KAPITOLA VIII: Hospodářská soutěž
zaměřené na prvním místě na optimální strukturu trhů se od druhé poloviny minulého století začíná ozývat tzv. Chicagská škola, která je naopak – opět s maximálním zjednodušením – zaměřena na efektivitu systému s ohledem na prospěch spotřebitele, neboť nic jako optimální struktura trhu podle jejího názoru neexistuje; soutěž jako taková proto není považována za cíl, ale za prostředek k efektivitě. Tato škola je, na rozdíl od spíše formálního přístupu Freiburské školy, známa rovněž používáním sofistikovaných matematických modelů. V současné době není možno jednoznačně říct, z jakých teoretických základů výklad unijního soutěžního práva vychází. Ve stále větší míře se v něm nicméně projevuje posilování ekonomického přístupu, užití ekonometrických postupů a zdůrazňování, že při posuzování, jaké jednání hospodářskou soutěž narušuje a jaké nikoliv, je třeba přihlížet zejména k blahu spotřebitele. Jak uvádí někteří autoři, unijní soutěžní politika osciluje mezi třemi základními cíli – volnou hospodářskou soutěží, zajišťující soutěžitelům a spotřebitelům svobodu rozhodování, integrací společného trhu a dosahováním efektivity hospodářství (efficiency), zajišťující spotřebitelský blahobyt (consumer welfare); v různých fázích vývoje soutěžního práva se v rámci těchto třech cílů priority měnily, přičemž dnes je kladen důraz především na efektivitu a zejména pak na spotřebitelský blahobyt, zatímco integrace společného trhu a svoboda rozhodování podniků ustupuje do pozadí.216 Zájem na integraci Společného trhu jako specifický cíl unijního soutěžního práva ovšem nemůžeme v žádném případě přehlížet, promítá se totiž do samotného vymezení jeho předmětu. Unijní soutěžní právo totiž nereguluje veškeré jednání, které by mohlo narušit hospodářskou soutěž, ale jen takové, které by současně mohlo ovlivnit soutěž mezi členskými státy EU, resp. narušit soutěž na společném trhu. Unijní soutěžní právo tak má přispívat k odstraňování překážek, které by mohly společný trh fragmentovat.217 Pokud jde o zakázané dohody a zneužívání dominantního postavení, unijní soutěžní právo se vztahuje jen na takové jednání, které by mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy EU, resp. na jednání, které má na takový obchod znatelný dopad (appreciable effect on trade); jednání podniků, které tento tzv. dopad na obchod má, se obvykle nazývá jednání s komunitárním prvkem.218 U každého jednání relevantního z hlediska soutěžního práva je proto třeba vy216 217 218
MONTI, G. EC Competition Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2007, s. 21. Srov. analýzu ESD v rozsudku 14/68 Walt Wilhelm. K vymezení pojmu dopad na obchod přijala Komise oznámení obsahující základní pravidla, podle kterých je třeba při analýze dopadů určitého jednání postupovat. Jedná se o pravidla pro pojem dopad na obchod mezi členskými státy obsažený v článcích 81 a 82 Smlouvy, ÚV C 101, 27. 4. 2004, s. 81.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186563
EVROPSKÉ PRÁVO 2 – Jednotný vnitřní trh
hodnotit, zda je lze považovat za obchod mezi členskými státy a zda má způsobilost ovlivnit takový obchod, a to znatelně. Co se pojmu obchod mezi členskými státy týče, splňuje toto kritérium jednání, které je způsobilé ovlivnit jakoukoliv přeshraniční ekonomickou aktivitu, zahrnující alespoň dva členské státy Evropské unie. Není však nezbytné, aby dané jednání ovlivňovalo obchod mezi celým jedním členským státem a celým druhým členským státem – unijní soutěžní pravidla mohou být použita rovněž v případech zahrnujících část členského státu, za předpokladu, že dopad na obchod je znatelný. Vyhodnocení kritéria dopad na obchod je proto nezávislé na definici relevantního geografického trhu, neboť obchod mezi členskými státy může být ovlivněn i v případech, kdy je relevantním trhem trh národní či jen (to ovšem spíše výjimečně) regionální. Kritérium způsobilost ovlivnit obchod mezi členskými státy je dle ustálené aplikační praxe vykládáno tak, že musí být možné předvídat s dostatečným stupněm pravděpodobnosti, založeným na základě souboru objektivních právních nebo skutkových faktorů, že jednání může mít přímý nebo nepřímý vliv na průběh obchodu mezi členskými státy; nemusí tedy dojít ke skutečnému dopadu na obchod, postačí i potencialita s dostatečným stupněm pravděpodobnosti. Kritérium dopad na obchod zahrnuje též kvantitativní prvek, omezující aplikaci unijního soutěžního práva jen na takové jednání, které je způsobilé obchod mezi členskými státy ovlivnit znatelně. V řadě případů ESD konstatoval, že požadavek znatelnosti byl splněn, když dotčené podniky zaujímaly na relevantním trhu vyšší než 5% podíl;219 samotný podíl na trhu však nebyl vždy považován za rozhodující faktor.220 Pokud se jedná o kontrolu koncentrací, nehovoříme o (spíše abstraktním) komunitárním prvku, ale o (jednoznačně kvantifikovatelném) tzv. komunitárním elementu. Unijní právo kontroly koncentrací se tak vztahuje jen na takové případy, kdy roční obraty spojujících se soutěžitelů překročí určité limity; touto otázkou se budeme v podrobnostech zabývat níže v kapitole věnované kontrole koncentrací.
