co chrám Saint -Maximin-la-Sainte-Baume? Toto malé město v Provenci bylo spojeno s nálezem domnělých hrobů Marie Magdalény a prvního biskupa v Aix, Maximina. Ale to není všechno. K ostatkům se také hlásí pařížský chrám sv. Magdaleny. A v Provenci dodnes existuje městečko s kostelem Saintes-Maries-dela- Mer, v kterém si každý rok připomínají dobrodružnou plavbu světců do Marseille.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188905
38. DINO SAPIENS Různé teorie o dinosaurech jsou již delší dobu velmi populární, ale musíme si přiznat, že naše znalosti o těchto tvorech jsou mizivé. Dokonce se objevily názory, že dinosauři vytvořili inteligentní druh, o kterém nic nevíme. V našich znalostech o světě dinosaurů jsou obrovská prázdná místa, která zahrnují časové úseky mnoha milionů let. Nehledě na to, že nálezy jsou rozmístěny nerovnoměrně i geograficky. Zachovalé fosilie jsou jen takové, které se ocitly v prostředí vhodném k fosilizaci – zapadly do bahna močálů nebo byly v okamžiku smrti přikryty vrstvami sopečného popela. A to je jen zlomeček. Zbytek stop po dinosaurech zvětral nebo jsou ukryty v hlubinách země. A tak není divu, že se objevil také názor, že dinosauři vytvořili inteligentní rasu. Jaroslav Mareš v knize Záhada dinosaurů píše: „Naše znalosti historie dinosaurů jsou nepředstavitelně útržkovité. Známe spíše jen jednotlivé body na časové přímce, oddělené od sebe dlouhými úsečkami neznáma. V těchto nepředstavitelně dlouhých časových obdobích mnoha milionů let se mohlo stát ledacos. Vznik, vývoj a pád inteligentního dinosauřího druhu, existujícího třeba i jeden nebo dva miliony let (což je zhruba doba vývoje člověka), mohl zůstat dodnes před námi skryt. A etapa civilizace se počítá jen na tisíce let. Z hlediska paleontologie je pravděpodobnost jejího objevu přesně v místě, kde se před několika desítkami milionů let nějakým způsobem projevila, hledáním v pověstné jehly v kupce sena. Je nutno si také uvědomit, že pokud dinosauroidi opravdu existovali, nemuseli jít naší cestou vytváření technické civilizace. Mohli se rozvíjet netušeným způsobem především po psychické stránce a žít v harmonii a souladu s okolní přírodou.“
Tajemné stopy z Palux Greek v Texasu Historie těchto stop začala v roce 1908, kdy se nad Paluxy přehnala prudká bouře. Na skalním podkladě pod odplaveným sedimentem se objevily jedny z nejpodivuhodnějších šlépějí z období křídy, které kdy spatřilo oko člověka. Táhly se asi v délce 30 metrů a zřetelně křižovaly větší stopy jiných dinosaurů. Ale na rozdíl od nich se táhly jako šňůra zcela přímým směrem. O těchto stopách kreacionističtí vědci dlouho tvrdili, že jsou důkazem společné existence člověka a dinosaurů na naší planetě. Jaroslav Mareš ve výše zmínění knize napsal: „Jde totiž o stopy několika větších dinosaurů, které jsou kříženy stopami opravdu se značně podobajícím lidským tím, že jsou ploskochodé, tzn. že ten, kdo je vtiskl před desítkami milionů let do měkké půdy, se při chůzi opíral o zem celým chodidlem včetně paty. Někdy se tak plížili i draví dinosauři při přibližování se ke kořisti a bylo již nalezeno mnoho takových jejich stop, ale ty byly blízko sebe a dokazovaly, že nešlo o běžný pohyb. U stop od Paluxy Greek ze spodní křídy tomu
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188905
bylo jinak. Jejich původce kráčel dlouhým pevným krokem a jeho stopy vedly téměř v přímce. Podle některých paleontologů to dokazovalo plně vzpřímenou postavu bez ocasu, neboť žádné známky jeho otisků nebyly nalezeny.“
Dinosauři byli úspěšnější než savci To, že dinosauři byli během svou existence úspěšnější, než savci je dnes více než jasné. Dnešní dravci jsou podle nich mírnými ovečkami. Dinosauři se dokázali rychle adaptovat, reagovat na změny prostředí, byli aktivnější, pohotovější a rychlejší. Vytvořili mnoho forem, vzlétli do vzduchu a dodnes se tam vyskytují ve formě ptáků. Savci v mnoha případech jen méně dokonale kopírovali to, čeho dinosauři dosáhli již dávno před nimi. A tak každého napadne: jak je možné, že dinosauři nevytvořili inteligentní formu podobnou člověku? Vždyť k tomu v dlouhém období svého dominantního postavení na Zemi měli tolik příležitostí. Ale víme jistě, že takovou formu nevytvořili?!
Dino sapiens Odpůrci myšlenky, že by mohli dinosauři vytvořit inteligentní formu, se oháněli různými důvody, například malým mozkem, nedostatkem času atd. Dlužno dodat, že vývoj nových druhů dinosaurů probíhal neobyčejně rychle, téměř naráz. Nečekaně se prý objevila nová forma, především zcela nevídaná. Jaroslav Mareš ve výše zmíněné knize napsal: „Náhlé zvětšení mozku jakoby skokem a vývoj tvora s mozkem odpovídajícím velikosti mozku člověka nebo i větším by pro ně nemělo být problémem, potřebnou vývojovou plasticitu k tomu měli. Navíc je třeba podotknout, že se někdy zcela nesprávně kalkuluje s relativní velikosti mozku vzhledem k hmotnosti těla. Mozek potřebný k vedení zaoceánské lodi nemusí být větší než ten který ovládá závodní vůz formule 1. Jednotlivé dinosauří druhy měly přesně tak velký mozek, jaký ke svému životu potřebovaly. Pokud z nějakého důvodu (například obranného) nemohli mít větší hlavu -jako například stegosaurus- řešili umístění nervového centra jeho rozdělením.“ V roce 1977 americký vědec Carl Sagan prohlásil, že by se z troodona (tehdy se mu říkalo mladším synonymem stenonychosaurus) mohla vyvinout na Zemi dominující inteligence, kdyby dinosauři nevyhynuli. Jeho populární kniha vyvolala celou řadu příběhů science fiction, které líčily další osudy dinosauří populace, které přežily osudovou katastrofu mezi druhohorami a třetihorami… Jistě některé znáte. V roce 1981 kanadský paleontolog Dale Russell, ředitel paleontologického oddělení Národního muzea přírodních věd v Ottawě vytvořil spolu se sochařem Ronem Seguinem model inteligentního dinosaura. Co ho k tomu vedlo a jak na to šli by dalo na další delší článek. Připomeňme jen, že během závěrečné části svrchní křídy mělo mnoho dravých dinosaurů mozek, který byl nejen relativně velký ve srovnání s jinými skupinami tehdy žijících živočichů, ale hlavně vykazoval prudkou tendenci růstu svého objemu. Dale Russel prohlásil:
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188905