s plným vědrem ryb. Vzbudil ji a řekl: „Aranko, jdi očistit ryby, abychom se co nejdříve najedli! Mám už hlad.“ „Dobře, Pipinku, už jdu, jen co se umyji a obléknu!“ Umyla se, oblékla, sedla si k rybám a začala je čistit. „Pipine, jdi nasekat dříví a rozdělej oheň! Jinak bychom ty ryby neupekli.“ „Mě bolí ruce. Jdi ty!“ „Dobře, Pipine, už jdu,“ řekla Aranka, nechala ryby rybami a šla sekat dříví. „Aranko, kam jdeš? Kdo bude čistit ryby?“ „Ty! Mě si poslal nasekat dříví. Nemůžu dělat dvě práce najednou, nemám čtyři ruce!“ „Maminka měla taky jenom dvě ruce a dělala všechno!“ „Ano, dělala, ale tvoje matka byla už stará a všechno uměla. Já jsem ještě mladá a hloupá, ale až zestárnu, budu umět taky všechno. Neboj se!“ „Já nasekám dříví a ty jdi připravit ty ryby! Mám už velký hlad,“ řekl Pipin, vzal sekeru, nasekal dříví a rozdělal oheň. Aranka dočistila ryby a upekla je v pekáči. Dobře se najedli, nechali si ještě na večeři, a co zbylo, odnesla Aranka strýčkovým dětem. „Strýčku, tady jsem vám přinesla trochu ryb pro děti. Ať se najedí, aby neměly hlad. Dnes musím Pipina pochválit, sám nasekal dříví a rozdělal oheň.“ „Neříkej,“ divil se Dzindzár, „jak jsi ho k tomu přiměla?“ „Pochválila jsem jeho matku a sama ze sebe jsem udělala hlupačku.“ „Ať ti Pán Bůh požehná a přinese ti hodně štěstí, děvenko! Jen tak dál, možná ho přivedeš k rozumu a uděláš z něj dobrého člověka. Kde teď vůbec je?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186402