Peter M. Jolin – Harry Trottel a kámen MUDr. Tse
adrenalinové zážitky zřejmě zvyklý. Hadrin, v obličeji nikoli nepodoben dlouholetému řediteli vápenky, se vypotácel za ním. Harry zůstal raději sedět. Trpaslík zadal na číselném zámku dveří kód a ty se s rachotem otevřely. Za nimi ve tmě Harry neviděl nic. Žádná oslňující zář diamantů nebo zlatých cihel. Hadrin se sklonil, vzal něco do ruky – Harrymu to připadalo jako malý kožený váček, notně promaštěný a popraskaný – bedlivě to prohlédl (alespoň tak bedlivě, jak to dovolovalo nevalné osvětlení chodeb) a pak zasunul váček do náprsní kapsy. Kývl na trpaslíka, ten trezor opět zabezpečil, vskočil do vozíku a vzápětí se opět řítili chodbami rychlostí šíleného geparda, stiženého dysenterií. Když se vrátili do výchozího bodu, trpaslík znovu seskočil a pokynul Hadrinovi s Harrym směrem ke dveřím. Oba za ním vykročili poněkud vrávoravým a nejistým krokem. Teprve poté, co vyšli z banky, se Harry odvážil promluvit. Do té doby si nebyl příliš jist tím, co vše kromě slov by z něj mohlo vyjít, kdyby otevřel pusu. „Eh… Hadrine… chtěl jsem se zeptat, ty peníze v bance, ty jsou vyčarovaný?“ „Ne. Vopravdový,“ zakroutil Hadrin hlavou. „S vyčarováváním peněz je to malér, víš. Bankovky maj čísla. Můžeš vyčarovat stejnou bankovku nebo si to číslo vymyslet, to jo, ale pak to nejsou pravý peníze. My sme kdysi měli svý vlastní peníze, ale byly s tim potíže. Člověk se moh lehko splíst, když je měl pohromadě s trdlovskejma, a taky je moh snadno někdo vidět, to nevohlídáš. A dyž si někdo vyčaroval trdlovský a platil s nima, tak na to přišli policajti a zavřeli ho jako padělatele. Mezi policajtama je zatraceně málo čarodějníků, víš? Tak to děláme jináč. Čarujeme věci, co se daj za ty pravý peníze vyměnit. Zlato, diamanty a tak. To je moc dobrý a draze placený zboží. Ale ne každej čarodějník je tak dobrej, aby to moh dělat. Tvoji rodiče byli dobrý vobá a tím
- 97 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186420