Magda Vilvento – Vak od Louise a jiná zavazadla
dobrá cena. Uvažuji, že se ze mě taky konečně stane aktivní motorista.“ „Tak jo, nech mi to tady.“ Štěpa řekla, že pádí, a pod oknem zatroubilo něco nového, asi z letáku, s Lumírem, novým to objevem, jenž vlastní autosalon ve Vršovicích. Nestačila jsem jí ani popřát hezký večer. Vlastně to nebylo potřeba. Štěpa bude mít hezký večer. Lumír objednal lístky do 3D kina, do lóže se šampaňským, tak se prý jdou podívat na jakýsi hit, který mne nezasáhl ani svým názvem. Kdyby Štěpa neodešla přesně v pět domů, mohla dostat e-mail od Bonaparta, kde stálo: Milí kolegové, zítřejší výpadek databáze zasáhne bez rozdílu celé naše oddělení. Vybavte se prosím v době od 8:00 do 17:00 trpělivostí. Dobrovolné přesčasy jsou vítány. E-mail záhy odvolal, takže ti, kteří nebyli dost rychlí, si jej později nemohli přečíst. Nevím, kolik nás bylo, ale být rychlý se vyplatilo. Ten, kdo si přečetl obě verze sdělení, si dokázal o Bonapartově duši utvořit naprosto jasný, dobře čitelný obrázek. Ještě v metru jsem se smála, jak Bonaparte nahradil celkem slušnou zprávu tímto vypovídajícím textem: „Zítřejší výpadek databáze potrvá od 8:00 do 17:00. Prosím, dokončete svoji práci po 17. hodině. Přesčasy se neproplácejí.“ „Není to debil?“ ptala se mě následující den Štěpa a já jí musela odpovědět kývnutím. „Takže se tady budeme celý den válet, abychom to nadělali večer?“ Opět jsem jen kývla a zvedla oči. Na tenhle den jsem se na rozdíl od Štěpy těšila. Měla jsem čas se kouknout na internet, přečíst zprávy, poslechnout si Clarkův
- 96 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186422
Magda Vilvento – Vak od Louise a jiná zavazadla
nový hudební objev, přečíst si blog jedné Clarkovy dlouholeté fanynky z Jihoafrické republiky, projít facebook, znovu se podívat všem na fotky a prostudovat leták z autosalonu, který mi Štěpa dala. Rozhodně jsem nechtěla celý den myslet na Honzu, který mi předešlý večer tvrdil, že mu není dobře, a přesunul se kvůli možné nákaze na moje místo pod Larisu do obýváku. Jestli to tak půjde dál, tak tam budeme muset koupit lepší matraci. „Ahoj Clarku,“ šeptala jsem do telefonu a budila svého milence do jarního rána. „Ahoj, jak se máš?“ „Koukám se na tu tvoji fanynku. Je úplně stejně stará jako já a dala by cokoliv na světě za jedinou noc s tebou.“ Clark se v telefonu usmál, uchechtl a zakašlal. „Kdyby chudinka věděla, že poslední dobou upadám místo do spánku do kómatu a chrápu u toho jako zvíře.“ Taky jsem se zasmála. „Dlouho jsem tě neslyšel. Potíže?“ „Ne, všechno v pohodě. Asi se mi stýská.“ „Mně taky. Na velikonoce jede Chester k matce, tak jsem si říkal, že tady budu sám. Nemohla bys přijet?“ Zbláznil se? Copak můžu odjet od své rodiny k němu na Velikonoce? A co by řekla hospodyně Faustýna a zahradník Florián, kdyby nás viděl pospolu. Jasně že bych musela navštívit Fradjerovy a taky kamarádku Agnes, po Chateauneuf by se začaly povídat historky a chudáci Fradjerovi by v tom museli žít. „Nemůžu.“ „Já si to myslel.“ Zatímco funěl do telefonu a já cítila, že bychom chtěli být spolu, že to ani nemusíme jeden druhému říkat, začala Štěpa mávat stohem papírů a gestikulovat, že mám hovor okamžitě ukončit.
- 97 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186422
Magda Vilvento – Vak od Louise a jiná zavazadla
„Musím končit, pa.“ Do našeho pracovního koutku právě vcházel Bonaparte s pichlavým pohledem a úsměvem na rtech. Jednu ruku měl v kapse saka, což mi připomínalo ten postoj původního Bonaparta, který ji na portrétech z části schovával do kabátu. Měl vypnutou hruď, nos nahoru a celkově konečně vypadal jako chlap, protože jsme obě seděly. Nejdříve se rozhlédl po našich monitorech a pak se ptal, co děláme. „Nic, šéfe. Co jiného,“ odpověděla Štěpa zkušeným tónem. Bonaparte jí nepřiměřeně dlouho koukal na kolena. „Já vím, je to otravné. Nechtěly byste jít se mnou dnes na oběd, dámy?“ Štěpa se podívala na mě, já na ni, a aniž bychom hnuly brvou, měly jsme jasno. „Moc rády,“ řekla jsem příjemným hlasem a potvrdila sraz ve dvanáct u výtahu. „To jsem zvědavá, co si s tím prďolou budeme vyprávět,“ řekla Štěpa, sotva odešel. „To máš fuk, platí firemní kreditkou, tak to ber pozitivně.“ Bohužel oběd vypadal spíš jako lov osamělého retardovaného vlka na statnou bizoní samici. Byla jsem tam tak trochu navíc, takže jsem se tvářila nenápadně jako reportér National Geographic v zeleném mobilním domku u Medvědí řeky. Štěpa se Bonapartovi líbila a on se tím netajil. Jenže Štěpa dělala fóry, a to takovým stylem, jako když je těsně před podlehnutím. Bonaparta to dopalovalo a Štěpa se bavila. Já jsem se bála o místo. Přežvykovala jsem pomalu, koukala na nevkusnou vázičku s umělou květinou na stole a myslela na návrat do práce. Po obědě mi Štěpa pošeptala, že tohle bude velké sousto a že bude muset Bonaparta poslat nějak velmi něžně do prdele. „Já bych ho nechala vychladnout. Je nebezpečný, Štěpo.“
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186422