Pfiímá demokracie v âeské republice
Pokud tedy oprávněný subjekt akceptuje výše uvedená omezení, pak je jeho petiční právo garantováno, nesmí mu být na újmu a nesmí mu v něm být bráněno.322 Jelikož je petice povětšinou dílem kolektivním a svou faktickou váhu odvozuje nezřídka od počtu lidí, kteří se s jejím obsahem ztotožní, umožňuje zákon o právu petičním vznik petičního výboru, tedy kolektivního orgánu zastupujícího petici. Petiční výbor není právnickou osobou a jeho členové jsou povinni určit osobu starší 18 let, která je bude zastupovat ve styku se státními orgány. Shromažďování podpisů pod petici reguluje ustanovení § 4 zákona o právu petičním. Menší náročnost na formu oproti klasickým institutům přímé demokracie (referendum, lidová iniciativa apod.) se v těchto ustanoveních projevuje patrně nejvíce. Občan, popř. petiční výbor, může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. Termín „občan“, resp. „vyzývat občany“, v dikci § 4 odst. 1 zákona o právu petičním není použit šťastně. Mohl by vést k mylnému závěru, že jenom občané mohou podporovat petici. Nepochybně je zde nutné použít výklad extenzivní a pod termínem „občan“ rozumět „každý“, neboť jiný výklad by odporoval čl. 18 Listiny základních práv a svobod.323
Lidé podporující znění petice připojí svůj podpis, uvedou své jméno, příjmení a bydliště. Musí jim být však dopředu umožněno, aby se s obsahem petice před podpisem řádně seznámili. Zákon také zakazuje jakoukoli formu donucení k podpisu. Další odchylkou od striktní a formálně náročné úpravy iniciace referenda je skutečnost, že podpisové archy nemusí obsahovat text petice. Zákon o právu petičním pouze požaduje, aby bylo zřejmé, jaká petice má být podpisy podpořena. Obligatorní součástí petičních archů je pouze jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat.324
Petice a podpisové archy mohou být vystaveny na všech místech přístupných veřejnosti. K jejich vystavení není třeba žádného povolovacího správního řízení či povolení státního orgánu v nejširším smyslu slova. Zákon o právu petičním pouze požaduje, aby nedošlo k omezení provozu motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku.325 Každý, kdo dosáhl věku 16 let, může na místě veřejnosti přístupném sbírat podpisy lidí pod petici. 322 323 324 325
Srov. § 2 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Srov. Čl. 18 Listiny základních práv a svobod, § 1 a § 4 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Srov. § 4 odst. 2 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Srov. § 4 odst. 3 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním.
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186784
Kapitola druhá
S právem lidu na petici souvisí právní povinnost státních orgánů326 a orgánů územní samosprávy (čl. 18 odst. 1 Listiny) na adekvátní reakci. Zákon o právu petičním v § 5 upravuje podání a vyřízení petice. Je-li petice písemná a splňuje-li náležitosti formy, je státní orgán, jemuž je petice adresována, povinen ji přijmout. Musí pak posoudit její obsah a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal, anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení.327 Není-li státní orgán, který petici přijal, věcně příslušným (dle dikce zákona o právu petičním: „nepatří-li věc do jeho působnosti“), pak petici do pěti dnů postoupí příslušnému státnímu orgánu a uvědomí o tom toho, kdo petici podal. Právo petici podat však neodpovídá povinnosti jejímu obsahu vyhovět, resp.: „(...) z práva podat petici neplyne ještě subjektivní právo na to, aby petici bylo obsahově vyhověno“.328
Státní orgány jsou povinny za účelem přijímání petic upravit způsob jejich přijímání, projednávání a vyřizování ve svých jednacích řádech nebo obdobných předpisech. Závěrem lze obecně shrnout, že petice je oblíbenou formou působení na orgány státní/veřejné moci. Vyniká nízkou formální náročností a nezřídka se projevuje silným politickým vlivem, který je přímo úměrný identifikaci lidu s jejím obsahem. Nečinnost státního orgánu po přijetí petice se všemi formálními znaky sice mnohdy postrádá sankci právní, ale mívá důsledky politické. „Nečinnosti orgánu, jemuž byla petice doručena, nemůže petent právními prostředky zabránit (přípustná není ani ústavní stížnost k Ústavnímu soudu), může však využít např. různých prostředků projevu veřejného mínění. Porušení právních povinností při vyřizování petice může mít proto především jen politické důsledky (také ovšem např. důsledky disciplinární, pokud jde o veřejné zaměstnance, kteří porušení zavinili).“329
