98
robert crais
11
Joe Pike se díval, jak jeho přítel Elvis Cole odjíždí z parkoviště Burger King, a pak si do své GPS nahrál zeměpisnou délku a šířku místa. Pike nepoužíval obyčejnou civilní GPS. Měl armádní ruční přijímač DAGR. Ten se nedá rušit a obsahuje kryptografii dostupnou jen autorizovaným uživatelům armádních a vojenských leteckých satelitních systémů GPS. Civilisté nesmějí přístroj DAGR vlastnit, ale Pike ho používal při vojenských zakázkách pro nadnárodní korporace a občas i pro samotnou vládu Spojených států ve vzdálených oblastech Afriky a Středního východu a v odlehlých částech střední a Jižní Ameriky. Vláda mu DAGR věnovala, přestože tím, že ho vlastnil, páchal zločin. Tohle vlády dělávají. O dvaatřicet minut později vystoupil Pike z džípu na prašné cestě sto metrů od havarovaného letadla a zarostlé přistávací dráhy, která se táhla za ním. Pozorně si prohlédl letadlo i celé okolí. Přistávací dráha byla ještě velmi dobře patrná. Pašeráci vyčistili dvacet pět metrů široký a dva a půl kilometru dlouhý pruh pouště a odpad z něho nahrnuli do dlouhého ochranného valu podél celé dráhy. Po tolika letech ranvej sice znovu zarostla kreosotovými keři a trávou, ale v poušti po ní zbyl nezvykle rovný a plochý pruh s nepřirozeně ostrými okraji.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187849
zloději lidí
99
Pike se zhluboka nadechl a čekal, až kolem zavládne ticho pouště. V džípu to praskalo a lupalo, ale poušť zvuky zdusila, jak to pouště dělají, a přehlušila je svou prázdnotou. Pouště v sobě ukrývají prázdnotu, která se nedá zaplnit, a jak kov vychládal, praskání a lupání se ozývalo stále méně, jako by se čas zpomaloval, až poušť utichla nadobro. Pike se znovu nadechl, tentokrát ještě víc zhluboka, a zpomalil tep srdce. Čtyřicet čtyři úderů za minutu. Čtyřicet dva. Čtyřicet. Pike chtěl být stejně tichý a nehybný jako poušť. Nejlepší lovci umějí splynout s krajinou. Vykročil mezi opuncie a kreosotové křoviny a rychle našel zbytky ohniště, o kterém mluvil Cole, a stopu pneumatik označenou písmenem E. Tu tady nechal Trehornův pickup a sousední otisklo auto jeho přítele. Pike si tyto stopy v duchu označil za „přátelské“, a když je později spatřil jinde v oblasti, nevšímal si jich. Jakmile identifikoval přátelské stopy, vydal se hledat otisky obrovských pneumatik, které mu popsal Cole. Nebylo snadné je najít, protože v písku nebývají příliš patrné. Povrch pouště tvořila břidlice zavátá pískem a posetá kamením a sluncem vyprahlá hlína. I když se místy vyskytly kousky písčité půdy s jasně viditelným otiskem gumy, většinou Pike nacházel jen pár centimetrů dlouhé tenké čárky mělce vytlačené v kamení nebo písku. Pike nespěchal, postupoval pečlivě. Zalehl do kliku, prozkoumal okolní zem, pak se zvedl, změnil pozici a znovu se spustil dolů. V dobách, kdy pracoval jako námezdný voják, ho často najímali na ochranu afrických vesnic a farem před nájezdy pytláků. Součástí těchto misí bylo i stopování nebezpečných lidí v nezměrných územích savanových lesů mopane a vyprahlých savan. Pike si na jejich sledování najímal masajské bojovníky. Byli to štíhlí, tajemní muži, kteří dokázali hodinu studovat odstín červené nebo osahávat strom, jako by cítili teplo, které na něm prchající Bantu zanechal. Tvrdili,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187849
100
robert crais
že k nim stromy a tráva promlouvají, a snažili se Pikeovi vysvětlit, co vidí – musíš s těmi věcmi souznít, stát se jejich součástí, a uvidíš, aniž by ses díval. Pike nikdy neslyšel ani neviděl to co oni, ale naučil se, co má hledat, a že člověk musí být trpělivý, aby to našel. Joe Pike byl trpělivý. Postupně našel tři devítimilimetrové nábojnice lesknoucí se jako malá měděná zrcátka, zřetelné stopy, které tu zanechala dvě vozidla velikosti dodávek, fragmenty tří různých otisků bot a nakonec stopy náklaďáku. Cole měl pravdu – na obou stranách měl po dvou pneumatikách, každou nejméně pětadvacet centimetrů širokou. Obrovský kamion na místě, kam kamiony normálně nejezdí. Pike sledoval dvojité stopy a zjistil, že vedou přesně středem přistávací dráhy. Šel po nich a nacházel kousky dalších stop, některé poničené pneumatikami kamionu, jiné přecházející přes ně. Menší vozidla se nedržela přímého kursu, ale kličkovala a rozjížděla se do stran. Občas po sobě zanechala stopy smyku, jako by jela velmi rychle. Pike by rád zjistil, proč tak náhle odbočila do houští, ale šel dál po stopách velkého náklaďáku. Dvacet metrů za letadlem se stopa náhle stočila k cestě, na které čekal Pikeův džíp. Pike dospěl k závěru, že tudy zřejmě kamion odjel, proto se otočil a vrátil se stejnou cestou zpátky před letadlo. Byl třicet metrů za troskami, když se na zemi náhle objevilo velké množství šlápot; většinou jen fragmenty – obrys podpatku, okraj boty – ale na rozeznání rozdílů ve velikostech a podrážkách bot stačily. Otisky se překrývaly, jako by tudy prošla početná skupina. Pike se spustil k zemi, aby si je prohlédl pečlivěji, a uvědomil si, že vedou přes stopy kamionu. To znamenalo, že lidé tu byli později než kamion. Něco na tom ho znepokojilo, proto se vrátil kousek po dráze kamionu a zjistil, že poblíž cesty už jeho stopa pošlapaná není.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187849