Horká těla tísnící se v malé kuchyňce proměněné speciálně pro tuto příležitost v taneční parket. Množství alkoholu, které nikdo nečekal, a k tomu hudba a tanec, jež nebyly oficiální součástí programu. Pederův kolega Hasse to následující den přesně vystihl, když prohlásil, že na parketu bylo pěkné dusno. Peder si dával jednoho panáka za druhým a tancoval jako o život. Protáčel jednu kolegyni za druhou a nohy se mu samy vlnily do rytmu. Nakonec přišla na řadu i Elin Bredbergová. Měla hladkou pleť, černé vlasy a oči sršící energií. Peder takové oči neviděl poprvé v životě. Hladové a toužebné. Oči lovkyně říkající „chci to“. Peder nebyl z těch, kteří by se nechali dlouho přemlouvat. Na otevřené dveře se přece neklepe, ne? Nejprve si Elin přitáhl o něco blíž k tělu. Věnovala mu zkoumavý pohled, ale nepřestala se usmívat. Její úsměv byl tak svůdný, že jí Peder sjel rukou dolů po zádech, pevně ji chytl za zadek a políbil ji na tvář. Pohlavek, který mu vzápětí s mlasknutím uštědřila, přišel jako blesk z čistého nebe. A bylo po večírku. Peder byl přesvědčený, že na světě existují určitá nepsaná pravidla. Elin Bredbergové přece muselo být jasné, co mu svým chováním naznačuje. Druhý den, když byli oba střízliví a schopní normální konverzace, za ní Peder zašel a požadoval, aby uznala svůj díl viny, když už ne celou, což však Elin odmítla, a Peder se cítil ukřivděný, protože byl přesvědčený o tom, že on nic špatného neudělal. Teď, o dva měsíce později, seděl v pracovní době v učebně střední školy a poslouchal kecy o rovnoprávnosti od ženské, která vypadala jako strašák do zelí a nejspíš ji nikdo už sto let pořádně neošukal. Peder tiše zasténal. Proč musí být život tak nespravedlivý? Proč mu pokaždé musí něco zkazit i tu nejmenší radost? A s tím hajzlem, co na něj žaloval Margaretě Berlinové, si to ještě vyřídí. V noci v něm začalo hlodat 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188903