O skutečnosti, že petice je také mnohdy hmotněprávní podmínkou existence či vzniku určitého práva, bylo již hovořeno (např. registrace nové politické strany nebo politického hnutí). Příbuznost s peticí lze shledat také v případě iniciace místního referenda občany obce, kteří musí dokládat podpisové listiny 326 327 328 329
Státním orgánem se rozumí i právnické osoby, jimž byla působnost státního orgánu svěřena. K tomu srov. § 8 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Srov. § 5 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním. HENDRYCH, Dušan, et al. Správní právo. Obecná část. 7. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 685. Tamtéž, s. 685. Se závěrem nepřípustnosti stížnosti petenta adresované Ústavnímu soudu proti nečinnosti státního orgánu se neztotožňuje prof. Filip. K tomu srov. FILIP, Jan. K pojmu základního práva nebo svobody z hlediska jednoho nálezu Ústavního soudu. Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva, 1995, 134, č. 8, s. 771–782.
90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186784
Pfiímá demokracie v âeské republice
s návrhem na konání místního referenda, který je podpořen podpisy určitého počtu občanů dle velikosti obce. Petice tak tvoří historicky nedílnou součást právního řádu České republiky a jejích právních předchůdců a její zakotvení a zejména faktické užívání lidem jsou jedním ze znaků demokratického právního státu.
2.2.2.5 Referendum napfiíã právním fiádem âeské republiky V předchozích kapitolách bylo pojednáno o normách, jejichž nedílnou dominantní součástí byly instituty přímé demokracie. Zbývá zmínit normy, které dominantně instituty přímé demokracie neobsahují, ale pro její zakotvení a faktické fungování jsou neméně důležité. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, upravuje v ustanovení § 351 skutkovou podstatu trestného činu (přečinu) maření přípravy a průběhu voleb a referenda. Předmětem ochrany (objektem) je zde zájem státu na řádném výkonu volebního práva občany, na nerušených přípravách a průběhu voleb, jakož i na zákonném a řádném průběhu referenda. Trestní zákoník nahlíží na volby jako na základní prvek demokratického právního systému a referendum pojímá jako jeho součást.330 Jedná se o trestný čin úmyslný. Trestného činu se tak dopustí každý, kdo jinému násilím nebo pohrůžkou násilí nebo lstí brání ve výkonu volebního práva nebo hlasovacího práva v referendu anebo jiného takovým způsobem k výkonu volebního práva nebo hlasovacího práva v referendu nutí, kdo padělá údaje v dokladu o počtu členů politické strany nebo na petici pro volební účely nebo v jiném dokumentu souvisejícím s volbami nebo referendem anebo vědomě použije takového dokumentu jako pravého, kdo vědomě nesprávně sečte hlasy či poruší tajnost hlasování nebo kdo jinak hrubým způsobem maří přípravy nebo průběh voleb do zákonodárného sboru nebo zastupitelstva územního samosprávného celku anebo přípravy nebo průběh referenda, a to až do vyhlášení jejich výsledků. Pachatel tohoto trestného činu bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
V předchozích kapitolách byla ale také zmíněna situace opačná, tedy že institutů přímé demokracie bude zneužito pro zásahy do nezávislosti moci soudní. Trestní zákoník v ustanovení § 335 upravuje skutkovou podstatu trestného činu zasahování do nezávislosti soudu. Byť se jeví jako nepravděpodobné, že institutů přímé demokracie bude zneužito k ovlivňování soudů a soudců, nelze to vyloučit (zejména u petic), a to s ohledem na doktrínu, která pod pojmem 330
ŠÁMAL, Pavel, et al. Trestní zákoník. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. Maření přípravy a průběhu voleb nebo referenda, s. 2988. Edice velké komentáře.
91 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186784