Tady jsem se naučila vracet k základní radosti spojení s přírodou. Okna jsou otevřená dokořán, vstříc motýlům, ovádům, vosám a všelijaké další havěti, která má chuť vlétnout jedním oknem dovnitř a druhým zase ven. Skoro ke každému jídlu prostíráme venku. Učím se ctít matčino vnímání ročních dob a času, dokonce si dopřávám potěšení dlouho a důkladně leštit okenní tabulku do oslnivého třpytu. Učím se uctívat dům, ve kterém se dobře sní. Jednou stranou těsně přiléhá ke svahu. Příznak znovusjednocení? Tady v noci nesním o domech. Tady mohu snít o řekách.
Dny jsou dlouhé, ale léto podivně krátké. Přijela moje dcera Ashley a všichni tři společně ve vedru jako blázni objíždíme památky. Když kráčela po cestě k domu, na chvíli se zastavila a zadívala se na něj. Pak řekla: „To je zvláštní – jednou na to budeme vzpomínat.“ Připomnělo mi to můj vlastní pocit: jak někdy člověk ještě dřív, než přijede nebo se přestěhuje do nového města, ví, že tohle je místo, které pro něj bude něco znamenat. Samozřejmě chci, aby si to tady zamilovala, a ani ji nemusím přesvědčovat. Okamžitě začíná plánovat, jak tady budeme trávit Vánoce. Sama si vybere pokoj. „Máš tady strojek na nudle?“ „Můžeme mít po každém jídle jako zákusek meloun?“ „Bazén by mohl být na té druhé terase.“ „Kdy jezdí vlaky do Florencie? Potřebuju si koupit boty.“ Hned po maturitě se sebrala a odjela do New Yorku. Bohémský život, příležitostná zaměstnání, dlouhé horké léto, zdravotní problémy – ráda si teď dopřeje ledový potok až z vrcholku hor, výlety k Tyrhénskému moři, kde si pronajmeme lehátko a celý den se opékáme na sluníčku, procházky v kamenných uličkách náhorních městeček po večeři v zaručeně domácí trattorii. Dny utíkají a my musíme zanedlouho obě odjet. Potřebuji se vrátit do práce, Ed se tu ještě asi deset dní zdrží. Možná přijde odborník na pískování.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188753