Datum na nich nicméně skutečně pocházelo z doby nedávno minulé, zrovna jak si přál, a tak mu nezbývalo než to malé gesto důstojně přijmout. „Děkuji, Hodgesi.“ Když noviny rozevřel, do nozder ho udeřil zcela jiný pach, který byl o poznání protivnější – pach spáleného papíru. „Dovolil jsem si vám noviny vyžehlit,“ osvětlil mu Hodges. Max zvedl noviny do výšky a zadíval se na majordoma skrz otvor ve tvaru žehličky, zející uprostřed finanční rubriky. „Ano,“ odtušil suše. „To vidím.“ Rázně noviny zavřel, čímž zvířil ob lak černého popela, který se snesl vzduchem a přistál na jeho ztracených vejcích jako poprašek pepře. „Cením si vaší snahy, Hodgesi, ale příště byste to mohl zkusit s trochu chladnější žeh ličkou.“ „Ovšem, pane.“ Očividně potěšený sám sebou se Hodges vydal zpět ke dveřím a těsně před nimi vystřihl cosi, co připo mínalo radostné povyskočení. Max se ohlédl k příborníku, ale zatímco nedával pozor, paní Spencerová se vytratila z místnosti. Patrně si dnes nevzala svůj ďábelský svazek klíčů. Obě Alžběty si z ní vzaly příklad a chvatně se vypoklonko valy za ní, a tak Max zůstal opět sám s ožehlými novinami a ne vábnou snídaní, kterou mu zpestřila jen dobrá káva. Po snídani se Max vydal do knihovny v druhém podlaží, aby se tam poohlédl po knize, která by mu ukrátila dlouhé jed notvárné dopoledne. Když ale vstoupil do šeré místnosti, našel tam drobnou tmavovlasou služebnou stojící na stoličce pod vy sokým regálem na opačné straně komnaty. Ačkoli se zdálo, jako by v pokoji nikdo neuklízel od dob krá lovny Alžběty, Max soudil, že služebná pracuje. Jenže po chvíli viděl, jak postavila jednu knihu na okraj police a zasunula ji zpět na volné místo. Totéž zopakovala s další knihou a pak s další, až se musela natahovat a balancovat na jedné noze. Pokaždé, když vytáhla nový svazek, naklonila hlavu a na chvíli se zapo slouchala, téměř jako by očekávala, že přijde nějaký zvuk. Když se dobrala okraje police, ze rtů jí uniklo sklíčené povzdechnutí. Max se ramenem opřel o rám dveří a nenuceně protáhl: „Hle dáte něco?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187458
Dívka se obrátila tak rychle, že málem ztratila rovnováhu a po hlavě se zřítila ze stoličky. S bystrýma tmavýma očima a špičatou bradou měla tvářičku roztomilé šibalky a pod Maxo vým pohledem se slušivě začervenala. „Kdepak, mylorde. Jen jsem utírala prach.“ Max věnoval významný pohled péřové prachovce, která jí vykukovala z kapsy zástěry. Lesklé peří budilo dojem, jako by o něj slepice přišla teprve dnes ráno. Jestliže Max očekával, že když dívku přistihl při tak nepo kryté lži, uvede ji do rozpaků, pak byl odsouzen k velikému zklamání. Namísto lítosti si jen trpitelsky povzdechla a sklouzla ze stoličky. „Asi teď budete chtít slyšet pravdu.“ „Prosím, kvůli mně se s takovou drobností neobtěžujte,“ opáčil ironicky. „Musíte-li to vědět, hledala jsem něco, co bych si večer mohla přečíst. Po vší té dřině přes den je taková radost zachumlat se večer do deky a ponořit se do nějakého vzrušujícího příběhu.“ Aby podpořila svá slova, sáhla po nejbližší knize a přivinula si ji na hruď. Max došel k ní a vzal jí svazek z rukou, aby se mohl podívat na název. „Vida, Mechanizace orby v rolnické společnosti. Ovšem, chápu, že po náročném dni plném neutírání prachu to musí být nesmírně strhující čtení.“ Pippa mu knihu vytrhla a vrátila ji do regálu, načež sáhla po další, ale tentokrát si stačila přečíst název, než ji vytáhla. Pak mu před obličej strčila plátěnou vazbu, na níž stálo Sicilský ro mán. „Četl jste něco z díla paní Radcliffové?“ zeptala se a při tom se kolem něj pomalu sunula ke dveřím. „Tenhle román je naprosto úchvatný! Nejraději mám scénu, v níž ubohá Julia na jde svou domněle zesnulou matku uvězněnou ve strašidelných kobkách hradu Mazziniů, když prchá před chlípnými návrhy hanebného vévody de Luovo!“ Než Max stačil otevřít ústa, aby ji upozornil, že je to jeho knihovna a jeho kniha, kterou sebrala, zatímco měla pracovat, byla pryč. Okamžik stál zaraženě v otevřených dveřích a připa dal si tak trochu jako hanebný vévoda de Luovo, načež se obrátil a zamířil ke knihovně. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187458
Když se krátkým ohlédnutím přesvědčil, že je stále sám, vy táhl jednu z knih na samý okraj police a pak ji rychle zastrčil zpět na místo. Napjatě čekal, co se bude dít, ale k jeho zkla mání se neotočil vnitřek krbu a neodhalil tajnou chodbu, ani se mu pod nohama neotevřely padací dveře, kterými by se zřítil do skrytých útrob domu. Zavrtěl hlavou a mrzutě se nad sebou ušklíbl. Nezkrotí-li rychle svoji představivost, za chvíli bude stejně potřeštěný jako všichni v tomto domě. Max brzy zjistil, že Mechanizace orby v rolnické společnosti je i ve dne stejně suchopárná jako v noci. A tak se později toho dopoledne znovu octl na galerii v druhém podlaží před portré tem Angelicy Cadgwyckové. Umíněně ho pronásledovala nejen ve snech, ale i v bdělém stavu. Stále nedokázal pochopit, jak může někdo cizí v jeho srdci probouzet tak hlubokou účast. Zvolila si svůj osud právě tak jako on ten svůj. Sepjal ruce za zády a pokusil se ji vnímat nezúčastněnýma očima. Její tvář byla nepochybně natolik krásná, že by mohla každého muže dohnat k všelijakým pošetilostem. Aby získal její srdce, jistě by se nezdráhal lhát, krást, podvádět, bít se a snad i dokonce zabít. Max prožil většinu svých dní v přesvědčení, že Clarinda je ta nejkrásnější žena, jakou kdy mohl potkat. Ale i ve chvílích, kdy si byli nejblíž, byla její krása chladná a nedosažitelná jako svit měsíce. Angelica oplývala půvabem o mnoho živelnějším a přívětivějším. „Neměla bych vám přinést židli, mylorde, abyste se mohl slečně Cadgwyckové obdivovat v pohodlí?“ Známý sarkastický hlas jej vytrhl ze zasnění. Nezaslechl v něm snad náznak lítosti? Nebo pohrdání? Otočil se na svou hospodyni, která stoupala po schodech s kupou čistého prádla v náruči. V jiných časech, na jiném místě by ji snad vyplísnil, že nepoužívá schodiště pro služebnictvo. Teď se mu ale bůhví proč ulevilo, že vidí jinou tvář. A k tomu živou. „Měl bych se cítit zahanbený, že jste mě přistihla, jak se tu rozplývám na portrétem dívky, která je dávno mrtvá?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187458