Minulými životy k uzdravení (Ukázka, strana 99)

Brian L. Weiss dič tyran byl v dětství sám týrán. Freudovští terapeuti to nazývají „nutkáním k opakování“. Bradshaw tomu říká „spontánní regrese věku“.

V teorii TA se psychická struktura každého člověka skládá ze tří částí. Jsou to: Dítě (chlapec nebo děvčátko, malé dítě, které si v sobě nese), Dospělý (racionální současná objektivní část dotyčného) a Rodič (vnitřní ztotožnění se s rolí rodiče nebo myšlenkami, pocity a činy tohoto typu). V TA terapii probíhají skutečné rozhovory mezi Dítětem, Dospělým a Rodičem, přičemž zúčastněný hraje různé role.

Variace známá jako psychodrama přidává ještě více rolí, které lze během terapeutického procesu čerpat z našich přenášených dětských strachů a zranitelných míst. Například alter ego, druhé já – osoba, která sleduje slova, chování, řeč těla –, může komentovat různé počínání Dítěte, Dospělého a Rodiče, které ostatní sehrávají. Hraje-li více účastníků současně, mohou si role vyměňovat, přehrávat dramatické střety a prožít intenzivní uvolnění emocí, k němuž dochází, když jsou bolestné vzpomínky z dětství přivedeny do vědomí.

Bradshaw zkombinoval pojetí TA s teorií rozvoje osobnosti vytvořenou Erikem Eriksonem. Tímto způsobem dokáže velmi přesně určit problémy a přizpůsobit svou terapii konkrétnímu stadiu dětství.

Běžným vodítkem ve všech těchto technikách, stejně jako v dalších metodách zahrnujících dialog s „dítětem“ v nás, je rozpomenout se a dát průchod bolestným vzpomínkám z dětství. Při použití těchto technik – často účinných a mnohdy využívaných u dospělých, kteří vyrůstali ve špatně fungujících rodinách, v rodinách tyranů, alkoholiků nebo drogově závislých –, se kontakt se vzpomínkami na dětství navozuje v záměrně uvolněném stavu. Někdy se používají klíčová slova nebo výrazy, jež dotyčného zaměří na konkrétní momenty v dětství, ze kterých ty nejbolestnější vzpomínky pocházejí. Někdy 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187881

Minulými životy k uzdravení jsou traumata všude, v dennodenním vlivu negativního, rozkladného týrání rodičů nebo jiných důležitých osob.

Velice podstatnou součástí terapie je potlačení takového negativního naprogramování.

Dospělý je například v uvolněném stavu poslán hledat „dítě“, které si ve své psychice celé roky nese. Vzpomene si na dům, kde v dětství bydlel, a představí si ho, představí si místnosti, rodiče a nakonec i to malé dítě. Dospělý, který už vyzrál a je schopen lepšího náhledu a porozumění, posléze na dítě mluví, přesvědčuje ho, objímá, slibuje mu, že je bude chránit, a vyvede ho z toho traumatického prostředí do současné doby. Svým způsobem je toto dítě zachráněno.

Teoreticky vzato je pohled na to, co se dítěti stalo, rozšířen, reakce na traumata z dětství jsou změněné. Tomu se říká přepis, reskript. Jde o jakési přepsání scénáře života – film či divadelní hra se změní. Vnitřní dítě už nyní chápe, že za špatné chování svého rodiče nenese odpovědnost a že už mu teď může odpustit, nebo aspoň pochopit důvody, proč se matka či otec chovali tak nerozumně. Dospělý se stává milujícím Rodičem svého vlastního vnitřního Dítěte.

Realita minulých událostí se samozřejmě vůbec nezměnila. Jediná změna nastává v tom, že si dospělý vnitřně osvojí reakce na tyto události. Zbaví se bolesti, uvolní ji, dokáže zahojit dětská citová zranění. Tato technika může být účinná. Může znamenat první krok k uzdravení.

Ale někdy dokonce ani tyto emocionální a dojemné dětské abreakce nestačí. Někdy se bolesti týkají více než jednoho dětství. Někdy kořeny bolesti sahají ještě dál do minulosti.

Linda je hezká pětatřicetiletá advokátka z jednoho malého města v centru Pensylvánie. Je rozvedená; manžel ji psychicky týral. Přišla do ordinace v pěkném tmavomodrém kostýmku a blůzce s rozhalenkou. Neměla na sobě 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187881

Brian L. Weiss žádné šperky, jen prsten s velkým diamantem. Působila klidně a vyrovnaně, dokonalý obraz úspěšné ženy ve svém oboru.

Když se naše sezení rozběhlo a Linda mi vylíčila svůj příběh, byl jsem překvapen divokým průběhem jejího dětství, tím sopečným burácením skrytým pod tak klidným zevnějškem. Linda si až do doby svých osmi let nevzpomínala ze svého dětství na nic. Dokonce si ani nedokázala vybavit, jak vypadali její rodiče, když byla malá. Ale vzpomínala si, jak ji otec bil – řemenem, pěstmi, ramínky na oblečení a tlustou holí. Když byla ještě hodně malá, často ji škrtil a nadával jí „děvko, mrcho, kurvo“. Matka Lindě prozradila, že to bití začalo ve velmi útlém věku.

Někdy se taky zapojila, tloukla svou dceru a škrábala ji.

Holčičku kromě toho opakovaně pohlavně zneužíval její strýc, o čemž rodiče věděli.

Jak se mi odkrývala míra týrání, které toto malé dítě muselo snášet, začalo se mi dělat úplně špatně. Linda měla už v dětství tolik zodpovědnosti, že se ujala role náhradní matky svých mladších sourozenců a snažila se je chránit před stejným zacházením. Výsledkem bylo, že to od rodičů schytávala ještě víc. Několikrát dokonce volala na Linku důvěry a dožadovala se státní pomoci a ochrany mladších sourozenců, ale bezvýsledně. Její rodiče všechna obvinění popřeli. A když sociální pracovnice, která věc přišla do domácnosti vyšetřit, odešla, otec Lindu zmlátil do bezvědomí.

V dospívání se u ní projevilo astma. Také měla chronický, hrozný strach ze škrcení. Nedokázala snést cokoliv kolem krku – šperky, šálu, rolák. Vytahovala si výstřihy, aby je měla volné. Nikdy si nezapínala horní knoflíček u halenky.

V mladším věku se několikrát pokusila utéct z domova, ale neměla kam jít. Nakonec odešla na vysokou a brzy se vdala, aby si zajistila, že se už nikdy nebude muset vrátit domů.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187881