Pomalu zavěsil sluchátko a skoro se neodvažoval věřit tomu, co právě slyšel. Ona vážně řekla ano, po všem tom nekonečném váhání a čekání? Nemohl tomu uvěřit a jenom zíral na Piu, které se do očí nahrnuly slzy. – Myslí to vážně? zeptal se. – Ano, samozřejmě, řekla Pia a usmála se. Myslí to vážně, Johane. Erik Mattson obvykle odcházel z práce v pět hodin a cestou domů se ještě často zastavil na skleničku v restauraci Grodan v ulici Grev Turegatan. Otevřeli chvilku předtím, než vstoupil, ale nebude to trvat dlouho a lokál se zaplní dobře situovanými a úspěšnými obyvateli luxusní čtvrti Östermalm, kteří se tu zastavují cestou z práce. Lidé jako on sám. Alespoň na pohled. Scházel se tady se svými nejbližšími přáteli, kdykoli to jen šlo. Dnes večer tu byli Per Reutersköld, Otto Diesen a Kalle Celling. Když vešel, stáli už u baru každý s pivem v ruce. Znali se všichni od gymnázia. Teď jim bylo přes čtyřicet, což bylo na někom znát víc, na někom míň. Rozdíl byl v tom, že většina jeho přátel se spokojila s jedním nebo dvěma pivy a potom jeli domů za svými rodinami, zatímco Erik se několikrát v týdnu po práci jenom zastavil doma, aby se osprchoval, a potom zamířil zpátky do centra. Měl sice taky děti, ale byl rozvedený a děti vyrůstaly u matky. Důvodem byla Erikova závislost na alkoholu a lehkých drogách. Závislost, kterou se mu dařilo jakž takž držet na uzdě, ale ne stoprocentně. Potom, co několikrát recidivoval, právě když měl na starosti děti, přišel o možnost střídavé péče. Po rozvodu na tom byl opravdu bídně a upadl do těžké deprese. Jejich tři děti byly v té době ještě tak malé. Nejspíš ani nijak silně nevnímaly chaos okolo něj a ani hořkost, která zaplavovala jejich rodiče. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188904