Interpersonální a skupinové aspekty vztahu mezi verbální komunikací a lidskou psychikou
/
99
vat pravdivá fakta nebo pravdivé city. Za ètvrté sem zahrnují zvelièování (overstatement), které je klamáním se zámìrem nadsadit èi zmnožit fakta èi údaje. Koneènì za páté uvádìjí spolèení (collusion), pøi kterém podvodník i adresát spolupracují, alespoò zpoèátku, aby oklamání bylo úspìšné. I když se pìt uvedených aktù klamání od sebe liší, bylo by možné první ètyøi z nich pøiøadit k našemu obecnému schématu komunikaèního aktu a diferencovat je podle jednotlivých komponent. Bylo by možné rozlišit pøíslušné motivy, zámìry, smysl pro mluvèího, promluvy s vìcným obsahem sdìlení i zamýšlené efekty na pøíjemce. Takové rozlišení by bylo nezbytné zejména tam, kde se jedná o akty, které nemusejí být zamýšleny jako negativní. Nìkteré pøípady lží, úniku, utajení nebo zvelièení mohou být z hlediska motivu, zámìru nebo zamýšleného efektu ve prospìch pøíjemce. Uveïme rùzné možnosti na pøíkladu motivu. P. Ekman v jiné knize, „Proè dìti lžou: Jak mohou rodièe podporovat pravdomluvnost“ z roku 1989 (O’Hair, Cody, 1994, s. 194), uvádí motivy dìtí ke lhaní. Zjistil, že dìti lžou, aby se vyhnuly trestu, aby získaly prostøedky, aby chránily pøátele, aby chránily sebe nebo druhé pøed ublížením, aby získaly obdiv, aby se vyhnuly nebezpeèným situacím, aby se vyhnuly rozpakùm, aby si udržely soukromí a aby uplatnily moc nad autoritou. Jak je vidìt z výètu, jsou tu zastoupeny jak pozitivní, tak negativní motivy. Sami H. O’Hair a M. Cody (1994, s. 195) uvádìjí vlastní taxonomii motivù k podvádìní. Rozlišují je jednak podle valence, která spoèívá buï ve sledování pozitivního, nebo negativního cíle, jednak podle zamìøení na sebe sama èi na druhého, nebo na interpersonální vztah. Uvádíme jejich pøehled. Motiv s pozitivní valencí zamìøený na sebe, který prospívá podvodníkovi a neškodí druhým, je oznaèen jako egoizmus. Motiv s negativní valencí zamìøený na sebe je vykoøisťování (exploatace), protože usiluje o zisk na úèet druhého a manipuluje za tímto úèelem s druhými nebo je poškozuje. Motiv s pozitivní valencí zamìøený na druhé je východiskem aktù ochraòujících nebo podporujících druhé lidi a je oznaèen jako laskavost (benevolence). Motiv s negativní valencí zamìøený na druhé je východiskem aktù poškozujících nebo zraòujících jiné lidi a je oznaèen jako zlovùle (malevolence). Motiv s pozitivní valencí zamìøený na interpersonální vztah a vedoucí k zlepšování vztahu je oznaèen jako užiteènost (utility). Koneènì motiv s negativní valencí zamìøený na interpersonální vztah a vedoucí k jeho poškození nebo stagnaci je oznaèen jako ústup (regrese). Koluze jako kooperativní klamání je složitìjší než ostatní ètyøi jednostranné pøípady, v nichž se jedna osoba dopouští klamání èi podvádìní na druhé. Jak pùvodce tak adresát vìdí, že jde o klamání, ale jsou spolèeni v tom, že pøíslušný akt se uskuteèòuje jako zdánlivì vzájemnì dohodnutý. H. O’Hair