219 220
Srov. např. rozsudek ESD 19/77 Miller, resp. rozsudek ESD 107/82 AEG. Srov. rozsudek ESD 100/80 Musique Diffusion Française; v tomto případě tvořily předmětné výrobky pouhá 3 % prodejů na příslušných národních trzích. ESD přesto rozhodl, že dohody, které zabraňovaly paralelnímu obchodu, mohly znatelně ovlivnit obchod mezi členskými státy vzhledem k vysokému obratu smluvních stran.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186563
KAPITOLA VIII: Hospodářská soutěž
7.3 Vztah národního a unijního soutěžního práva Jakkoliv je tato publikace věnována výhradně právu unijnímu, je vztah mezi soutěžním právem národním a unijním natolik specifický, že si vyžaduje několik poznámek. Unijní právo se totiž zásadně neuplatní namísto práva národního, jak k tomu většinou vzhledem k principu přednosti (supremacy) dochází, ale vedle něj. Specifická je i jeho aplikace, neboť o porušení unijního soutěžního práva mohou rozhodovat jak soutěžní orgány národní (v ČR tedy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže), tak unijní (tedy Komise). Všechny členské státy EU totiž mají své národní soutěžní právo, které je (zejména v oblasti zakázaných dohod, méně již v oblasti zneužívání dominantního postavení) prakticky identické s právem unijním; pokud o porušení unijního soutěžního práva rozhodují národní soutěžní orgány, mohou paralelně aplikovat i „své“ právo národní. Poněkud odlišná je situace v oblasti kontroly koncentrací. I tam existuje vedle úpravy unijní i úprava národní,221 nejedná se však o právní úpravu identickou (i když základní principy jsou obdobné) a především, určitá koncentrace podléhá povolení buď jen ze strany Komise (která rozhoduje podle práva unijního), nebo jen (jednoho nebo více) národních soutěžních orgánů, které rozhodují vždy podle „svého“ práva národního. V rámci této kapitoly budeme proto nadále pojednávat jen o právu regulujícím dohody a dominantní postavení, kontrole koncentrací bude věnována samostatná kapitola níže. Unijní soutěžní právo bylo původně pojímáno jako nástroj vytváření a ochrany společného trhu; vztahuje se proto toliko na jednání s komunitárním prvkem, tedy na jednání, které je způsobilé zřetelně narušit obchod mezi členskými státy (srov. výše). I přes velmi široký výklad tohoto konceptu tedy unijní soutěžní právo z povahy věci nemůže být použito ve vztahu k čistě národním dopadům protisoutěžního jednání, resp. na čistě vnitrostátní praktiky. I takovéto případy jednání ovšem mohou mít velmi závažné následky, a jednotlivé státy proto postupně zaváděly „své“ národní právo, které by umožnilo proti takovým praktikám účinně zakročit. Jak bylo uvedeno už výše, byla v minulosti unijní soutěžní pravidla aplikována prakticky výlučně Komisí, zatímco národní soutěžní orgány aplikovaly převážně právo národní. Základní změnou, kterou v tomto ohledu přinesla v roce 2004 tzv. Modernizace, proto bylo zavedení pravidla, že na případy s komunitárním prvkem jsou národní soutěžní orgány povinny aplikovat unijní právo.222 Velkou většinu všech případů tak v dnešní době na základě unijního 221 222
Jen Lucembursko nepřijalo národní pravidla pro kontrolu koncentrací. Toto pravidlo bylo doplněno již rovněž zmíněným zrušením individuálních výjimek, které národním orgánům umožnilo aplikovat unijní soutěžní právo v plném rozsahu.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186563