Kristi se najednou pod zvědavýma očima své sousedky cítila nepříjemně. „Ty už jsi tu od loňska, viď?“ zeptala se, aby odvedla její pozornost. „Hm.“ „Takže tu znáš spoustu lidí.“ „Asi jo.“ „Slyšelas něco o kultu, snad na půdě školy? O takovém, co věří na upíry?“ „To si děláš srandu, ne?“ Mai se prsty dotkla opěradla Kristiny židle. Uběhla chvíle a Kristi měla pocit, že si Mai vybírá čas na rozmyšlenou. Kristi naléhala: „Je možné, že se dívky, co zmizely, zapletly s nějakým tajným spolkem?“ „To je trochu divoká spekulace,“ dumala Mai. „Vážně?“ „Víš o tom něco?“ zeptala se Mai. „Ty něco víš,“ odhadla Kristi. „Pověz mi to.“ Mai se podívala na fotografie zmizelých dívek, které ležely na Kristině provizorním stole, a skousla si ret. Potřásla hlavou a zvedla obrázek Rylee Amesové. „Nechci vypadat jako cvok.“ „Já to chci jen vědět.“ Položila fotku zpátky. „O upíry se lidi zajímali vždycky, víš? Třeba když si to vyhledáš na internetu, najdeš spoustu společ ností a skupin, které se vážně chtějí stát upíry. Je to alternativní kultura. Myslím, že někteří lidé se do toho pustí kvůli vzrušení, ale jiní dodržují spoustu rituálů a spí v rakvích a pijí krev. Myslím lidskou krev.“ „A jedna skupina je tady ve škole. Lidi, co se toho účastní,“ dodala Kristi. Mai pokrčila rameny. „Jasně že jsem o tom slyšela povídat.“ „Myslíš, že v tom má prsty Grotto?“ Mai odvrátila pohled. „Grotto? To mi připadá trochu přitažený za vlasy. Chci říct, když je to tak tajný, proč by se tolik předváděl? Poutal na sebe pozornost? Jeho přednášky nejspíš jen podněcují zájem, přilákají k předmětu. Můj odhad? Přinejmenším někteří z jeho studentů jsou členy té skupiny. Ale neříkala bych 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186678
kult tomu, že se některá děcka hodně zajímají o upíry a snaží se spojit s ostatními.“ „Třeba jsou mezi nima extremisti,“ podotkla Kristi, „frakce, která zašla příliš daleko. Třeba je to část kultu.“ „Pokud vůbec nějaký existuje. Lidi prostě mají sklony pojme novávat věci, kterým nerozumějí.“ Znovu se podívala na fotogra fie na stole. „Co s tím děláš?“ „Ještě nevím. Myslela jsem, že bych to trošku prověřila,“ řekla Kristi. To byla dokonce pravda. Už hovořila se dvěma rodinný mi příslušníky zmizelých dívek. Nikomu nepověděla, že o nich zamýšlí napsat knihu, protože po pravdě řečeno, pokud ty dívky skutečně jen utekly, neměla žádný příběh. Dokud se neprokáže trestný čin, nemůže dost dobře začít koncipovat knihu na základě skutečného zločinu. Pochopitelně se o tuhle informaci nepodělila s Dionniným údajně skvělým bývalým přítelem Elijahem Richardsem, který si byl jistý, že uvidí své jméno vytištěné jako jméno nějakého měst ského hrdiny. Když s ním hovořila, řeč točil jen kolem sebe a stěží se dokázal zaměřit na dívku, kterou měl milovat. Třeba měla Dio nne důvod, proč ho opustila pro Tyshawna Jonese, i když měl zločinecké sklony. Kristi si skousla ret, když pomyslela na další rodinné přísluš níky, kterým se jí podařilo dovolat – matka Tary Atwaterové stála opravdu za to. Angie Atwaterová strávila většinu hovoru tirá dou, jak její „ničemná dcera“ následuje stopy svého otce – rovnou do státní věznice státu Georgia. Chudák Tara. Po každém rozhovoru byla Kristi přesvědčenější, že se čty řem zmizelým dívkám přihodilo něco strašného, něco zlého. Bylo možné, že při svém pátrání mohla narazit na něco, co je spojova lo, na důvod, proč zmizely, a předat to, co najde, policii. Třeba budou mít štěstí a najdou studentky živé. Přinejmenším mohla zabránit zmizení dalších dívek. „Znalas některou z nich osobně?“ zeptala se Kristi své sou sedky Mai. „Ne,“ vyhrkla Mai rychle. „S Tarou jsem se vlastně nebavi la.“ Strnula nad stolem, jako kdyby byla očarovaná…, zaskočená. Zdálo se, že chce říct ještě něco, ale rozmyslela se. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186678
Kristi si najednou uvědomila, kolik je hodin. „Hele, musím běžet. Mám ještě večerní přednášku za,“ podívala se na hodiny pověšené nad krbem, „patnáct minut!“ Mai zvedla košík s prádlem. Odvrátila pohled od Kristina sto lu a podařilo se jí setřást otupění, které se jí zmocnilo. „Jo, já se musím pustit do tohohle,“ kývla na koš se špinavým prádlem, „nebo neskončím dřív jak o půlnoci. Prádelna tady v domě…“ Otřásla se. „Je prostě děsná. Myslím, že ten suterén nikdo ne uklízel od občanské války. Promiň, od války severní agrese, jak ji nazývají někteří místní. Tam dole jsou miliony pavouků a někteří klidně můžou být i jedovatí a nejspíš tam jsou i krysy a hadi… Odkládám praní na poslední možnou chvíli.“ Kristi jí neodporovala. Prádelna v suterénu byla tmavá a špi navá. Strop byl nízký, betonové zdi vypadaly, jako kdyby trhli nami prosakovala vlhkost, a odhalené trámy obalovaly pavuči ny. Pach plísně a zatuchliny byl všudypřítomný, dokonce i když Kristi k prádlu přidala bělidlo. „Nahání mi to husí kůži,“ prohlásila Mai. „A vůbec, jen jsem ti chtěla říct, žes přišla o senzační večírek.“ „Snad příště.“ „Myslíš příští rok?“ zeptala se Mai a pohledem znovu přejela po místnosti až ke stolu, na kterém ležely fotografie zmizelých dívek. „Dřív nejspíš žádný večírek nebudu pořádat. Jestli vůbec. Bylo to bezva, ale ten nepořádek druhý den – na to zapomeň!“ Mai se vydala ke dveřím. Košík si opřela o bok, zamávala a před odchodem se rozloučila: „Tak se měj.“ Kristi se vydala rovnou do koupelny, kde se během dvou minut osprchovala, aby ze sebe smyla pach tuku, cibule a ryb, kterým nasákla během práce v restauraci. Když se utřela, mok ré vlasy dala do culíku a volně si ho připnula k hlavě. Vzala si čistou podprsenku, kalhotky, džíny a tričko a nakonec si nanesla na rty trochu lesku, aniž by se při tom dívala do zrcadla. U dveří vklouzla do vysokých bot a z háčku sundala mikinu, kterou si přetáhla přes hlavu. Znovu si vzala batůžek a za několik minut po Mai vyšla ven. Kdyby si tak přivezla z domova horské kolo, které si koupi la, když při hurikánu ztratila své závodní, dumala, jak sbíhala 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186678