Smrt odešla Na pohřeb přišla celá vesnice. Vítr už se utišil, z šedých mraků občas vykouklo bledé slunce. Lidé se křižovali, soucitně pokyvovali hlavou, ženy spínaly ruce a opakovaly: Ježíš Kristus. Ісус Христос. Když přišel kněz, všichni se seřadili do pohřebního průvodu. K večeru sousedé odešli a najednou se zdálo, že je dům prázdný. Kuchyň byla modrá kouřem, který tu po nich zbyl. Než jsem se pustila do mytí nádobí, otevřela jsem okno dokořán. Venku zpívali ptáci. Smrt odešla. Pak vešla do kuchyně máma. Unaveným krokem, skleslá, s žalostnou tváří začala sklízet ze stolu. Špinavé talíře vršila opatrně jeden na druhý, na to příbory. Jeden komínek vedle druhého. Dělala to pomalu, dávala si záležet, aby necinkla. Bylo to divné. Napadlo mě, že třeba chtěla slyšet ty ptáky. Konečně. Uložila jsem poslední talíř do almary, ještě zbývalo umýt dřez. Máma shrnula zašpiněný ubrus ze stolu, vyklepala ho z okna a okno zavřela. Stmívalo se. „Všichni se ptali, kde máš muže,“ ozvala se náhle. Řekla to tiše do mých zad, ale když jsem se otočila, hleděla zas upřeně do protější zdi. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186942