Ženy přece milují hrdiny! Pravil jistý klasik, že podnikaví muži mají u žen mnohem více úspěchů, než ti druzí, a to proto, že většina žen nepodlehne lásce z lásky, nýbrž ze slabosti. To ovšem nebyl případ Evy Svitákové. Ta do přístavu manželského nevplula pro manželovu podnikavost, ale pod tlakem okolí. V bujarosti ještě oslavila Kristova léta, ale už pár měsíců na to na ni začala doléhat samota. Ne že by se nudila, nebo ji omrzela společnost. Kamarádů a přátel měla kolem sebe vždycky dost, ale najednou si začala příliš hmatatelně uvědomovat, že při návštěvě divadel je jaksi navíc, každý rok řeší stejnou otázku, s kým pojede na týden k moři, a chce-li si o víkendu jen zalyžovat v horách, musí měsíc dopředu obvolávat známé, přesvědčovat je a složitě organizovat společný výlet. A když se pak konečně seznámí s někým, kdo ji zaujme, přiznáním, že je dosud svobodná, ztrácí cenné body v měřítku vzájemných sympatií. Samozřejmě, že není o to méně přitažlivá, o to méně inteligentní, o to méně vtipná, ale je – podezřelá. Co ta ženská asi dělá, že dosud žádného chlapa neurvala, hlásá „logický“ mužský argument a boří všechny teorie o ženské emancipaci. A pak tu byla ještě maminka: „Evičko, tak už se vdej! Máš nejvyšší čas. Nemůžeš přece pořád někde lítat a mít tisíce zájmů. Uvědom si, že děti můžeš mít jen, dokud jsi ještě mladá. Přece nechceš zůstat na stará kolena úplně sama.“ Energická Eva podlehla okolnostem: vyměnila svobodu za oltář a bezstarostné pobývání u maminky za život v rodinné vilce v luxusní pražské čtvrti na Hanspaulce. S manželem Bohouškem Svitákem tihle dva tvořili – alespoň jak tvrdily Eviny přítelkyně – ideální pár. To, co se jí nedostávalo, jemu naopak sudičky nadělily měrou vrchovatou. Jen přitom nějak zapomněly, že Bůh stvořil Evu ze žebra Adamova a tudíž, že muž je pánem tvorstva, a žena ho jen doplňuje. V rodině Svitákových to byl Bohoušek, který doplňoval svou hezkou a ráznou ženu. A tak zatímco ona zcela přeorganizovala lety zaběhnutý systém v jejich novém hnízdečku, Bohoušek jen bezmocně seděl a vyjeveně mrkal. Neprotestoval však a Eva to dokázala ocenit. „Já z tebe toho pecivála vyženu,“ něžně se v duchu usmívala, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187984