A co jsme zatím dělali my? Zradili jsme Amálii. Začali jsme každý doléhat na Zámek, aby nám ODPUSTIL…
„Otec začal prosebné cesty k starostovi, tajemníkům, advokátům, písařům. Jestliže byl náhodou přijat, co nejrychleji jej odmítli a víckrát už nepřijali.“
„Jistě zchudl, ztratil zákazníky, ale co s tím má Zámek společného?“
„A co mu má být odpuštěno? Žádné udání na něj dosud nepřišlo, alespoň není zaneseno ve veřejných protokolech.“
„Nanejvýš mu může být odpuštěno, že zbytečně obtěžuje úřady, jenže právě to je neodpustitelné.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187578
Vrátím zase Amálii čest. Jen musím víc platit.
Naše úřady sice pro zjednodušení, aby se vyhnuly zbytečným řečem, berou úplatky, ale dosáhnout se jimi nedá nic…
„Prodali jsme, co jsme měli. Přes den jsme hladověli, přičemž jediné, čeho jsme tím sháněním peněz dosáhli, bylo, že otec byl udržován v naději.“
„Jelikož se nepodařilo ničeho dosáhnout úřední cestou, musí se spolehnout na čisté prošení a obrátit se OSOBNĚ na úředníky.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187578
Musíme je překvapit v příhodnou chvíli.
Milost!
V JEHO OBORU STAČÍ ÚŘEDNÍKOVI JEDINÉ SLOVO, ABY NARÁZ PROHLÉDL CELÉ MYŠLENKOVÉ ŘETĚZCE. AVŠAK Z JINÉHO ODDĚLENÍ NEBUDE ROZUMĚT ANI SLOVU.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187578