Stáhl z věšáku její župan a hodil jí ho přes místnost. „Nebudu se dívat, protože máte pravdu. Mohl bych udělat cokoli, abych si mohl zašukat.“ „Konečně trochu pravdy,“ poznamenala, vstala z postele a strčila paže do rukávů. Zakuckal se smíchy. „Mám dojem, že se ráda díváte na satirickou show Stephena Colberta. Jestli chcete, mohli bychom ji vyhledat na webu.“ „Nemusíte se obtěžovat.“ To, co chtěla, se na webu nevyskytovalo. Stál tři metry od ní a vypadal jako zosobněný sex ve vražedně hezkém, uličnickém provedení. Byl pro její budoucnost příliš nebezpečný. Jako zaměstnankyně se musela na otázku sexu s výkonným ředitelem dívat rozumně. Zavázala si pásek na županu a pronesla tónem, který se pohyboval někde mezi zdvořilostí a mírným varováním: „Teď už se můžete podívat.“ Vůbec si jejího varovného tónu nevšímal. Otočil se a usmál se. „Moc hezké. I když na vás je hezké všechno. A taky uklidňující.“ „To má být kompliment?“ „Věřte mi, že ano. Žiju hekticky.“ Napřáhl k ní ruku. „Půjdeme se podívat, jestli v baru zůstalo něco k jídlu. Mám hlad.“ „Vždyť jste zrovna jedl.“ „Před dvěma hodinami.“ Zakroutil prsty. „Bojíte se?“ Přiblížila se k němu. „Měla bych?“ „Ne.“ Když své prsty propletla mezi jeho, sebral poslední zbytky vůle, které měl. „Slibuju.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186299