„Já jsem Nikki Gillettová ze Savannažského majáku. Slyšela jsem o vaší ženě. Upřímnou soustrast.“ „Mé bývalé ženě,“ opravil ji, jeho úsměv zmizel a místo něj zbyly jen pevně sevřené úzké rty. „Tedy přesněji řečeno, ženě, která by zanedlouho byla bývalá, ale i tak vám děkuji.“ „Kdybyste měl minutku, moc ráda bych si s vámi promluvila o tom, co se stalo.“ Musela skoro utíkat, aby s ním udržela krok. „Co k tomu říct? Bobbi byla zavražděná. Nějaký šílenec ji zavřel do rakve a pohřbil zaživa spolu s nějakou mrtvou ženou. Prosím Boha, aby policie toho zmetka chytila.“ Začal stoupat po betonových schodech. Nikki se zarazila. „Zaživa?“ opakovala ohromeně a celá ztuhla. Představila si, jaké to musí být v těsném prostoru, když vám dochází vzduch a není odtamtud úniku. „Pohřbená zaživa?“ Ačkoli byla šokovaná, pocítila záchvěv vzrušení. Dozvěděla se totožnost jedné oběti i neobvyklý způsob jejího úmrtí. „Byla vzhůru? Nebo…, nebo zdrogovaná? Věděla, co se s ní děje?“ Zbledl. Uvědomil si, že řekl příliš. „To bylo neoficiální.“ „Nezmínil jste se, že to jsou důvěrné informace.“ „Citujte mě, a budu vás žalovat,“ prohlásil přes rameno, ale bylo to jedno. Nikki byla vzrušením bez sebe. To je ono! Příběh, na který čekala. Ze dvou zdrojů se dozvěděla, že Barbara Jean Marxová byla jednou z obětí. Ještě jednou se Cliffa zeptá, jestli v jedné rakvi byly skutečně dvě ženy, a taky jestli byla Barbara Jean pohřbená zaživa, ale měla svého sólokapra. „Víte, kdo byla ta druhá žena?“ zeptala se, ale v duchu už horečnatě přemýšlela o svém článku. „Ne.“ „Měla vaše žena nějaké nepřátele?“ „To by nešlo ani vypočítat a tenhle rozhovor je u konce – tedy vlastně ani nezačal.“ Ramenem se opřel do dveří ve druhém patře. Nikki dveře zachytila a proklouzla dovnitř, zatímco Marx kráčel ke svému černému mercedesu. „Víte o někom, kdy by chtěl Barbaře ublížit?“ Zastavil se u nablýskaného nárazníku. „Zeptejte se Pierce Reeda,“ řekl vztekle. „Teď mě omluvte.“ Odemkl auto a sedl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186671