a M. Cody uvádìjí podle P. Andersena pìt možných typù koluze. Prvním typem je situace, kdy se lhaní oèekává, napøíklad pøi dohadování o cenì prodávané a kupované nemovitosti. Druhým typem je situace, kdy lži mají posílit sebehodnocení úèastníkù, napøíklad pøi vzájemném vychloubání. Za tøetí sem patøí pøípad, kdy lež mùže být adresátem schvalována proto, aby se obì strany dostaly z nepøíjemné situace. Napøíklad se uvede vymyšlená povinnost, aby bylo možné odmítnout pozvání, jehož realizace by byla pro zvoucí stranu velkou zátìží. Ètvrtým pøípadem je vyhnutí se následkùm odkrytí podvodu. Sem patøí pøípady, kdy lidé prostì nechtìjí slyšet, jak se nìkdo chová, pokud by nežádoucí informace narušila vzájemný vztah. Koneènì je to pátý pøípad, takzvaná požadovaná lež. Potenciální
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188171
100
/
Verbální komunikace a lidská psychika
adresát požaduje, aby byl pùvodcem klamán, a aby tak byly udrženy dosavadní city a zachován status quo. Oproti možné námitce, že koluze vlastnì není klamáním, autoøi uvádìjí tyto argumenty: Za prvé, tato forma komunikace je skuteènì pokusem vytvoøit mylný dojem mezi úèastníky. Kooperativní lži vedou k upevnìní nepravdivých dojmù, i když úèastníci komunikace mohou chápat motivy, které k tomu vedou. Za druhé, kooperativní klamání mùže být nìkdy jenom zdánlivé a ve skuteènosti je jedna strana dùvìøivá. Za tøetí, i když kooperativní klamání mùže zaèít opravdu jako kooperativní, mùže se rychle zmìnit v jinou formu klamání, adresát mùže uvìøit lži a zaèít vyžadovat jinou formu spoleèného klamání. U koluze na rozdíl od pøedešlých ètyø druhù klamání je nutné pøi pøiøazování k obecnému schématu komunikaèního aktu brát toto schéma nejen z hlediska pùvodce klamání, ale i z hlediska jeho pøíjemce. Klam od mluvèího má pro pøíjemce pozitivní smysl a sám je jako následující mluvèí motivován k tomu, udržet klam v platnosti. U všech aktù klamání a lhaní je jejich naplnìním oklamání èi obelhání adresáta. Vzniká pøirozená otázka, jak mùže adresát odkrýt, že jde o oklamání, lež èi podvod, a zabránit tak zamýšlenému efektu z hlediska pùvodce. H. O’Hair a M. Cody (1994, s. 197) uvádìjí takzvané detekèní markery. Jedním druhem jsou varovné podnìty z kontextu (mluvèí se tak obvykle nechová). Dalším druhem jsou ty pøíznaky verbálního a neverbálního chování mluvèího, které unikají jeho sebeovládání, jako jsou projevy vzrušení, nervozity, negativních afektù, nekompetentního komunikaèního chování. Tøetím druhem je nevìrohodnost samotné zprávy. Posléze je to nevìrohodnost samotného mluvèího jako osoby. Z hlediska našeho pøístupu je možnost odkrytí klamu a lži založena v samotném prùbìhu verbální komunikace. Záleží ve srovnání pùvodního komunikaèního aktu klamajícího mluvèího s jeho následnou reakcí na odpovìï adresáta, kterou pùvodní komunikaèní akt vyvolal. To však pøedpokládá pøejít ve výkladu naší koncepce k výkladu rozhovoru, konverzace èi dialogu.
