Stáhl z věšáku její župan a hodil jí ho přes místnost. „Nebudu se dívat, protože máte pravdu. Mohl bych udělat cokoli, abych si mohl zašukat.“ „Konečně trochu pravdy,“ poznamenala, vstala z postele a strčila paže do rukávů. Zakuckal se smíchy. „Mám dojem, že se ráda díváte na satirickou show Stephena Colberta. Jestli chcete, mohli bychom ji vyhledat na webu.“ „Nemusíte se obtěžovat.“ To, co chtěla, se na webu nevyskytovalo. Stál tři metry od ní a vypadal jako zosobněný sex ve vražedně hezkém, uličnickém provedení. Byl pro její budoucnost příliš nebezpečný. Jako zaměstnankyně se musela na otázku sexu s výkonným ředitelem dívat rozumně. Zavázala si pásek na županu a pronesla tónem, který se pohyboval někde mezi zdvořilostí a mírným varováním: „Teď už se můžete podívat.“ Vůbec si jejího varovného tónu nevšímal. Otočil se a usmál se. „Moc hezké. I když na vás je hezké všechno. A taky uklidňující.“ „To má být kompliment?“ „Věřte mi, že ano. Žiju hekticky.“ Napřáhl k ní ruku. „Půjdeme se podívat, jestli v baru zůstalo něco k jídlu. Mám hlad.“ „Vždyť jste zrovna jedl.“ „Před dvěma hodinami.“ Zakroutil prsty. „Bojíte se?“ Přiblížila se k němu. „Měla bych?“ „Ne.“ Když své prsty propletla mezi jeho, sebral poslední zbytky vůle, které měl. „Slibuju.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186299
10
Zahrál si na barmana a nalil jí šampaňské a sobě další žitnou whisky. Potom prohledal tři malé ledničky pod barem a vyndal z nich sýr, uzeniny a olivy. Položil je na mramorovou barovou desku a mávl směrem k hale. „Dojdu pro slané sušenky.“ Vrátil se s oříšky, slanými sušenkami, naloženými broskvemi a liči. K tomu nesl čajové pečivo a dvě bonboniéry – jedna pocházela z Francie a druhá byla místní. Všechno složil na bar. „Musíte mít trochu hlad,“ prohlásil a začal otvírat krabice. „Když to musí být,“ odpověděla s úsměvem a ukázala na bonboniéry. „Přisuňte ke mně ty bonbóny.“ „Nechcete si k tomu šampaňskému dát čajovou sušenku?“ navrhl a přistrčil k ní obě krabice. Za chvíli byly všechny plechovky, láhve a krabice otevřené. Dominik našel příbory, talíře a vyšívané ubrousky. Oběma nalil další skleničku. „Jsem vynalézavý, ne?“ řekl s úsměvem a zvedl skleničku k přípitku. „Kdyby mě shodili doprostřed nějaké bohem zapomenuté džungle, rozhodně bych vás chtěla mít s sebou.“ Usmála se nad kávovou pralinkou, kterou si právě chtěla strčit do úst. „Ani jsem nepostřehla, že mám hlad.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186299
„Po tom, co jsem vás viděl u večeře, mě napadlo, že ho asi budete mít,“ podotkl a naskládal na utěrku řádku slaných sušenek. „Máte zdravý apetit.“ „To má být urážka?“ Rychle se na ni podíval zpod sklopených víček. „Proboha, to ne. Nekoukejte na mě tak nepřátelsky.“ „Nekoukám na vás nepřátelsky.“ „To zkoušejte namluvit někomu jinému.“ Položil krabici se slanými sušenkami na barový pult. „Ráda jíte, no a co? To je dobře. Lišíte se tím od ostatních, nic víc. Většina žen jenom předstírá, že jí.“ Vzal do ruky balíček plátkového sýra a na každou sušenku kousek položil. „To jsou ženy, které znáte vy.“ V žádném případě. Do podobné konverzace se nehodlal nechat zatáhnout. „Máte pravdu. Souhlasím, že znám jenom hodně omezený vzorek. Chcete sýr? Ne? Ochutnala jste ty liči?“ Přisunul k ní láhev. „Měníte téma hovoru?“ „Přesně tak. Vždycky si nejdřív ukousnete z každého bonbónu?“ Usmála se. „Takže se mnou nehodláte mluvit o ženách, které jenom předstírají, že jedí?“ Teď byla řada na Dominikovi, aby se usmál. „Ne. Opravdu nechcete slanou sušenku?“ „A nemělo by smysl vás nutit.“ „Rozhodně ne.“ Na sýr na jedné sušence navršil kopeček paštiky. „Povězte mi o těch bonbónech.“ Nadzvedla jedno obočí. „Co když nechci?“ Na tváři mu zacukal úsměv, ale rychle ho potlačil. „Handrkujete se s každým, nebo jenom se mnou?“ „Těší mě, že vám připadám tak zábavná,“ poznamenala a popotáhla. „V tom případě máme radost oba.“ Znovu se na ni rychle podíval skrz řasy. Zhluboka se nadechla. Jeho letmý pohled byl plný tělesné žádostivosti a jeho hlas ji hladil po kůži jako samet. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186299