·arlat
97
„Z ãeho?“ zeptal se tichounce Grunaldi jakoby mírnû ochraptûl˘m hlasem. Drak rychle zavrtûl hlavou a zlehka houkl, ale ztlumil ten zvuk. „Z komÛrky vzadu, kde spím,“ zavrãel znovu. „Meãe. Ty dva zakfiivené. AÏ doplujeme na okraj Zmijího Hrdla, zkusím pfiirazit ke bfiehu. V‰ichni okamÏitû vyskoãíte. Já se pokusím vstát a taky vystoupím, ale teprve aÏ budou v‰ichni na bfiehu. Deset krokÛ od paluby. Kdybych to nezvládl, naskoãíte zpátky. Je to tûÏké. Warfnire, nechej na pokoji tu sekeru, kusipaa!“ „To skrz nûho mluví Ulf?“ „Ne, to se jen drakovi zachtûlo meãÛ,“ zavrãel Grunaldi. „Tomu, kter˘ spí v kumbálu, ty pitomãe! Padej pro meãe a pfiines i na‰e, kdyÏ uÏ bude‰ dole.“ Drak se zase skfiípavû otoãil dopfiedu, narovnal se a znehybnûl. Vlnící se hadí krk se opût stal ledov˘m ãelenem. Dítû na bfiehu toãilo návnadou ãím dál pomaleji, aÏ nakonec nechalo ruku klesnout, zprudka se posadilo na lávku a nakonec se svalilo na záda. Na nábfieÏí Zmijího Hrdla zavátém snûhem bylo jen pár lidí. Nûkdo ‰el s vûdrem k fiece, nûkdo dal‰í táhl sánû naloÏené nafiezan˘mi poleny, kdosi dal‰í hnal stádo koz, urostl˘ muÏ v ãerné chlupaté pelerínû a plstûné ãapce stál s palci zastrãen˘mi za opasek a s otevfien˘mi ústy zíral na drakkar. V‰ichni stáli jako zafiezaní tam, kde je zrovna zastihl ten nezvykl˘ pohled. Kozy se rozbûhly nûkam pryã, Ïena upustila mrskající se rybu na molo, nûkdo se zadunûním dopadl na zadek na prahu otevfien˘ch dvefií. Podél fieky kotvilo jen málo vlãích lodí, z vût‰iny uÏ byly sejmuty stûÏnû a celá takeláÏ. Men‰í lodû leÏely dnem vzhÛru vedle mol a byly pfiikryty plátnem. Pfiicházel ‰ediv˘, zamraãen˘ den a zlehka snûÏilo. Z dymníkÛ chalup namaãkan˘ch na bfiehu se linul ‰ediv˘ koufi vonící dfievem. Ledov˘ drakkar plul fiekou, rozráÏel tenkou vrstvu ledu, pla‰il stáda vodních ptákÛ sedících na kÛlech mola a roz-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187149
98
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 3
vû‰en˘ch sítích. Zpoza ohybu uÏ bylo vzdálenû sly‰et ‰umûní mofie. V nej‰ir‰ím místû vodní plánû se koráb s lehk˘m chvûním zastavil, pak se elegantnû otoãil na místû a pozpátku vplul mezi dvû lávky. Draãí hlava se pfiitom otoãila pfies pravobok na záì. Drakkar znehybnûl. Voda kolem nûj se zakalila, pokryla se mihotavou vrstvou ledov˘ch plo‰ek a najednou s prasknutím zamrzla a vytvofiila jazyk, kter˘m spojila koráb s pevninou. Grunaldi popadl Sylfanu v podpaÏí a postavil ji na molo. Zaprskala jako koãka a letmo ho nakopla. Spalle chytil Drakkainenovy meãe hozené Warfnirem a vzápûtí hodil zbranû dál Grunaldimu. Pfieskoãili lodní bok, nûkdo uklouzl na zledovatûl˘ch prknech mola. „Co teì?“ zeptal se Spalle, kdyÏ stáli na bfiehu. „Teì se bude snaÏit roztát a vylézt ven, jak fiíkal,“ prohlásil Warfnir a zapnul si tûÏk˘ pás. „To je dobfie, protoÏe tihle v‰ichni s vidlemi a ojemi v rukou stra‰nû pospíchají, aby se s námi mohli pfiivítat.