5.5 ROZHOVOR Rozhovorem rozumíme (Janoušek, 1984, s. 71) zámìrný jazykový styk, pøi kterém støídavì mluví rùzné osoby a který probíhá v konkrétní pøedmìtné a sociální situaci. Mùže mít podobu doprovodného dorozumívání pøi jiné èinnosti, napøíklad pracovní, nebo mùže být konverzací, která má spíše ráz navazování kontaktu, žertování, odreagovávání, nebo mùže mít charakter spoleèné soustøedìné komunikace zamìøené na dosažení urèitého cíle nebo vyøešení urèitého problému. V tomto posledním pøípadì hovoøíme o dialogu. Ten charakterizujeme podrobnìji tìmito rysy: n n
tematická cílovì-úkolová orientace; vnìjší reciprocita a vnitøní vzájemnost, to znamená, že vzájemné vztahy jsou zaèlenìny do komunikace a reflektovány v ní; n tematická cílovì-úkolová orientace a vzájemnost jsou propojeny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188171
Interpersonální a skupinové aspekty vztahu mezi verbální komunikací a lidskou psychikou
/
101
To znamená, že øešení spoleèného úkolu je zprostøedkováno porozumìním vzájemným vztahùm a porozumìní vzájemným vztahùm je zprostøedkováno øešením spoleèného úkolu. V nìkterých druzích dialogu úkol spoèívá v porozumìní vzájemným vztahùm samotným (Janoušek, 1973, 1998). V souladu s naším problémem vyjdeme z nejobecnìjší charakteristiky rozhovoru (conversation) jakožto støídání v øeèi mezi dvìma èi více úèastníky. Rozhovor v tomto pojetí je považován za prototypický druh užívání jazyka a za živnou pùdu jeho prvotního osvojování (Levinson, 1983, s. 284). V rozhovoru vystupuje souvislost verbální komunikace s psychikou novým zpùsobem. L. P. Jakubinskij (1923) upozoròuje na to, že pro dialog je charakteristické replikování, kdy vlastní replika je støídána replikou partnerovou. Replikování ovlivòuje øadu vlastností, jimiž se dialogická øeè liší od monologické, jako je rychlejší tempo, eliptiènost, rozdrobenost syntaxe a jiné. Tyto vlastnosti jsou pøedmìtem lingvistické analýzy. Zároveò však Jakubinskij podtrhuje takové momenty dialogu, které pøekraèují lingvistický rámec a jsou fakticky momenty psychologickými. Napøíklad odpovìï na otázku zpravidla vyžaduje znaènì menší poèet slov, než kolik by bylo tøeba k úplnému odkrytí daného myšlenkového celku. Napøíklad po otázce „Pùjdeš na procházku?“ následuje odpovìï „Ano“ (rozumí se „Pùjdu“). Podle Jakubinského èím více má naše apercepèní masa spoleèného s apercepèní masou našeho partnera, tím snadnìji rozumíme jeho nebo její øeèi v rozhovoru. Øeè našeho partnera mùže být neúplná, mùže se vyskytovat jen v narážkách. Jako pøíklad uvádí rozhovor Kiti a Levina z Tolstého Anny Kareninové, kdy se milenci domlouvají prostøednictvím poèáteèních písmen slov. Tento pøíklad použil také Vygotskij ve svém díle „Myšlení a øeè“ (Vygotskij, 1970, s. 273). Jak tuto souvislost verbálního rozhovoru a psychických momentù podrobnìji specifikovat? Jedna možnost je analyzovat rozhovor jako proces pøemìny rolí. V nejobecnìjší rovinì jsou to role mluvèího, pùvodce sdìlení a posluchaèe jako pøíjemce sdìlení. Vezmeme-li v úvahu, že døívìjší mluvèí se stává posluchaèem a naopak, pøièemž oba zùstávají týmiž osobami, znamená to, že tu dochází k urèitému zlomu vzhledem k pøedcházející aktivitì. Nejde o pouhé pøevzetí role druhého, ale o zmìnu døívìjší role a obrácení role druhého na sebe sama. Souvisí to s tím, že mezi psychickým procesem mluvèího a pøíjemce existuje asymetriènost, jak jsme uvedli výše. Vidìli jsme také v Leveltovì rozboru obou procesù v tøetí kapitole, že èinnost mluvèího zaèíná konceptuální pøípravou, kdežto èinnost pøíjemce akustickou analýzou pøicházejícího signálu. Psychické procesy spojené se zastáváním role mluvèího nebo posluchaèe zùstávají ve své vìtšinì latentní. Pøesto je tu moment, kdy tyto psychické procesy vystupují zjevnì, a to je v pøípadì uvedené pøemìny rolí. Psychické procesy tu vystupují zjevnì v podobì anticipace smyslu komunikace pro partnera a jejího odlišného zaèlenìní do èinnosti mluvèího na jedné stranì a do èinnosti pøíjemce na stranì druhé. Na poèátku rozhovoru je u mluvèího anticipace smyslu komunikace pro partnera složkou rozhodovací aktivity pøed zakódováním chystaného sdìlení, kdežto u pøíjemce probíhá anticipace smyslu komunikace pro partnera souèasnì s dekódováním pøijímané zprávy nebo po nìm. Další fáze mùže mít dvojí podobu. Upozoròuje na to A. R. Lurija (1979, s. 189), spojuje to však úžeji pouze s odpovìdí na otázku a s motivací. V jednom pøípadì se mùže stát pùvodní pøíjemce mluvèím reaktivnì, motivem je pøání reagovat na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188171