Pfiedpoklady vzniku odpovûdnosti za ‰kodu
V takovém případě odpovědnost za takovou škodu nevzniká. Povinnost něco konat vyplývá obvykle z objektivního práva, možné je však i plnění povinnosti uložené smluvně. Nejčastěji půjde o povinnosti uložené subjektům ve veřejnoprávních předpisech, v menším míře i v těch soukromoprávních.183 Velmi často je plnění povinnosti spojeno s výkonem určité profese.184 Typickým příkladem je provádění lékařských zákroků,185 zákonem předvídaných situací je však řada (např. ukládání protipovodňových opatření podle vodního zákona). V mnoha případech se výkon povinnosti v rámci určité profese kryje s výkonem pravomoci, i tady jde o výkon určité povinnosti, ke které je ze zákona povinen určený orgán při výkonu veřejné moci, resp. fyzické osoby za něj navenek jednající (lesní stráž, myslivecká stráž, policisté, vojáci, soudci atd.). Zvláštní formou plnění povinnosti je i plnění příkazu, resp. rozkazu. K tomu dochází zejména ve služebních poměrech řídících se principem nadřazenosti a podřízenosti. Příkaz musí korespondovat s kompetencí uloženou zákonem nadřízenému. Jeho vykonání musí spadat do okruhů povinností podřízené osoby.186 Úprava těchto vztahů je vtělena do řady samostatných zákonů.187 183 184 185
186 187
Srov. Luby, Š. Prevencia a zodpovednosť v občianskom práve. I. sv. Bratislava : Vydavateľstvo slovenskej akadémie vied, 1958, s. 325. Srov. Bezouška, P. In Fiala, J., Kindl, M., et al. Občanské právo hmotné. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007, s. 584. Lékařské zákroky samy o sobě velmi často poškozují zdraví pacienta a způsobují bolest, někdy i bez jeho souhlasu, lékař však jejich provedením plní zákonem uznanou povinnost chránit jeho život a zdraví [např. § 55 odst. 2 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu]. Srov. Luby, Š. Prevencia a zodpovednosť v občianskom práve. I. sv. Bratislava : Vydavateľstvo slovenskej akadémie vied, 1958, s. 328. Pro příslušníky bezpečnostních sborů (Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace) platí v tomto směru zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Podle jeho § 46 odst. 1 musí příslušník bezpečnostního sboru v rámci služebního poměru dodržovat služební kázeň spočívající v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Rozkaz nesmí být sám o sobě protiprávní ani nesmí přikazovat vykonání něčeho protiprávního. Je-li rozkaz vedoucího příslušníka ve zřejmém rozporu s právním předpisem, je příslušník povinen jej na tuto skutečnost upozornit. Jestliže vedoucí příslušník trvá na splnění rozkazu, příslušník je oprávněn žádat o jeho písemné vydání. V případě, že to okolnosti výkonu služby neumožňují, učiní tak bez zbytečného odkladu poté, co tyto okolnosti pominou. I přes zjevnou protiprávnost je příslušník povinen rozkaz splnit a oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu vedoucímu příslušníkovi toho, kdo takový rozkaz vydal. Příslušník však nesmí v žádném případě splnit rozkaz, jehož splněním by zřejmě spáchal trestný čin. Pro služební poměry v oblasti
87 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186751
Kapitola tfietí
Plnění povinnosti jako okolnost vylučující protiprávnost pochopitelně vyžaduje, aby byly splněny všechny zákonné podmínky jejího výkonu. Stejně jako u všech okolností vylučujících protiprávnost nelze ani v tomto případě připustit exces spočívající v nepřiměřeném způsobu výkonu povinnosti či v jejím výkonu zjevně šikanózním způsobem (s úmyslem způsobit škodu). V případě takového překročení nebudou důvody pro vyloučení odpovědnosti splněny. Obecně je možné říct, že se bude jednat o situace, kdy je vznik škody méně negativní, než nesplnění uložené povinnosti. b) Výkon subjektivního práva – „Každý, komu náleží určité právo, je oprávněn toto právo v souladu se zákonem a v jeho mezích vykonávat za účelem dosažení určitého zákonem dovoleného cíle.“188 Výkon práva je činností po právu, nejde tedy o jednáním protiprávní (deliktní). Jde o projev klasické zásady, že nikomu neškodí ten, kdo vykonává své právo (neminem ledit, qui suo iure utitur). Výkon práva má velmi blízko k výkonu povinnosti. Mnohdy je výkon práva zároveň plněním povinnosti a naopak. Výkon práva je okolností vylučující protiprávnost jen tehdy, je-li v zákonných mezích a probíhá-li dovoleným způsobem. Ze zákonných mezí vybočuje takový výkon práva, jehož účelem je dosáhnout výsledku právním řádem nepředvídaného (obcházení zákona). Základní pravidlo této úpravy je stanoveno v § 3 odst. 1 obč. zák., podle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných (včetně způsobení škody) a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (srov. § 39 a 424 obč. zák.). Druhým zásadním ustanovením je čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví meze výkonu vlastnického práva. To nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Ustanovení výslovně uvádí, že jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Zvláště zavrženíhodným případem vybočení z mezí výkonu práva je tzv. šikanózní výkon práva. Jde o případ, kdy je způsobení škody záměrným cílem výkonu práva. Typickým znakem je absence vlastního přímého užitku. Šikana má jasnou excesivní povahu a s ohledem na záměr (dolus coloratus)
188
ozbrojených sil je možné obdobnou úpravu nalézt v § 48 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, a § 24 odst. 3 zákona č. 220/1999 Sb. ČR, o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze. Na podobném principu funguje podle § 68 odst. 4 služebního zákona i úprava pro služební poměr státních zaměstnanců (č. 218/2002 Sb.). Srov. Švestka, J. In Knapp, V., et al. Občanské právo hmotné. 2. sv. Praha : Codex, 1998, s. 341.