“ Postavu sedící na zádi zahalila oblaka tfipytivé mlhy a pak muÏ se skfiípáním praskajícího ledu vstal. Spalle pfiehánûl. Dav bûÏící k drakkaru byl skuteãnû vyzbrojen˘ vidlemi a sekerami, ale s kaÏd˘m krokem byl ãím dál ménû davem a ãím dál ménû pospíchal. Do blízkosti lávky do‰lo sotva pût lidí – velice opatrnû. Nad fieku se zvedala oblaka mlhy, pak se vyplazila na molo a zahalila lidi, ktefií tam stáli. Z trÛnu na zádi drakkaru vstala obrovská silueta, vypadající trochu jako oblak mlhy ve tvaru ãlovûka a trochu jako zachmufien˘ snûhulák. Ledov˘ obr vy‰el velk˘mi kroky na pfiístavní hráz. Skfiípal klouby a trousil kolem sebe ledové stfiípky. „Pfiicházejí Hadi,“ zahfimûl hlasem laviny. „Pfiichází ‰ílen˘ král Aaken, aby spálil svût a seslal mrtv˘ sníh!“ Zvedl skfiípající ruce a ukázal k jihu. „Hadi sejdou z hor! Spálí va‰e pfiíbytky! Zaklejí va‰e dûti do Ïelezn˘ch nestvÛr a vy‰lou je do boje! Pfiivedou draky a nestvÛry chladné mlhy! Támhle s nimi osamocenû bo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187149
·arlat
99
jují Ohniví lidé! KdyÏ je nepodpofiíte, zahynou! A pak se Hadi vydají na sever, aby zotroãili v‰echen lid PobfieÏí plachet a pohodili ho k nohám svého krále!“ Nastalo ticho, pfieru‰ované jen chechtáním rackÛ. Z nûãí ruky vypadly vidle a sklouzly po zledovatûl˘ch prknech nábfieÏí. „Povûzte to ostatním! Zastavte Hady! Jinak se svût nedoãká pfií‰tí zimy! Odejdûte a povûzte to ostatním!“ Mlha zahalila obrysy drakkaru, posádku i ledového obra. KdyÏ se zase rozplynula, u okraje lávky nestál nikdo, na prknech leÏely jen odhozené vidle a na pfiístavní hrázi kleãel tfiesoucí se Drakkainen, ka‰lal, dusil se a plival sníh. „Zvednûte ho!“ kfiikl Grunaldi. „Dejte ho sem! Kde je ta koÏe‰ina?!“ „Perkele saatani vittu… da piãki materi… jebal tebe kon sestru krvavim kuraãem na majãinom grobu… haistaa paska…“ „Blouzní,“ prohlásil Warfnir. „Pfieskoãilo mu.“ „Pivo,“ zachraptûl Drakkainen. „Teì fiekl nûco, co dává smysl.“ „Dobfie,“ pronesl nakonec prÛzkumník, kdyÏ uÏ se vzpamatoval a pfiestal se pod koÏe‰inou tfiást. „Musíme jenom nûkoho nav‰tívit. DÛleÏitého ãlovûka jménem Uzen˘ Ulle. Dejte mi mé meãe. Rychle, neÏ se sem sebûhne pÛlka mûsta.“ S námahou se zvedl na nohy, opíraje se o proutûn˘ plot. Sylfana ho zvedla nahoru a pfiehodila si jeho ruku pfies rameno. „Dûkuju, dítû,“ zachraptûl a postavil se pevnû na nohy. „To je ale nepfiíjemné… âert aby to…“ Udûlal dva kroky k pfiístavní hrázi a vztáhl ruce k siluetû drakkaru, r˘sující se v oblacích mlhy. „Sakea! Sakea sumu!“ Mlha se zlehka zavlnila. „Perkele sakea sumu!“ vykfiikl je‰tû jednou. Oblaka páry se zvedla z ãern˘ch vod fieky v‰ude kolem nich i dál podél pfiístavu a pak zahalila bfieh jako ãelo snûhové boufie. Pfií-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187149