98
Sekty a nová náboženství
Růst a uspořádání Církve sjednocení mimo oblast Korejského poloostrova Ačkoliv aklimatizace hnutí probíhala zprvu pomalu, Mun poté, co se v roce 1972 přistěhoval do USA a převzal vedení, objevil zdroj nových členů v podobě mladých lidí, kteří hledali smysluplné alternativy drolící se undergroundové kultury 60. let. V následujících pěti letech se Církev sjednocení rozrostla z několika set stálých členů na několik tisíc. Munův neúnavný nábor dospělých, avšak mladých příslušníků střední třídy, vysoké tempo růstu počtu členů a nezanedbatelný objem prostředků, jimiž hnutí disponovalo, si brzy vyžádaly pozornost veřejnosti, což téměř nevyhnutelně vedlo k obviněním z duchovní manipulace a finančních machinací. Úspěšnost náboru však neměla dlouhého trvání. Jen velmi malá část jedinců oslovených náboráři Církve sjednocení se k hnutí skutečně připojila a většina nových členů z církve záhy vystupovala.221 V současnosti Církev sjednocení tvrdí, že aktivně působí v téměř 200 zemích po celém světě, a celkový počet členů (z nichž většina žije v Koreji nebo Japonsku) odhaduje na tři miliony. Odborníci však prohlašují, že celkový počet členů se reálně pohybuje okolo několika desítek tisíc, z nichž několik tisíc tvoří Američané.222 Církev sjednocení tvoří komplexní síť zájmů, které lze uspořádat do tří obecných kategorií: podnikání, misie a vztahy s veřejností. Zisky firem, které patří Církvi sjednocení, slouží k financování různých misijních aktivit hnutí. Ty pak tvoří hlavní nástroj pro dosažení jednoho z cílů, který si církev vytyčila, tedy celosvětového obnovení. Misijní organizace jsou oproti tomu nevýdělečné a přispívají k širšímu cíli celosvětového sjednocení. Organizace zaměřené na vztahy s veřejností, kam spadají turné, mítinky a různé mediální nebo zvláštní události, organizují zdánlivě nekonečné množství proslovů, shromáždění a konferencí, jejichž záměrem je poskytnout publicitu úsilí reverenda Muna a jeho manželky o to, aby byli rozpoznáni jako Praví rodiče lidstva.
Barkerová, Eileen: The Making of a Moonie: Choice or Brainwashing? Londýn: Basil Blackwell, 1984; Galanter, Marc: Cults: Faith, Healing, and Coercion… 222 Barkerová, Eileen: „Living the Divine Principle.“ Archives de sciences sociales des religions 45, 1978, s. 75–93; Barkerová, Eileen: The Making of a Moonie…; Fisher, Marc a Leen, Jeff: „Stymied in US…“ 221
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188458
Církev sjednocení / Federace rodin
99
Munovy původní obchodní zájmy v Koreji a Japonsku se rozprostřely do řady oblastí průmyslového sektoru, jako jsou mj. těžební, stavební, zpracovatelský a farmaceutický průmysl. Hnutí, které podporuje Munův sen o celosvětovém sjednocení, také získalo množství nemovitého majetku, zejména v Jižní Koreji a Brazílii. Setrvalý zájem o moře vedl Muna k založení několika rybářských podniků. Jedna z těchto společností, True World Foods, je ve skutečnosti jedním z největších amerických dodavatelů surovin na sushi. Jedna z dostupných studií uvádí, že od Munovy společnosti nakupuje syrové produkty 75 % amerických sushi barů.223 Ze všech firem Církve sjednocení jsou nicméně nejviditelnější média. Hnutí se setrvale a v celosvětovém měřítku angažovalo v zakládání a akvizicích nových mediálních organizací, které veřejnosti tlumočí světonázor Církve sjednocení. Vlajkovou lodí médií kontrolovaných Církví sjednocení je bezpochyby deník Washington Times, který se v současnosti těší velkému vlivu mezi americkými politickými konzervativci. Společnost Newsworld Communications, která tento deník vydává, zakoupila v roce 2000 také významnou zpravodajskou agenturu United Press International. Z pohledu Církve sjednocení tyto rozmanité obchodní zájmy nabízejí mnohem více než pouhý zisk. Slouží totiž jako základní finanční platforma jejího poslání, tedy celosvětové obnovy, v níž Mun hraje roli nového mesiáše. Na Munově vizi celosvětové