paměti, muzea všeho druhu vznikají jako houby po dešti, kvete posedlost vzpomínkovými akty a úctou ke všemu, co je minulé, masově se šíří kulturní turistika a hrozí poškození či ochromení památkové rezervace neustálým prouděním velkého množství návštěvníků. Nové zhodnocování všeho, co je staré, doprovází bujení, sycení a nekonečné rozšiřování hranic kulturního dědictví a paměti, což ukazuje modernizaci vedenou až do krajnosti. Přešli jsme od vlády konečného k panství nekonečného, od omezeného k vše obecnému a od paměti k hyperpaměti. Převaha principů zaměřených na přítomnost v nové moderní době jde ruku v ruce s rostoucí hodnotou paměti. Ultramodernita rovněž ukazuje rostoucí důraz na dopad, který má ochrana kulturního dědictví na ekonomiku čili na měřítka přímé či nepřímé rentability v oblasti, která kdysi žila úctou k Národu a duchem veřejně prospěšné činnosti. Slavnostní otevírání ulic či vztyčování soch je nyní nahrazováno vzpomínkovými akty, ze kterých těží vydavatelský a mediální průmysl a zavaluje trh desítkami titulů děl, reedicí, komiksů, filmů a televizních pořadů. Pomníky a pamětihodnosti byly kdysi symbolem a jejich udržování nemělo jiný cíl než je zachovat. Nyní se nutností zachovávat památky ospravedlňují finanční výdaje předcházející dalším nákladům, které mají přispět k rozvoji turistického ruchu w
101
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188412
nebo k vylepšení mediálního obrazu měst či krajů. Staré budovy fungují jako nalezená „ložiska“, která je třeba vytěžit – přestávají sloužit svému původnímu účelu a jsou přestavovány a upravovány na kulturní centra, muzea, hotely, divadla nebo úřady. Historická centra měst jsou upravována a oživována za účelem jejich proměny v předmět kulturní a turistické spotřeby. A všude jsou zřizována parkoviště, bufety, obchody se suvenýry a konají se doprovodná folklorní představení.1 V ultramoderní společnosti se způsob fungování trhu a jeho požadavek na to být pohotový prosadil dokonce i v ochraně kulturního dědictví. Zhodnocení minulosti, které je jedním z projevů rozvoje moderního kapitalismu a aplikace tržních principů do oblasti kultury, není ani tak jevem postmoderním jako hypermoderním. V době průmyslového využití kulturního dědictví přenechává občan své místo člověku charakterizovanému jako homo consomator. Někdejší slavnostní a „usedlý“ styl vzpomínkových aktů a slavností, který usiloval o vytvoření trvalé připomínky přímo na místech majících s událostí či člověkem souvislost, ustoupil stylu povrchnímu a pomíjivému, jenž se vztahuje pouze k samé chvíli konání slavnosti: konferenci, koncertu, výstavě, 1/ K této problematice více Françoise Choay, L’allégorie du patrimoine, Seuil, Paříž 1992, str. 163–176, nebo Jean-Michel Leniaud, L’utopie française. Essai sur le patrimoine, Mengès, Paříž 1992.
w
102
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188412
happeningu, představení či kreativní přehlídce.1 V muzeích se konají historická představení a archeologická naleziště nabízejí prostřednictvím virtuální simulace rekonstruovaný obraz minulých událostí a života. „Vzpomínková turistika“ slaví masový úspěch. Nad díly pocházejícími z minulých dob už tiše a soustředěně nerozjímáme, ale „zhltneme je“ za několik vteřin. Slouží jako prostředek k masovému organizování volného času. Jsou vnímána jako přitažlivá podívaná či jako způsob, jak zpestřit volno a „zabít“ čas. Oživení zájmu o minulost dokládá nástup nového spotřebního světa a příchod hyperspotřebitele, který neusiluje ani tak o přesné utřídění a uspořádání, jako spíše o neustále nové podněty, chvilkové emocionální prožitky či odpočinkové činnosti. Neloučíme se s modernitou. Jsme pouze svědky vítězství její třetí fáze charakterizované spotřebou,2 jež se odehrává prostřednictvím masové demokratizace volnočasových aktivit v oblasti kultury, konzumního přístupu k poznávání nových věcí a míst a proměny památek v rozptylující podívanou. Návrat zalíbení v minulém se projevuje i v po pularitě všeho, co vzbuzuje nostalgii, tedy starých předmětů, „vetešnictví a obchodů se 1/ Pierre Nora, L’ére de la commémoration in Les lieux de mémoire, Galimard, Quarto, Paříž 1997, str. 4688–4699, a Thierry Gasnier, „La France commémorante“, v: Le débat, č. 78, 1994, str. 95–98. 2/ Viz moje studie La société d’hyperconsommation, v: Le débat, č. 124, 2003.
w
103
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188412