Peter M. Jolin – Harry Trottel a ta jemná tenata
několikrát obkroužily učebnu. Grape si střelhbitě zakryl oběma rukama ohanbí. „Jéžiš, to jsem nechtěl,“ omluvil se rozpačitě Samec. „Status quo…“ „Proboha, ne!“ vykřikl Grape, ale bylo už pozdě. „…ante,“ vyřkl Samec poslední slovo zaklínadla. Spodky se bleskurychle vsoukaly levou spodní nohavicí do Grapeových levisek. V rozkroku se mu začaly vlnit menší i větší vybouleniny a Grape legračně poskakoval učebnou a skučel bolestí. Několik studentů v zadních řadách se začalo hlasitě řehtat. „Ticho!“ zařval Narcis Samec, ale nikdo na něj nebral zřetel. Smích se lavinovitě šířil učebnou a za minutu už hýkali a bublali všichni, kromě Vsevoloda, který spal na lavici s hlavou přikrytou pracovním sešitem, a Mixie Groganové, které připadala celá situace spíše vrcholně trapná než veselá. Když Grape konečně ukončil svůj maniakální taneček, žáci jako na povel zmlkli. Čekali, co bude následovat, a nechtěli přijít o jediné slovo ze vzrušené debaty mezi oběma profesory. „Jste naprostý idiot,“ sykl Grape nenávistně. „Okamžitě opusťte učebnu a buďte zatraceně rád, že se k smrti nerad dotýkám mužského masa!“ „Moment,“ protestoval Narcis. „Ještě jsme si to nevyříkali. Chci vědět, proč jste Tamaru…“ „S vámi se nemám o čem bavit,“ procedil Grape mezi výhružně vyceněnými předními zuby. „Zmizte, nebo začnu čarovat já a kurevsky toho volitujete!“ „To by se vidělo,“ vytrčil Samec hrdě bradu. „Můžeme se utkat v čarodějnickém duelu!“ „Nemůžeme,“ zavrtěl Grape hlavou. „Zásadně nepřijímám výzvy od nikoho, kdo mi z profesionálního hlediska nesahá ani po kotníky. Kšá! Huš! Ať už vás tu nevidím, vrtáku jeden napomádovanej!“
- 97 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186423
Peter M. Jolin – Harry Trottel a ta jemná tenata
Samec zalapal po dechu, ale nakonec svěsil ramena a loudavým krokem učebnu opustil. „Co čumíte?“ rozkřikl se Grape na studenty, jakmile za Samcem zaklaply dveře. „Otevřete si pracovní sešity a opakujte si látku z minula! Příště budu celou hodinu zkoušet!“ „To je gól, co?“ zahájil toho večera Ben pravidelnou schůzku spiklenců v síni tradic. „Grape chtěl znásilnit Zajcevovou. A to tóčo při hodině lektvarů, to byla pekelná sranda!“ „Nevidím na tom nic vtipného,“ podotkla suše Mixie. „Pokud se Grape takhle zvířecky zachoval jednou, může to udělat i podruhé. Doufám, že to bude vedení školy nějak účinně řešit.“ „Jasně že bude,“ ušklíbl se Ben. „Nechá nasadit všem holkám pásy cudnosti, klíče roztaví a bude Grapea exemplárně mučit rozžhaveným železem. Nebuď naivní, Groganová. Zajcevová ho k tomu vyprovokovala. Neměla za ním lézt každej den do kabinetu.“ „My nevíme, proč tam chodila a jak to vlastně všechno bylo,“ hájila se Mixie. „Máme jen informace od ducha, které vzhledem k jeho bývalé profesi nejsou dvakrát relevantní.“ „A ani nevíme, jak to přesně s tou Tamarou bylo,“ doplnil Harry. „Ptát se jí nemá asi moc smysl. Stejně by nám nic neřekla. Je na mě určitě naštvaná, že jsem s ní nešel na ten mejdan.“ „Je to další podezřelá věc,“ pravil vážně Neil. „Tak jak dneska se přece profesoři normálně nechovají. Myslíte, že v tom má taky prsty ten svatej?“ „Mě to s tím svatým připadá trochu přitažené za vlasy,“ zamyslela se Mixie. „Harry, jsi si úplně jistý tím, cos v té ředitelně slyšel? Nemohl říct Bumbál něco jiného? Třeba… třeba hadonoš?“ „Hadonoš?“ vyprskl Harry smíchy. „Co by to jako mělo bejt? Kříženec hada a Krakonoše?“ „Hadonoš je hvězdokupa,“ vysvětlil mu Ben. „Latinsky
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186423
Peter M. Jolin – Harry Trottel a ta jemná tenata
Ophiuchus. Ovšem nevím, jak by mohl astronomickej útvar dělat takovýhle věci. To už mi ten svatej přijde logičtější.“ „Proč?“ nesouhlasil Neil. „Copak planety neovliňujou lidský životy? Vždyť se to učíme v astrologii. Klidně by to mohl bejt Hadonoš. Došlo k nějaký neobvyklý konstelaci hvězd a lidi z toho prostě šílej!“ „Jasně jsem slyšel Baziliš,“ trval Harry na svém. „Hluchej nejsem. A sklerotickej taky ne.“ „No jo, tak dobře, nehádejte se,“ rozpřáhl Ben paže ve smířlivém gestu. „Harry si je jistej, tak dost spekulací. Zajímalo by mě spíš, jestli má někdo nějakej tip, jak to asi ten světec dělá. Proč, to je teď vedlejší. To zjistíme, až budeme vědět jak. Až ho chytíme při činu, tak ho zmáčknem a on zazpívá.“ „Je dávno mrtvý,“ upozornila Bena Mixie. „Pochybuju, že by z něj po těch stovkách let ještě zbylo něco, co se dá zmáčknout. Jestli něco provádí s lidmi, tak určitě ne fyzicky. Je pohřbený někde v Sýrii a určitě si odtud nedělá žádné zdravotní vycházky. A i kdyby náhodou ano, musel by být pří své tělesné zchátralosti dost nápadný, nemyslíte?“ „Když z něj skoro nic nezbylo?“ nesouhlasil Neil. „Třeba se tu někde potlouká jeho sušenej ukazováček nebo palec u nohy. Takový nicotný věci by sis nevšimla. Zvlášť večer, když je na chodbách šero.“ „Nebuďte jak malý,“ povzdechl si Ben. „Sušenej palec svatýho Baziliše těžko přiměje Grapea, aby vlítl na nějakou holku. Vezměme to čistě racionálně. Kde lidi nejčastěji viděj svatý, dokud ještě žijou?“ „Nevím,“ připustil Harry. „Na obrázku v knížce?“ „Při upřímné modlitbě!“ vyhrkla Mixie. „Nebo taky ve snu.“ „Jo, to jsem viděl ve filmu,“ přidal se Neil. „I když tam to nebyl žádnej svatej. Takovej chlap s rukavicí s nožema vraždil ve snu děti.“
- 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186423