obnovy a sjednocení se podílí i neméně široké spektrum nevýdělečných misijních organizací. Po většinu doby existence hnutí fungovaly tyto misijní skupiny přímo pod záštitou Církve sjednocení, v roce 1994 se však zformovala jejich nová mateřská organizace, Federace rodin za světový mír a sjednocení (FFWPU), s Hak Ča Han Munovou v pozici prezidentky. Stát se členem Církve sjednocení znamená, že konvertita uznává Munův status mesiáše, bere na sebe část odpovědnosti za lidské hříchy a očekává, že obdrží manželské Požehnání a bude se podílet na budování obnoveného světa tvořeného bezhříšnými rodinami. Podobně jako jiná nová náboženská hnutí získávala Církev sjednocení na počátku 70. let nejvíce členů mezi mladými dospělými zklamanými hroutící se kontrakulturou 60. let. První setkání s hnutím často doprovázely bouřlivé emoce. Na potenciální konvertity působil jeho záměr a odhodlání bojovat za lepší svět. Koherentní struktura morálních norem v nich vyvolávala pocit Kessler, John: „Sushi USA.“ The Atlanta Journal-Constitution (18. 6. 2006)
223
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188458
100
Sekty a nová náboženství
osobního bezpečí.224 Po většinu 70. let žili členové Církve sjednocení v komunitách a veškerý svůj čas a energii věnovali tomu, aby spláceli dluhy vzniklé lidskými hříchy a postupovali na cestě směrem k Obnovení. Nesli odpovědnost za vlastní duchovní stav a věřili, že jejich postavení ve světě zemřelých bude určeno tím, jakého rozvoje dosáhli v tomto životě. V tomto období historie Církve sjednocení se jeho členové věnovali zejména dvěma činnostem – náboru, který hnutí definovalo jako plození „duchovních dětí“, a získávání finančních prostředků. To příslušníci hnutí vnímali jako legitimní transfer peněz z hříšné, satanské sféry do bezhříšného božího hájemství. Vysoce mobilní, komunitou řízené týmy pro nábor a získávání financí cestovaly po zemi a při hledání nových členů a dárců často navštěvovaly letiště a nákupní centra. Mnoho příslušníků Církve sjednocení se domnívalo, že převod peněz do božího hájemství přináší osobě dárce užitek, a to nehledě na to, zda si uvědomuje hlubší duchovní rozměr svého činu. To u některých týmů pro získávání financí vedlo k praktikování „nebeských podvodů“, tedy klamání dárců ve víře, že ve výsledku obdrží božskou odměnu. Jak u náboru, tak u získávání financí šlo o vysoce ritualizované činnosti, jimiž členové prověřovali schopnost vlastní duše nabízet lásku tváří v tvář nepřátelství, inspirovat láskou ostatní a co největšímu množství lidí nabídnout příležitost podílet se na Obnovení. Jak poznamenal jeden z členů: „Získávání finančních prostředků je nejspíš tím nejúžasnějším způsobem, jak poznávat Boha. Dary si nezískáte obchodním talentem nebo vlastní osobností – je to Bůh, kdo je přináší.“225 Na těchto cestách za novými členy či příspěvky si členové hnutí často sami stanovovali tvrdou disciplínu, aby tak demonstrovali moc, kterou má Bůh nad jejich životy. Koncem 70. let se Církev sjednocení transformovala z komunitní organizace do méně centralizované struktury, založené na rodinách žijících na stálém místě. Členové byli povzbuzováni, aby opustili církví spravované komunity a začali žít v rodinných domech, tzv. „domácích církvích“. Z teologického hlediska se církev v tomto procesu stávala rodinou a naopak. Každá domácí církev měla za úkol převzít odpovědnost za 360 rodin ve svém okolí a starat se o jejich duchovní i fyzické potřeby. I když většina příslušníků hnutí, kteří Srov. Bromley, David G. a Shupe, Anson D., Jr: „Moonies“ in America: Cult, Church, and Crusade. Beverly Hills, California: Sage Publications, 1979; Barkerová, Eileen: The Making of a Moonie… 225 Bromley, David G. a Shupe, Anson D., Jr: „Financing the New Religions: A Resource Mobilization Approach.“ Journal for the Scientific Study of Religion 19 (jaro 1980), s. 232 224
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188458