Osudové okamžiky (Ukázka, strana 99)

Esther a Jerry Hicksovi Esther a Jerry Hicksovi jsou autory knihy Požádej a bude ti dáno, Úžasná síla promyšleného cíle a Zákon přitažlivosti a vydávají špičkové výukové materiály v sérii Abraham-Hicks, kde ukazují, jak se dostat do přirozeného stavu duševní pohody. Každý rok vedou workshopy až v šedesáti městech a zároveň v sérii Abraham-Hicks vydali více než sedm set knih, kazet, CD, videí a DVD.

Web: www.abraham-hicks.com

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187587

ONA MLUVÍ S DUCHY! „Sheila mluví s duchy!“ řekla nám naše přítelkyně. „Příští týden tu bude, můžete si s ní domluvit schůzku a zeptat se jí, na co chcete!“ To je vážně asi tak ta poslední věc na světě, kterou bych chtěla udělat, pomyslela jsem si. Ale vzápětí jsem uslyšela, jak můj manžel Jerry řekl: „Moc rádi bychom si schůzku domluvili. Jak se to má udělat?“ Stalo se to roku 1984, tou dobou jsme byli s Jarrym čtyři roky svoji a ještě jsme se nepohádali. Dokonce jsme na sebe ani nezvýšili hlas. Byli jsme plní radosti a společně jsme si žili svoje šťastně až do smrti. Prakticky na všem jsme se shodli. Vadilo mi jen, když Jerry přátelům vyprávěl asi dvacet let staré příběhy se spiritualistickou tabulkou. Vždy, když jsme byli v restauraci nebo na podobném veřejném místě, a já viděla, že se blíží jedna z těchto historek, slušně (někdy i neslušně) jsem se omluvila a odešla na dámské toalety, sedla jsem si k baru nebo se šla projít k autu a počkala jsem, než utekla dost dlouhá doba, aby byl příběh u konce. Naštěstí Jerry přestal tyto příběhy vyprávět, když jsem byla s ním.

Nebyla jsem úplně věřící, ale byla jsem na dost hodinách v nedělní škole, takže jsem měla obrovskou hrůzu ze zla a ďábla. Když o tom teď zpětně uvažuji, nejsem si jistá, jestli učitelé v nedělní škole opravdu věnovali tolik času tomu, aby u nás vypěstovali strach z ďábla, nebo jestli mi to jen víc utkvělo.

Ovšem právě to si z té doby pamatuji nejlépe.

Takže podle toho, co mě naučili, jsem se úzkostlivě vyhýbala všemu, co by mohlo mít něco společného s ďáblem. Jako mladá jsem jednou seděla v letním kině a náhodou jsem se okénkem podívala na film na druhém plátně. Uviděla jsem tam příšernou scénu z Exorcisty (což je film, na který jsem se záměrně nikdy nedívala) a ani jsem z filmu nemusela nic slyšet, abych z toho měla celé týdny noční můry. „Domluvím vám se Sheilou schůzku,“ řekla Jerrymu naše známá.

Jerry si několik následujících dní sepisoval otázky. Řekl mi, že některé z nich si chystá už od dětství. Já si žádný seznam nepsala. Vlastně jsem bojovala s tím, jestli mám vůbec jít.

Zaparkovala jsem před krásným domem v arizonském Phoenixu. Vzpomínám si, že jsem si říkala, Do čeho se to tady pouštím? Došli jsme k hlavnímu

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187587

vchodu, kde nás uvítala velmi milá žena a vzala nás do hezky zařízeného obývacího pokoje. Tam jsme měli počkat na domluvenou schůzku.

Byl to velký dům s jednoduchým, ale velmi vkusným zařízením. Byl tam také úžasný klid. Pamatuji si, že tam na mě dolehla jakási náboženská úcta, jako bych byla v kostele.

Potom se otevřely velké dveře a dovnitř vešly dvě ženy oblečené v lehkých, jasně barevných bavlněných blůzách a sukních. Zjevně jsme byli první klienti po obědě, protože obě vypadaly vesele a uvolněně. Trochu jsem se uklidnila a řekla si, že to možná nakonec nebude tak divné.

Brzy nás zavedly do ložnice, kde kolem postele stála tři křesla. Sheila si sedla na okraj postele a její asistentka se posadila do křesla u stolku s malým kazeťákem. S Jerrym jsme si sedli do zbývajících křesel a já se připravila na cokoli, co mělo přijít.

Asistentka nám vysvětlila, že se Sheila uvolní a odpoutá své vědomí. Potom nás osloví nehmotná entita jménem Theo. Až se tak stane, můžeme začít mluvit, o čem chceme.

Sheila se natáhla podél okraje postele, takže ležela jen kousek od nás. Pomalu a hluboce dýchala. Za chvíli řekla nezvyklým hlasem: „Už mohu mluvit, že? Chcete se na něco zeptat?“ Podívala jsem se na Jerryho a doufala, že bude vědět, jak začít. Věděla jsem, že rozhodně nejsem připravená bavit se s čímkoli, co na nás právě promluvilo.

Jerry se nahnul dopředu, strašně se těšil, až bude moci položit první dotaz.

Začala jsem se uvolňovat, když na nás Theo Sheilinými ústy promlouval.

Věděla jsem sice, že na nás mluví Sheilin hlas, ale zároveň jsem nějak cítila, že ty úžasné odpovědi pocházejí z nějakého úplně jiného zdroje.

Jerry řekl, že si tyhle otázky chystá už od pěti lety a pokládal je tak rychle, jak to jen dovedl. Našich třicet minut uteklo jako voda, ale za tu dobu, kdy jsem jedinkrát nepromluvila, ze mě úplně opadl strach z tohoto zvláštního zážitku. Naopak mě naplnil pocit jakési dobroty, jaký jsem ještě v životě neměla.

Když jsme si sedli do auta, řekla jsem Jerrymu: „Moc bych sem chtěla přijít i zítra. Sama bych se ráda na pár věcí zeptala.“ Jerry byl rád, že půjdeme na další sezení, protože se nestihl zeptat na všechny dotazy.

Druhý den mi asi v půlce sezení Jerry neochotně předal slovo, abych se po zbytek času mohla ptát já. Zeptala jsem se Thea: „Jak můžeme lépe dosáhnout svých cílů?“ Odpověď zněla: „Meditací a afirmacemi.“ Představa meditace se mi nijak zvlášť nezamlouvala a neznala jsem nikoho, kdo by se jí věnoval. Popravdě řečeno mi při tom slově vyvstávala představa lidí na podložce s hřebíky, jak chodí bosi po horkých uhlících,

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187587