Isaac Asimov
„MoÏná je mnohem pravdûpodobnûj‰í to, Ïe lÏete, neÏli ten jedin˘ nejpravdûpodobnûj‰í zpÛsob mentálního znemoÏnûní.“ „Mnozí se snaÏí právû tohle dokázat. Ale já vím, Ïe jsem to neudûlal a potom uÏ zb˘vá jenom ta nepfiedpokládaná moÏnost.“ „A mû jste sem pfiivedl, abych dokázal – pfiedloÏil dÛkaz – Ïe k té nepfiedpokládané moÏnosti skuteãnû do‰lo.“ „Ano.“ „Ale jak mÛÏe ãlovûk pfiedloÏit dÛkaz o nepfiedpokládané události? Nicménû se zdá, Ïe jenom pfiedloÏením tohoto dÛkazu mohu u‰etfiit vás, Zemi a sebe.“ „To máte sefiazeno podle dÛleÏitosti, pane Baley?“ Baleyho v˘raz se zmûnil ve ztrápen˘. „Dobrá, tedy vás, mû a Zemi.“ „Obávám se,“ zadíval se na nûj Fastolfe, „Ïe po dlouhém pfiem˘‰lení jsem do‰el k závûru, Ïe neexistuje Ïádn˘ zpÛsob, jak takov˘ dÛkaz získat.“
17 Baley hledûl zhrozenû na Fastolfa: „Îádn˘ zpÛsob?“ „Îádn˘. VÛbec Ïádn˘.“ NaãeÏ se jakoby v náhlém záchvatu zmocnil kofienky a fiekl: „Víte, zajímalo by mû, jestli je‰tû pofiád dokáÏu trojité pfietoãení.“ S patfiiãn˘m trhnutím zápûstí vyhodil kofienku do vzduchu. Ta udûlala pfiemet a kdyÏ klesala, zachytil ji Fastolfe malíkovou hranou pravé dlanû (s palcem otoãen˘m dolÛ). Kofienka se znovu nepatrnû vznesla, naklonila se a byla zachycena hranou levé ruky. Opût vyletûla nahoru a tentokrát se v‰echno opakovalo zas pravou rukou. Pak levou. Pfii tfietím saltu Fastolfe s kofienkou dost silnû trhnul, chytil ji do pravé ruky, pfiiãemÏ zvedl levou ruku, otoãenou dlaní vzhÛru, na níÏ se tfipytil popra‰ek soli.
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187568
Roboti úsvitu
Pak se Fastolfe znovu ujal slova. „Jedná se samozfiejmû o dûtinsk˘ projev vûdecké stránky mysli a vynaloÏené úsilí je nepfiímo úmûrné v˘sledku, kter˘m je jen ‰petka soli, nicménû kaÏd˘ aurorsk˘ hostitel se rád takovouto ukázkou chlubí. Jsou i tací, kter˘m se podafií udrÏet kofienku ve vzduchu pÛl druhé minuty, jejich pohyby jsou pak natolik rychlé, Ïe je ani nelze sledovat zrakem.“ „Ov‰em,“ dodal zamy‰lenû, „nutno pfiiznat, Ïe Daneel by nûco takového dokázal mnohem lépe i rychleji, neÏ kter˘koli z tûchto odborníkÛ. Sám jsem si schopnosti jeho mozkov˘ch obvodÛ v tomto oboru ovûfioval, nebylo by v‰ak vhodné, aby se tím prezentoval i na vefiejnosti. Jen bych tím zbyteãnû poníÏil lidské kofienáfie – jak se jim tady obecnû fiíká, i kdyÏ pfiipou‰tím, Ïe ve slovnících byste tento v˘raz tûÏko hledal.“ Baley zabruãel. Fastolfe si povzdychl: „No jo, no jo, je naãase vrátit se zpût k na‰im povinnostem.“ „KdyÏ uÏ jste mû sem kvÛli tomu hnal parseky vesmíru.“ „Vskutku, hnal. Ale pokraãujme.“ Baley se zeptal: „Mûl jste nûjak˘ dÛvod k tomuto va‰emu pfiedstavení, Dr. Fastolfe?“ „No, zdá se, Ïe jsme se dostali do slepé uliãky. Pfiivedl jsem vás sem, abyste dokázal nûco, co je v podstatû nemoÏné. CoÏ bylo zfiejmé i z va‰í tváfie a, abych fiekl pravdu, ani já jsem se necítil nejlépe. TudíÏ jsem dospûl k tomu, Ïe by nám chvilka oddechu neu‰kodila. Ale teì uÏ skuteãnû – pokraãujme.“ „V neproveditelném úkolu?“ „Proã by nemohl b˘t provediteln˘? Pro vás, pane Baley? Tvrdí se o vás, Ïe nemoÏné provádíte.“ „V hypervlnné inscenaci? To i vy vûfiíte tûm pfiekroucen˘m ‰ílenostem ze Solarie?“ „Zb˘vá mi nûco jiného?“ rozhodil ruce Fastolfe.
– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187568
Isaac Asimov
„Ani já nemám na vybranou,“ podpofiil ho Baley. Nezb˘vá mi, neÏ se o to pokusit; s nezdarem se na Zemi vrátit nemohu. Nic jiného si pfiipustit nemohu. ¤eknûte mi, Dr. Fastolfe, jak mohl b˘t Jander zabit? K ãemu muselo v jeho mysli dojít?“ „Pane Baley, nejsem pfiesvûdãen, Ïe bych to, a to i v pfiípadû, kdybych nûjaké své teorie pfiipraveny mûl, dokázal vysvûtlit jinému robotikovi, kter˘m vy navíc rozhodnû nejste. Pfiesto dovolte, abych se o to alespoÀ pokusil. Vám je pochopitelnû známo, Ïe roboti byli vynalezeni na Zemi.“ „Jen hodnû málo lidí se tím na Zemi zab˘vá –“ „Pozemská zaujatost vÛãi robotÛm je na Vnûj‰ích svûtech nejvûhlasnûj‰í.“ „Nicménû kaÏdému ãlovûku na Zemi, kter˘ o tom pfiem˘‰lí, je pozemsk˘ pÛvod robotÛ zfiejm˘. Je v‰eobecnû známo, Ïe roboti dost napomohli rozvoji hyperprostorového cestování a Ïe bez tohoto zpÛsobu cestování by Vnûj‰í svûty ani b˘t osídleny nemohly. Z ãehoÏ vypl˘vá, Ïe roboti museli b˘t uÏ pfied osídlováním, kdy jedinou obydlenou planetou byla akorát Zemû. Roboti tedy museli b˘t vynalezeni na Zemi a Pozem‰Èany.“ „JenomÏe Zemû nad tím Ïádnou p˘chu nepociÈuje, Ïe?“ „O tom bych ani nemluvil,“ vy‰lo stroze z Baleyho. „A vûdí nûco Pozem‰Èané aspoÀ o Susan Calvinové?“ „Objevil jsem její jméno v nûkolika star˘ch knihách. Vím, Ïe patfiila k prÛkopníkÛm robotiky.“ „A víc o ní nevíte?“ Baley udûlal odmítavé gesto. „Kdybych mûl pfiíleÏitost prozkoumat nahrávky lépe, urãitû bych se tam dozvûdûl víc.“ „Zvlá‰tní,“ shrnul to Fastolfe. „Pro vesmífiany je polobohem, dokonce si dovolím tvrdit, Ïe mnoho vesmífianÛ, ktefií se robotikou natolik nezab˘vají, ji ve skuteãnosti ani za Pozem‰Èanku nepovaÏují. Brali by to jako znesvûcení. Myslím, Ïe by odmítli i vû-
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187568