zfetovaný šoubyznysovým adrenalinem k nepoznání, volaj do lidí „ahoj“, a „jdete do toho s náma“, jako by byli Michal David a ne hlas utlačovanýho pracujícího lidu. „Paralyzujme tuhle zemi,“ huláká jeden z nich, a hezký to není.
Pondělí 30. 4. Čarodějnice jsou odjakživa velkej Štěpánův svátek, neb má ten den narozeniny, vždycky jsme je slavili v Masečíně, ale dneska to bude v Praze, na Ladronce, kde hrajeme se Psem pro spousty lidí, a je to premiéra hned v několika směrech. Zaprvé je tu Štěpán s Naděždou a vnoučatama, což znamená, že je to jejich první veřejnej coming out po tom relativním usmíření, který nedávno proběhlo. A zadruhý se těch oslav filipojakubský noci zúčastňuje samo Kníže, ale jen záku lisně a z propagačních důvodů, protože se začíná čím dál tím víc ho vořit o jeho kandidatuře na prezidenta. Republiky, ne čarodějnic.
Sobota 5. 5. Dnešek je velkej den pro Francii, ale malej pro lidstvo. Francois Hollande poráží nemilovanýho Sarkozyho a oznamuje světu, že jeho lid si chce užít víc pohody, dost bylo šetření a uskromňování se. Nepřátelé ho nazývají prezidentem kaviárové levice, ale já na kaviár kašlu, protože se chystám na to, jak budu vařit guláš. Guláš pana Václava. Tenhle guláš má pro mě silnej symbolickej význam, protože jsem ho připravoval vždycky, když tenhle Veleknězův předchůdce servíro val ve svým životě nějaký dramatický okamžiky, což bylo docela čas to. Když opouštěl naše řady vloni na zlatou adventní neděli, hned jsem běžel k plotně a něco mi říkalo, že to je naposledy. Bez něj už to nebude vono. Ale dneska dělám výjimečnou výjimku, protože to je 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188801
pro TV Nova a Jirku Babicu, a to je sakra spolehlivá cesta, jak vstou pit do dějin gastronomie. Recept na tenhle guláš vyšel kdysi v Novinách, přímo od pana Václava, pěkně s podpisem i srdíčkem, a příslušnej výstřižek už je po letech tak umolousenej, že ho ani nevytahuju na světlo boží a snažím se vařit zpaměti. Začíná se po francouzsku, ve stylu beuf a la bourgignone, módní ho receptu šedesátejch let, kdy ho určitě někde v bistru hltala Bardot ka a pan Václav na ni třeba při vaření vzpomínal. Poznávací znamení je skutečnost, že omastek tohoto guláše vzniká ze slaniny: Čtvrt kila nebo trochu více uzeného bůčku nakrájet na drobné kostičky, hodit do většího hrnce a prudce škvařit. Asi kilo nakrájené cibule hodit do takto připraveného tuku, míchat a vyčkat, až bude sklovitě zlatá. Pak do hrnce hodit kilo na kousky nakrájené pravé hovězí kližky, zamíchat, chvilku nechat nepodlité, pak začít podlévat pouze červeným vínem. Nastává nejdůležitější fáze, to jest samo vaření guláše. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale já právě kvůli téhle fázi zmíně nej recept tak miluju, protože tohle je čas přilejvání, míchání, ochut návání, a než se člověk dostane k další etapě, je už víceméně po veče ři, a když ne, tak alespoň v náladě. A právě v tuto povznesenou chvíli opouštíme hájemství gastronomie galského kohouta, putujeme přes Maginotovu linii vznešených chutí na dvorek vepřových zabijaček a dál na východ, až k širokým bramborovým a pšeničným lánům, které naši středoevropští bratři Němci tak milují. Tohle je základ toho guláše, základ, kterej usmiřuje. Asi deset minut před koncem vaření přihodit jednu nadrobno nakrájenou chlebovou kůrku a jednu nastrouhanou menší bramboru (obé na zahuštění), jednu nadrobno nakrájenou 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188801
uzenou klobásu a jednu kávovou lžičku hladké mouky (na otevření chutí). Ano, chléb a brambory tomu dávají punc proletariátu a té sešlosti v hrnci, kde je na jedné hromadě bůček, kližka, klobása, brambora i mouka, schází už jen sauerkraut, abysme to mohli potupně prohlá sit za eintopf, ale tuhle zatáčku pan Václav vybírá tím, že expanduje na východ, přes maďarský stepi s vůní papriky k trojkombinaci koře nový zeleniny, pak dál na Balkán s kořením ostrým více než málo, do Středozemí pro přehršel zelených bylinek, a pak už zpátky za srdcem kontinentu do Prahy, do fronty na kečup z Tuzexu. Na scénu přichází dochucovací kašička! Dělá se takto: na rozpálený olej se hodí nejprve nadrobno nakrájená či nastrouhaná mrkev a trochu podobně připravené petržele a celeru. Když to je víceméně usmaženo, přihodí se další ingredience: sůl, hodně červené sladké papriky, přiměřené množství (nikoli příliš malé) rozdrcených pálivých papriček či jiného ostrého koření, rozdrcený pepř a hlavně jalovec (!), majoránka, nějaké další zelené bylinky, polévková lžíce rybízového jamu, dost nastrouhané citrónové kůry, lžička kečupu, případně další koření dle vlastního výběru. To vše dohromady se několik málo minut za stálého míchání smaží na oleji, čímž se otevřou všechny chutě a splynou s olejem. Obsah pánve se pak vhodí do hrnce s gulášem, dvě minuty se to na mírném ohni intenzivně míchá, pak se guláš odstaví a nechá chladnout. Když je úplně studený, zamíchá se do něj jedna ušlehaná šlehačka. Den se to nechá odpočívat a druhý den (ohřáté) se to jí. Ano, ohřáté, ale studené bývá též velmi dobré! Studené jako ruská zima, na kterou si vzpomenete, když tohle tažení Evropou vrcholí v záplavě smetany a lá Stroganoff. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188801