Neplatnost usnesení valné hromady s. r. o. (Ukázka, strana 99)

3. kapitola

A konečně rozhodnutí158 z roku 1922: „Není závady, by jednatel se účastnil hlasování o své odměně a jiných menších výhodách, jež se mu stejnoměrně s ostatními jednateli poskytují za práce jednatelské. (Jde o všeobecné ustanovení, nejedná se o prospěch určitého jednatele)“.

Z hlasování vyloučený společník však má právo účastnit se jednání a rokování valné hromady. To platí jak pro „starou“, tak i pro současnou úpravu dle obchodního zákoníku.

Vyloučení společníka z hlasování je obsaženo i v německém zákoně o společnosti s ručením omezeným. GmbHG stanoví v § 47 odst. 4, že společník, který má být usnesením zproštěn břemene nebo osvobozen od závazku, se nemůže účastnit hlasování a nemůže ani hlasovat za jiného.

Totéž platí o usnesení, které se týká provedení právního úkonu nebo zahájení či vyřízení soudního sporu proti společníkovi.

Další závadou hlasování je uplatnění některých hlasů neoprávněně, a to buď hlasů osoby, která se nemohla valné hromady účastnit, anebo uplatnění hlasů, které společníkovi nepříslušely. V tom případě lze usnesení napadnout dle § 131 ObchZ, ovšem při rozhodování by soud měl přihlížet i k souvislostem, za nichž bylo usnesení přijato.159

4.

Otázka formy a formálních vad usnesení Obchodní zákoník vyžaduje písemnou formu pro usnesení valné hromady.

Nebylo tomu však tak vždy. Až do novely provedené zákonem č. 501/2001 Sb., účinné od 1. 1. 2002, nebylo zcela vyloučeno přijetí pouze ústního usnesení v některých případech. Uvedená novela zakotvila do obchodního zákoníku povinnost jednatele zajistit vyhotovení zápisu z jednání valné hromady a jeho zaslání na náklady společnosti bez zbytečného odkladu všem společníkům. Zápis podepisuje předseda valné hromady a zapisovatel. Pro obsah zápisu platí přiměřeně ustanovení § 188 odst. 2 a 3. Z tohoto odkazu na přiměřené použití ustanovení § 188 odst. 3 pro obsah zápisu z valné hromady vyplývá, že zápis by měl obsahovat: 158 159

Vážný 1.747, r. 28. června 1922, Rv II 176/22.

K tomu srovnej dvě rozhodnutí z judikatury Nejvyššího soudu ČSR (Vážný 1.122, z r. 1921 – je obsaženo i v této práci, a úř. sb. 18.622, z r. 1943), které srovnává ELIÁŠ, K. in ELIÁŠ, K. Společnost s ručením omezeným. Praha : Prospektrum, 1997, s. 150.

92 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186305

Neplatnost usnesení

– – – – – –

firmu a sídlo společnosti, místo a dobu konání valné hromady, jméno předsedy valné hromady a zapisovatele, popis projednání jednotlivých bodů programu valné hromady, rozhodnutí valné hromady s uvedením výsledku hlasování, obsah protestu společníka, člena představenstva, popřípadě člena dozorčí rady týkajícího se rozhodnutí valné hromady, jestliže o to protestující požádá.

K zápisu se přiloží návrhy a prohlášení předložené na valné hromadě k projednání a seznam přítomných na valné hromadě.

Písemnou formu dále zákon požaduje a vždy požadoval pro usnesení, na jejichž základě se zapisují určité skutečnosti do obchodního rejstříku (§ 31 ObchZ – návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do obchodního rejstříku zapsány). Nedostatek vyhotovení usnesení písemnou formou však v daném případě nezakládal před 1. 1.

2002 sám o sobě důvod k postupu podle § 131 ObchZ, ale společnost nebyla schopna pro nesplnění náležitostí podat úspěšně návrh na zápis do obchodního rejstříku.

