98
Jo Nesbø
kde je pokaždé pořádně opil a kde se mu občas naskytla příležitost vyspat se s jejich manželkami. Vedení banky uvažovalo o Kenově povýšení do manažerské pozice v obchodním oddělení, potom však zjistilo, že jim mladík způsobil ztrátu ve výši téměř patnácti milionů liber, když peníze banky bez povolení investoval do termínovaných nákupů pomerančového džusu. Předvolali si ho do zasedací místnosti správní rady, kde jim vysvětlil, že se domníval, že má šanci. Místo povýšení byl tedy vyhozen, a to nejen z banky, nýbrž i z města a z celého finančního světa. Začal pít, ale nikdy nepřišel alkoholu pořádně na chuť, a tak se stal pravidelným návštěvníkem psích dostihů, přestože psy nemohl vystát. Od té chvíle nabyl jeho přirozený sklon k hazardu obludných rozměrů. Ne ve smyslu peněz, protože Ken navzdory svému příjmení už nikde nedostal úvěr a stejně by nedokázal pokrýt dluh z nezdařených džusových transakcí, ale gamblerství pohlcovalo veškerý jeho čas a energii. Rychle jej vsálo do divokého víru nutkavé hráčské vášně a Ken se volným pádem řítil k černému dnu. Přesněji řečeno předpokládanému dnu, neboť jeho pád zatím neskončil, takže optimista se mohl domnívat, že žádné dno neexistuje. Svou prohlubující se zhoubnou vášeň financoval Ken Abott návštěvami člověka, který snad jako jediný nechápal, o co tu ve skutečnosti jde – svého otce. Syn totiž o Stanu Abottovi zjistil jednu úžasnou věc, a tou byla jeho zapomnětlivost. Pokaždé, když zaklepal na jeho dveře s prosíkem, se Stan na syna podíval, jako kdyby ho o peníze žádal poprvé, jako kdyby vůbec poprvé stál v jeho pracovně. Ken vytáhl jehlu z lahvičky. „Pamatuješ si ještě, jak se to dělá?“ zašeptal otec chraplavě. Ken se pokusil o úsměv. Bytostně nesnášel injekce, jinak by zřejmě nezůstal u kokainu a přešel by k tvrdším drogám. Právě teď však neměl na vybranou. Byla to otázka života a smrti. „Musím najít žílu?“ zeptal se. Otec zavrtěl hlavou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187469