88 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186751
Pfiedpoklady vzniku odpovûdnosti za ‰kodu
překročit zákonné meze výkonu práva, tzn. záměr právo porušit, se jedná o občanskoprávní delikt, za nějž se odpovídá.189 V tomto směru bude třeba považovat za protiprávní i veškeré zásahy do životního prostředí, byť by k nim docházelo v důsledku jednání, které je jinak v souladu s právem. c) Svépomoc – je obecně upravena v § 6 obč. zák. Jedná se o jeden ze tří předpokládaných postupů při ochraně subjektivních práv. V poměru k možnému zásahu se jedná o prostředek nejbezprostřednější. Svépomocně lze zásadně jednat jen v případě, není-li možné dovolat se ochrany státní mocí. V ochraně subjektivních práv představuje určitou krajní možnost, ke které se má přistupovat jen výjimečně a v poslední řadě. Cílem je snaha zákonodárce nepodporovat v právu postupy, v nichž je ochrana subjektivních práv ponechána na silovém řešení subjektů občanskoprávních vztahů. Svépomoc můžeme chápat v uším a širším pojetí. V širším v sobě zahrnuje všechny případy oprávněné ochrany subjektivních práv vlastní mocí. Vedle případů svépomocného jednání podle § 6 půjde zejména o krajní nouzi a nutnou obranu (§ 418), dále například o výkon zadržovacího práva (§ 175 an., § 672 odst. 2) nebo právo odstraňovat porosty a převisy (§ 127 odst. 1). V užším pojetí svépomoc zahrnuje jen § 6 obč. zák. Svépomocné jednání vyžaduje kumulativní splnění několika základních podmínek. Zaprvé se musí jednat o zásah neoprávněný, tedy v rozporu s právem. Zejména nesmí jít o zásah spočívající ve výkonu práva nebo povinnosti. Zásah musí hrozit bezprostředně. Podle zákonného textu se lze bránit jen proti zásahu, který má teprve nastat. Z logiky věci však plyne, že lze svépomocně jednat i v případě, že zásah již nastal a stále nebyl ukončen. Svépomoc však nelze v žádném případě užít proti zásahu, který byl již ukončen.190 Chránit se může pouze ten, jehož práva byla neoprávněným zásahem ohrožena nebo zasažena. Odvracení zásahu musí být vždy prováděno způsobem přiměřeným. Přiměřenost se poměřuje ve vztahu k hrozící újmě na právu, jež je svépomocně chráněno. Přestože většina případů užití svépomoci bude v praxi nahrazena speciální úpravou nutné obrany a krajní nouze, existuje i oblast těmito případy nepokrytá. Zatímco například jednání v krajní nouzi má výrazně 189
190
„Výkon práva, který je šikanózní, není již ve skutečnosti výkonem práva, nýbrž je protiprávním úkonem. Norma zakazující je tu silnější než norma dovolující, takže to, co by se podle jedné normy jevilo právním úkonem, je ve skutečnosti úkonem protiprávním.“ Srov. Knappová, M. Povinnost a odpovědnost v občanském právu. Praha : Academia, 1968, s. 219–220. Srov. Holub, M., et al. Občanský zákoník. Komentář. 1. sv. 2. vyd. Praha : Linde, 2003, s. 51.
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186751