Přijetí ústních usnesení sice i před 1. 1. 2002 zákon všeobecně nevylučoval, ale případů, kdy k nim bylo možné přistoupit, bylo velice málo. I praxe přitom preferovala formu písemných záznamů všech usnesení do té míry, že v té souvislosti bylo možné mluvit již o obchodní zvyklosti (§ 1 odst. 2 ObchZ).160 I ze své praxe jsem si odnesl zkušenost, že žádnou osobu zúčastněnou na jednání valné hromady ani nenapadla možnost nevyhotovit zápis z jednání valné hromady, v takové situaci spíše platilo pravidlo „co není na papíře, neexistuje“. Již novelou č. 142/1996 Sb., účinnou k 1. 7. 2006 byl do zákona zakotven požadavek, aby usnesení, přijímaná kvalifikovanou většinou podle § 127 odst. 4, měla formu notářského zápisu.

Notářský zápis o rozhodnutích valné hromady je, podle převažujícího názoru, potvrzeného i judikaturou,161 notářským zápisem podle § 77 NŘ (Notářský řád), jenž ověřuje průběh valné hromady.162 160

161

162

Viz ELIÁŠ, K. Otázka formy vůle společnosti s ručením omezeným jejím nejvyšším orgánem. Ad notam, 1997, č. 1, s. 3.

Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1169/2005 – O rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního jmění musí být pořízen notářský zápis podle § 77 zákona č. 358/1992 Sb. Srovnej k tomu: JINDŘICH, M. Notářské zápisy a jejich používání zejména podle obchodního zákoníku. Právní rozhledy, 1994, č. 6, s. 193 a násl. HOLUB, O. Činnost notáře

93 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186305

3. kapitola

V případě úpravy společnosti s ručením obmezeným z roku 1906 muselo být usnesení valné hromady zapsáno bez prodlení do zvláštní knihy protokolů, do které mohl každý společník nahlédnout v obchodních hodinách (§ 40 odst. 1 zák. 58/ 1906 ř. z.). Toto právo v sobě zahrnovalo i právo činit si výpisy.

Podle odstavce 2 téhož paragrafu musel být každému společníkovi navíc zaslán bez prodlení po konané valné hromadě doporučeným dopisem obsah učiněných usnesení s udáním dne jejich zápisu do knihy protokolu v opise, jednateli podepsaném. Den zápisu uvedený na tomto opise byl počátkem třicetidenní lhůty k podání žaloby na zmatečnost podle § 41 (dnes žaloba na neplatnost – viz dále J. V.).

Usnesení o změně společenské smlouvy muselo být notářsky ověřeno.

Zákon přitom vyžadoval pro tato usnesení tříčtvrtinovou většinu hlasů, ale změna mohla být vázána na další náležitosti.

O jednání valné hromady musel být kromě toho veden protokol (zápis) – § 41 odst. 2 –, jenž měl podávat obraz celé valné hromady, obsahovat všechna jednání, návrhy, volby atd. Tento protokol byl odlišný od knihy zápisů upravené v § 40 a uvedené výše.

Na tento protokol se dokonce vztahovala trestní sankce dle § 123 zákona o s. r. o. z roku 1906, podle kterého se přečinu dopouštěl ten, kdo úmyslně jakožto jednatel nebo likvidátor, jakožto člen dozorčí rady nebo jakožto osoba činná k příkazu společnosti s ručením obmezeným v protokolech o shromážděních (tj. o valné hromadě) majetkový stav společnosti falešně vylíčil nebo zamlčel skutečnost, jejíž zamlčení bylo způsobilé klamat v příčině majetkového stavu společnosti.

Trestem za tento přečin je trest vězení od jednoho týdne až do jednoho roku, s nímž mohl být spojený peněžitý trest od 1000 do 20 000 korun.

Přitom byl trestný i pokus.

Za dodržování povinností výše uvedených byli zodpovědní všichni jednatelé jakožto kolektivní orgán (představenstvo).

podle obchodního zákoníku (druhy a formy notářské činnosti ve vztahu k obchodnímu zákoníku). Právo a podnikání, 1994, č. 8, s. 2 a násl. DĚDIČ, J. Činnost notáře a novela obchodního zákoníku, Ad notam, 1996, č. 4, s. 1 a násl. POKORNÁ, J. K účasti notářů na valných hromadách kapitálových obchodních společností. Právo a podnikání, 1997, č. 1, s. 2 a násl. a ELIÁŠ, K. Otázka formy při tvorbě vůle společnosti s ručením omezeným jejím nejvyšším orgánem. Ad notam, 1997, č. 1, s. 1 a násl. JINDŘICH, M. Notářské zápisy a novela obchodního zákoníku. Právní rádce, 1996, č. 11, s. 9 a násl.

94 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186305