„Ten případ se opět vyšetřuje. Pracuji na něm, ale víc vám toho říct nemůžu. Jsem teprve na začátku.“ „Aha. Můžu vám s tím kontaktem na Jannika Freje zavolat zpátky?“ „Radši bych počkal, až mi ho teď seženete.“ Nastala chvíle ticha. „Aha. Dobrá, pokusím se být rychlý.“ Bosch opět čekal. Tentokrát už se ke kanceláři poručíka nepodíval. Otočil se a zjistil, že Chu mezitím zmizel z kukaně – nejspíš si odskočil na oběd. „Detektive Boschi?“ Na lince byl opět Bonn. „Ano.“ „Mám na Jannika Freje e-mail.“ „A co telefonní číslo?“ „To zatím neznám. Zkusím ho zjistit a pak se vám ozvu. Chcete zatím tu e-mailovou adresu?“ „Ano, buďte tak hodný.“ Bosch si zapsal Frejovu e-mailovou adresu a nadiktoval Bonnovi vlastní e-mail a telefonní číslo. „Hodně štěstí, detektive,“ řekl Bonn. „Díky.“ „Víte, když se to stalo, ještě jsem tu nepracoval. Ale před deseti lety už jsem tady byl a vzpomínám si, že jsme o Anneke a jejím případu otiskli velký článek. Chcete se na něj podívat?“ Bosch zaváhal. „On bude v dánštině, že?“ „To ano, ale na internetu je několik překladatelských stránek, které můžete použít.“ Bosch si nebyl jistý, co tím Bonn myslí, ale přesto ho požádal, ať mu na článek pošle odkaz. Nato mu ještě jednou poděkoval a zavěsil.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188083
9 B
osch si uvědomil, že má strašlivý hlad. Sjel výtahem do vestibulu, vyšel hlavním vchodem z budovy a zamířil přes náměstí do města. Měl v plánu dojít si pěšky do restaurace Philippeʼs na sendvič s roštěnou, ale než stačil přejít První ulici začal mu zvonit telefon. Byl to Jordy Gant. „Tak už máme toho tvého kluka, Harry.“ „Prcka?“ „Přesně tak. Právě mi volal jeden z mých lidí. Sebrali ho, když vycházel z McDonaldʼs na Normandie Avenue. Jeden policajt, se kterým jsem dneska ráno na začátku služby mluvil, měl v autě na štítku proti slunci jeho fotku. Podíval se na ni a byl to fakt Prcek.“ „Kam ho odvezli?“ „Na Sedmasedmdesátou. Momentálně ho oficiálně zatýkají, ale taky má zatím na krku jenom to soudní předvolání. Řekl bych, že když sebou hodíš, dorazíš tam dřív, než se stačí spojit s právníkem.“ „Už tam jedu.“ „Co kdybych tam na tebe počkal a poslechl si váš rozhovor?“ „Beze všeho.“ V poledním provozu trvala Boschovi jízda na stanici na Sedm asedmdesáté ulici pouhých dvacet minut. Celou cestu přemýšlel, jak to na Washburna navlíknout. Neměl na něj nic jiného než tušení založené na Prckově pobytu blízko místa činu. Žádný hmatatelný důkaz, žádnou ověřenou informaci. Dospěl proto k závěru, že mu nezbývá než na něj sehrát fintu. Přesvědčit ho, že drží něco v ruce, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188083
a pomocí této lži z něj vymámit přiznání. Byl to nejslabší možný postup – zejména v případě podezřelého, který už měl s policií bohaté zkušenosti. Na nic jiného se však Bosch spolehnout nemohl. Když dorazil na stanici, Gant už na něj čekal v kanceláři. „Nechal jsem ho posadit na detektivní. Jsi připravený?“ „Jsem.“ Bosch si všiml, že na pultu za poručíkovým stolem leží krabice s koblihami Krispy Kreme. Byla otevřená a zbývaly v ní poslední dvě koblihy, které tam zřejmě osychaly už od začátku ranní služby. „Hele, vadilo by to někomu?“ Ukázal na koblihy. „Klidně si posluž,“ vybídl ho Gant. Bosch popadl koblihu s polevou, na čtyři kousnutí ji spořádal a následoval Ganta zadní chodbou na detektivní oddělení. Vstoupili do rozlehlé místnosti detektivů, kde stály pracovní stoly, spisové skříně a stohy různých papírů. Většina stolů byla neobsazená a Bosch usoudil, že detektivové právě pracují v terénu nebo mají polední pauzu. Na jednom prázdném stole spatřil krabičku s papírovými ubrousky, vytáhl si tři ubrousky a setřel si z prstů cukr. Před dveřmi jedné ze dvou vyšetřoven seděl hlídkový policista. Když viděl, že Gant s Boschem kráčejí k vyšetřovně, vstal a Gant ho Boschovi představil jako Chrise Mercera – byl to tentýž policista, který si Prcka Washburna všiml na ulici. „Dobrá práce,“ pochválil ho Bosch a podal mu ruku. „Přečetl jste mu text?“ „Textem“ měl na mysli poučení o ústavních právech. „Přečetl.“ „Bezva.“ „Díky, Chrisi,“ řekl Gant. „My už se ho ujmeme.“ Policista naoko zasalutoval a zamířil pryč. Gant se na Bosche zadíval. „Napadá tě, jak to s ním skoulet?“ „Máme na něj něco kromě toho soudního předvolání?“ „Moc ne. Měl u sebe patnáct gramů marjány.“ Bosch se zamračil. Nebylo to mnoho. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188083