R: Řekněme, že o ekonomii, tedy současné domi nantní náboženství – anebo ideologii – přijdeme. Tím v době globalizace a obecněji nejistoty přijde me o jeden z posledních, i když iluzorních opěrných bodů. Čeká nás chaos, středověk, jak někteří exper ti předpovídají? D: V mnoha ohledech to tak vypadá, souhlasím. I když určitě je v této souvislosti dobré připomenout, že středověk nebyl ani zdaleka tak děsivý, jak si většina z nás myslí. R: I vy dva – každý svým způsobem – vyzýváte k tomu, aby se systém, nebo alespoň některé jeho rigidity, zboural. Znamená to mimo jiné i to, že pří ští kapitola historie bude o menší předvídatelnosti, o přiznání si, že žijeme v chaosu, a snahách se s tím vypořádat? D: Nejde ani tak o to, jak velká bude nepředvídatelnost. Podstatné je, kde že ji budeme mít. Naše neschopnost snít (což, jak jsem říkal, zasáhlo společnost, politiku, technologický pokrok a tak dále) je způsobena tím, že žijeme ve strachu; způsobil to chaos, který živí instituce propagující trh. Proto se také lidé na vyšší, systémové úrovni bojí riskovat. No a já volám po přesném opaku. Volám po vytvoře110–111 110–111
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188856
ní společnosti, kde mají lidé garantovány základní potřeby. To jim umožní chovat se řekněme chaoticky, umožní jim to zapojit fantazii, experimentovat. Mohli by se tak rozhodnout, jaké hodnoty preferují. Měli by prostě mít možnost probrat se chaosem vlastních myšlenek a nabízených možností, jak žít. Vybrali by si z možných variant – a pokaždé by měli možnost říct dost, pokud by se jim to přestalo líbit. Opakuji, podobný krok nesmí ohrozit jejich bezpečnost; ani nesmí hrozit, že je to připraví o základní potřeby. Jinými slovy, v jedné oblasti bych rád chaos výrazně utlumil. Jinde bych byl naopak rád, kdyby se jeho míra skutečně dramaticky zvýšila. R: Znamenalo by to ve svém důsledku více, anebo méně chaosu v našem životě? D: Asi by ho bylo víc. Všude kolem nás by byla spousta bláznivých, riskantních možností. Ty by bylo možné zkoušet, protože by existovala jakási elementární záchranná síť. R: Tomáši, jak vidíte (chaotickou) budoucnost vy? T: Vycházejme z toho, že cílem vědy je zlikvidovat náboženství. Proto se snaží věci zesystematizovat, dát je do škatulky, zbavit nás tajemna a mýtů. Díky
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188856
tomu jsme nepochybně ušli kus cesty, ale zdaleka ne do cíle. My jsme věřili (alespoň my ekonomové – a ostatní věřili nám), že se nám podařilo zkrotit chaos a vyřešit všechny neznámé. Anebo přinejmenším že jsou už všechny neznámé známé – že prostě víme, co nevíme. No a najednou jsme zjistili, že je tu spousta věcí, o kterých jsme nevěděli, že o nich nevíme. Z ničeho nic se na nás začaly ze všech stran sypat otázky, o nichž jsme netušili, že existují. Což mi připomíná Sokrata, který prohlásil „vím, že nic nevím“, a byl proto považován za nejmoudřejšího člověka. My ekonomové jako bychom to posunuli o úroveň výš. Začali jsme říkat „vím, že ty nevíš“. To krize napravila. Jsem přesvědčen o tom, že po zkušenosti z posledních několika let je velká většina ekonomů připravena připustit, že je tu ještě stále mnoho tajemna. Řídíme prostě auto, kterému úplně nerozumíme. A proto bychom ho měli řídit asi o něco opatrněji, o něco pomaleji. Svým způsobem bych navázal na slavný citát, podle kterého jsme teď všichni keynesiánci. Já bych řekl, že už nikdo není ekonom. Svým způsobem je to přiznání, že je tu chaos; že plachtíme po rozbouřeném moři. No a v takovém případě určitě nepomáhá, když je člověk přesvědčený o tom, že kolem něj nezuří bouře. Když něčemu nerozumíme, moc nepomůže tvářit se, že tomu tak není. 112–113 112–113
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188856