Kapitola 2.
„Kdybych věděl, co se stane, tak jsem se měl rači vysrať, jak se praví, na všechnu televizu, jít spát a měl jsem klid. Člověk není vševědoucí, no… To si nepřejte ten pach při tom řezání, já bych to nikomu nepřál. Dva dny jsem z toho měl žaludek stažený… Strach jsem neměl, říkal jsem si, že bude klid. Ale ty vzpomínky mi vadily a taky to, že nemám manželku. Ať byla, jaká byla, ale byla – a byla to manželka.“ Provedená rekonstrukce byla i přes vážnost věci místy humorná, to když pachatel, statný Valach, s patřičným tamním nářečím, komentoval svou činnost. V televizním studiu se nám podařilo naaranžovat věrnou podobu koupelny, tak jak vypadala v bytě pachatele a oběti. Stěny nás však obklopovaly jen ze dvou stran, aby větší množství aktérů včetně prokurátora, obhájce, soudního lékaře a taky kameramana mělo dost prostoru. Pachatel se při demonstraci jednotlivých řezů odkazoval na svou dřívější zkušenost se zabíjením a porcováním „baranů“ a dalších velkých zvířat na otcově statku. Za vraždu dostal 12 let odnětí svobody. Další z pachatelů, který využil defenzivního čtvrcení mrtvoly, se po usmrcení oběti chodil radit do blízké restaurace, kde se vyptával známých kamarádů a opilců, jak se lze nejlépe mrtvoly zbavit. Sbíral různé postřehy, které po návratu domů, posilněn alkoholem, v průběhu několika dní realizoval. Rozřezané tělo, připravené ve dvou taškách uložených v předsíni, bohužel uniklo pozornosti policistů, kteří do pachatelova bytu přišli v rámci prověřování pohřešování oběti. „Vzal jsem Broňu do tašky…“ Tak se oběť a bývalá družka skutečně jmenovala, pachatel ovšem měl na mysli její hlavu. Tašku pak vezl šichtovním autobusem spolu s ostatními havíři, zavezl ji na haldu u šachty, kde ji zakopal a kde byla později taky nalezena. I přes 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188461