Laura Joh Rowlandová „Je to pravda,“ odpověděl Ojši, nevzrušený jeho nedůvěrou. Sano začínal chápat, proč se tenhle muž stal vůdcem sedmačtyřiceti róninů. Byl silná osobnost. Sano si sám musel dávat pozor, aby mu nepadl do područí. „Proč tedy po svém útoku pán Asano nevypověděl, jaké měl s Kirou spory?“ „Zkuste si představit sebe na jeho místě. Zasedne si na vás nějaký stařec a vy jste příliš slabý, než abyste ho dokázal přinutit, aby s vámi zacházel uctivě. Přál byste si, aby se o tom všichni dozvěděli? Nevzal byste si to raději s sebou do hrobu?“ „To má svou logiku.“ „Kromě toho pán Asano věděl, že ani vysvětlení, proč Kiru napadl, by ho nezachránilo. Tasil zbraň ve zdech hradu. Musel zemřít. Kdyby na sebe tu ostudnou záležitost prozradil, nijak by mu to nepomohlo, nebyl by v tom žádný rozdíl.“ „Naopak. Mohl v tom být velmi důležitý rozdíl,“ odporoval mu Sano. „Kira by mohl být potrestán za to, že vašeho pána vyprovokoval.“ „Kira byl potrestán.“ V drsném Ojšiho hlase zazněla radost. „Pán Asano věděl, že se postarám, aby ten mizera dostal zasloužený trest.“ „Ale trvalo vám to skoro dva roky.“ To byla další záležitost, kterou chtěl Sano vyřešit pro případ, že by to mělo nějaký vliv na pravdu o vraždě a význam pro verdikt nejvyššího soudu. „Proč jste čekal tak dlouho?“ „K tomu se dostaneme.“ V očích se mu slétaly vzpomínky jako hejno krkavců kolem mršiny, když začal vyprávět další epizodu svého příběhu.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187855