98 / Finanční průvodce nefinančního manažera
4.1.3 Výnosové středisko Výnosové středisko je organizační jednotka, která přednostně zodpovídá za dosahování tržeb bez ohledu nebo téměř bez ohledu na vlastní náklady. Charakter výnosového střediska bude účinný tam, kde má organizační jednotka tržby přímo pod kontrolou a její vlastní náklady jsou vedle toho zanedbatelné či obtížně vyčíslitelné. Týká se to téměř bez výjimky obchodních útvarů ve firmě.
4.1.4 Podmínky úspěšnosti Je zřejmé, že uvedené principy lze v některých případech navzájem kombinovat. Organizační jednotka, například výzkumné centrum v rámci výrobního podniku, může mít povahu nákladového střediska, které však bude zároveň mít možnost dodatečných příjmů z externích zakázek. O příjmy z těchto zakázek se bude organizační jednotka dělit s podnikem takovým způsobem, aby byla motivována k jejich získání, ale přitom nebyla ohrožena její základní činnost pro podnik nebo kvalita dodávaných služeb. Znamená to, že se finanční řízení podniku musí ve vztahu k této organizační jednotce vyhnout dvěma extrémům: • Na jedné straně omezování externích zakázek byrokratickými vnitřními pravidly podniku nebo dokonce snižování nákladového rozpočtu organizační jednotky v přímé souvislosti s jeho úspěchy u externích zákazníků. • Na druhé straně tlaku na externí příjmy „za každou cenu“, který by mohl vést k poškození dobré pověsti celého podniku s dopadem na jeho budoucí tržby. Jak jsme si řekli hned na začátku, kromě vhodně zvoleného typu střediska odpovědnosti z hlediska povahy jeho činnosti je pro úspěšné fungování rozhodující i jeho velikost a způsob, jakým je hospodaření kontrolováno ze strany podnikového vedení. V příliš velkém středisku se ztrácí odpovědnost jednotlivců a těžko je lze motivovat. Příliš malé středisko bude mít většinu nákladů a tržeb společných s ostatními, a nebude je tudíž mít plně pod kontrolou. Pokud navíc bude administrativa spojená s vykazováním hospodářských výsledků neúměrně velká, stane se z „malého království“, o němž jsme hovořili na začátku, spíše malý úřad zahleděný do sebe sama, kterému vykazování brání v jeho samotném poslání ve firmě. Střediskem odpovědnosti tedy bude taková část podniku, která: • má dostatečně rozlišené vstupy materiálu, energií, vlastních mezd a služeb zvenčí i zevnitř firmy (včetně např. měření odběru tepla a elektřiny); • má dostatečně rozlišené výstupy výrobků nebo služeb, ať už vůči vnějším zákazníkům nebo dovnitř firmy;
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187584
Udělat nebo nakoupit? / 99
• je dostatečně velká, aby postavení střediska odpovědnosti nepředstavovalo neúměrnou administrativní zátěž pro její vedení. Příběh ze života Čeští energetici kdysi debatovali se svým americkým protějškem o tom, jakým typem střediska odpovědnosti má být elektrárna. Češi se klonili k nákladovému středisku. Argumentovali tím, že elektrárna má „shora“ předem naplánované výkony, a odtud i výnosy, a jakákoliv další podnikatelská aktivita by ji jen odváděla od plnění hlavních povinností. Američan je přesvědčoval, že by elektrárna měla být ziskovým střediskem. Její vedení by tak mělo být motivováno k získávání dalších zakázek a jiných zdrojů příjmů spolu s nákladovou efektivností, a tím by byl udržován podnikatelský duch v celé společnosti. Debata nedošla k jednoznačnému závěru – každý měl svůj díl pravdy. Volba střediska odpovědnosti tedy bude, jak vidět, kromě všech uvedených racionálních aspektů, vždycky záviset i na místní podnikatelské kultuře a zavedených zvyklostech.
4.2 Efektivní řízení dodavatelských vztahů Pohled vlastníka podniku a jeho dodavatele se tradičně liší: Vlastník podniku chce co nejlepší výsledek za co nejméně peněz. Dodavatel zpravidla chce co nejvíce zaplacené práce, ať už přinese zákazníkovi cokoliv. Trendy v racionalizaci dodavatelských vztahů směřují k tomu, aby jakákoliv práce byla vynakládána účelně a zaplacena způsobem, který obě strany považují za poctivý. Efektivní řízení dodavatelských vztahů proto předpokládá především: • jasně definované a standardizované postupy výběru dodavatelů a řízení dodavatelských vztahů ve firmě; • jasně definované a standardizované postupy zadávání a kontroly prováděných prací co do jakosti a nákladů; • prakticky uplatňovanou politiku udržování a aktivního vytváření konkurenčního prostředí mezi dodavateli, bránícího vzniku přirozeného dodavatelského monopolu – zejména monopolu původního dodavatele zařízení; • prakticky uplatňovanou politiku partnerství mezi dodavateli a zákazníkem – princip „vítěz–vítěz“, ne „vítěz–poražený“.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187584
100 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Efektivní fungování dodavatelského vztahu velice závisí na výběru a správném uplatnění vhodného typu dodavatelské smlouvy. Ukážeme si zde nyní výběr (tedy zdaleka ne vyčerpávající výčet) některých známých i méně známých typů dodavatelských vztahů a předvedeme si jejich využití z hlediska finanční efektivnosti pro odběratele. Bude to: • jednoduchý nákup: –– jednoduchá kupní smlouva; –– nákup v elektronické aukci; • dodávka na klíč; • dodávka provozních služeb: –– smlouva založená na odpracovaném čase a spotřebě materiálu; –– smlouva s pevnou cenou; –– smlouva s cílovou cenou; • poskytování expertních služeb. Jednoduchá kupní smlouva představuje prostou dodávku objednaného výrobku, obvykle doplněnou záručním a pozáručním servisem. Vzhledem k této jednoduchosti se používá zejména tam, kde je výrobek předem jasně definován a jeho vlastnosti jsou kupujícímu známé. Snížit administrativní náklady a riziko nevhodných nebo nadbytečných nákupů u těchto smluv lze především zavedením standardizovaných postupů při nákupu a sledováním a řízením nákupů v rámci podnikového informačního systému. Nemusí to nutně vždy znamenat centralizované řízení nákupu, ale především maximální sdílení informací a jednotné postupy v rámci podniku. Nákup v elektronické aukci může být výhodný zejména v případě velmi jednoduchých standardizovaných výrobků, u nichž rozlišení dodavatele nehraje podstatnou roli pro jejich užitnou hodnotu (například kancelářské potřeby). Jedná se vlastně o formu soutěže o nejlevnější dodávku daného produktu, realizovanou na specializovaných internetových tržištích s vysoce standardizovanými postupy a rychlým průběhem. U produktů, jichž se týká, lze tímto způsobem ušetřit značné náklady. Dodávka na klíč znamená společnou dodávku a zprovoznění technického funkčního celku zahrnujícího různý investiční majetek od různých dodavatelů, kteří jsou zastřešení jedním finálním dodavatelem. V běžném životě se dodávka na klíč nejčastěji vyskytuje u rodinného domu. V podnikové praxi jde zpravidla o investiční celek – například továrna, výrobní linka, energetické zařízení nebo dopravní systém – jehož dodávka je realizována jako investiční projekt (viz kapitola 3). Součástí dodávky na klíč mohou být i činnosti či služby předcházející výrobě nebo následující po zprovoznění – tedy vývoj a konstrukce příslušného technického zařízení nebo jeho údržba či provozování po smluvně stanovenou dobu. Dodávka na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187584