244
247
248 249
250 251
253
254
tû hor‰í pro jiného.“ Senbriathra Fithail (Fithalova pfiísloví) mohou doplnit: „Poãátkem ‰patné rady je nerozhodnost.“ AILECH znamená základ, podklad, pÛvodnû jde o genitiv slova AIL f. balvan, skála. Glosa komentuje: AILECH .i. ROSG 7 FASACH (skála, tj. právní maxima a precedent). FORUS n. stálost, základ, dno; stanovené nebo základní principy vûdûní nebo nauky, axiómy ãi nezvratné maximy. K rozsudkÛm vynesen˘m ve lÏi se vyjadfiuje – v historii práva naprosto ojedinûlá – sbírka Gúbretha Caratniad (LÏivé rozsudky Caratniovy), tyto v˘nosy nejsou pfiesnû podle „litery“ zákona, a pfiece jsou spravedlivé. Námluvy nesouvisejí s odvahou jen ve smyslu na‰eho odhodlání k ãinu. Ve star‰í dobû pfiedstavovaly námluvy (TOCHMARC) podstoupit nároãnou zatûÏkávací zkou‰ku, která spolehlivû ovûfiila Ïenichovu odvahu. Tak tomu alespoÀ bylo, podle Prologu k Senchas Már (Velká tradice), dokud do Irska nedorazil „bíl˘ jazyk“ (písmo), ten pak zpfiístupnil nauku témûfi v‰em. Tedy dÛvûra, závazek, v˘chova. ALTRAM(M) n. vychovávání, v˘chova, pûstounství. Zvyky spojené s pûstounskou v˘chovou uvádí pfiedev‰ím právnické pojednání Cáin Íarraith (Zákon o odmûnû za pûstounství). V Senbriathra Fithail (Fithalova pfiísloví) nalézáme: „KaÏd˘ je klidn˘, dokud nepodstoupí pûstounství.“ Dal‰í zapovûzení t˘kající se jídla vyjmenovává Irsk˘ penitenciál v disgustelní kapitole De gula (O obÏerství). Doslova: ãtyfii abecedy. 1. ãíslo O’Davorenova glosáfie objasÀuje staroirské pojetí písmenné fiady takto: AIPGITER .i. TINSCETAL NÓ BUNADH (abeceda, tj. poãátek nebo základ). Srovnej podobnou triádu v Egerton 88, fo. 11b, col. 2: „Tfii nedostatky (tabu) vládce: pivnice bez vyprávûní (O’Grady chybnû: s˘ra), zástup bez hluku (veselí), druÏina bez psÛ.“ SÍRECHT f. ztráta, nedostatek, ale také tabu neboli zapovûzení. Kuno Meyer pfiekládá jako tabu. V bezejmenném právnickém pojednání o 24 spoleãensk˘ch vrstvách v H.3.18 nalézáme: „Sedm vûcí, kter˘mi se ãlovûk posuzuje: krása a rodina, zemû a domácnost, talent a bohatství a (také) poctivost.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186274
255 V˘raz GÓLA f. oznaãuje jámu, díru, (vûzení, past). Kuno Meyer pfiekládá jako po-
kladnice. Zde pfiekládáme jako chfitán pfiedev‰ím dle tfietí ãásti. Nenasytnost irsk˘ch básníkÛ hojnû dokládají staré texty – pfiivedla je aÏ na pokraj vyhnání z Irska. Podle legendy sv. Columba básníky zachránil tím, Ïe navrhl stabilní ceník odmûn za básnû. V Sanas Cormaic (CormacÛv slovník) se dochoval v˘raz oznaãující kotlík na vybírání odmûny jako BÓGE SAINTE (kotel hrabivosti). O nepfiíjemnostech spojen˘ch s náv‰tûvou básníkÛ pojednává pfiedev‰ím pfiíbûh Imthecht na Tromdáime (Putování obtíÏného zástupu), kter˘ zesmû‰Àuje mnohé básnické nectnosti. 256 Jistou pfiedstavu o dvanáctiletém uãebním cyklu irské básnické ‰koly mÛÏe poskytnout traktát XII. ernail na filideachta (Dvanáct oddílÛ básnictví), kter˘ uvádí jak uãební plán, tak i ukázky meter rÛzné obtíÏnosti. Stupnici sedmi básnick˘ch hodností a jejich v˘sad podrobnû popisuje také právní pojednání Uraicecht na Ríar (Uvedení do pravidel). Sedm básnick˘ch hodností v sestupném pofiadí: OLLAM, ÁNRUTH, CLÍ, CANO, DOS, MACFUIRMID, FOCHLOC a tfii podhodnosti: TAMAN, DRISIUC, OBLAIRE.
Dodatky z rÛzn˘ch pramenÛ A
B
Tato a následující „báseÀ“ sice nemají formu triády, ale k ãíslu tfii se vztahují. Jde o pfiehlednou strukturu starovûkého svûta. Ve Walesu existuje stejná tradice, ale pofiadí zvífiat je jiné. Podle jedné waleské verse jdou po sobû: kos, jelen, sova, orel, losos. Jiná uvádí toto pofiadí: orel, jelen, losos, kos, ropucha, sova. Podobnou tradiãní posloupnost dále nalézáme v Hésiodovû zlomku CIII a v buddhistick˘ch DÏátakách (Pfiíbûhy o zrození). Lososa jako nejstar‰í zvífie uvádûjí mnohé dal‰í staroirské texty. Viz poznámku k 92. Tis, kter˘m vrcholí tato fiada, opisuje také seznam Briatharogam Moraind mic Mhain (Slovní ogam Moranna mac Maina) jako SINIU FEDAIB (nejstar‰í ze stromÛ). Zdroj: Kniha z Lismore, fo. 151b 2. Edice: Lives of Saints from the Book of Lismore, p. XLI. Tento pfiehled pfiedstavuje samozfiejmû variantu pfiedchozího, ale je zakonãen více ve smyslu kfiesÈanského fiádu, na vrcholu Ïivotního prostoru a ãasu stojí BÛh, kter˘ zaruãuje a podpírá ve‰ker˘ „Ïiv˘ svût“ (BITH BÉO). 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186274
C
D
E
Bekasína, tj. sluka otavní (otavník) nebo kozlík. Jejím domovem je severní Evropa. Ve dne se skr˘vá, za ‰era loví hmyz, ãervy a mûkk˘‰e a v noci táhne. Hnízdí na zemi v moãálovit˘ch a bahnit˘ch krajích. Zdroj: rukopis H.3.18, s. 35, a Kniha ballymotská, fo. 14a. Edice: Zeitschrift für celtische Philologie 5, 1905, S. 184. Jedná se o tradiãní popis domácnosti trojice bratrÛ z boÏského kmene bohynû Danu (Túatha Dé Danann). Jejich matkou je sama „mater deorum hibernensium“, tj. Danu (Anu). Verse Knihy ballymotské jmenuje tyto syny Bresa mac Elathana jako: Triall, Brian a Cet. Jména jednotliv˘ch pfiíslu‰níkÛ této domácnosti se vztahují k nejlep‰ím pfiedpokladÛm pro pfiíslu‰né povolání. K tomu srovnej oddíl o místnostech rÛzn˘ch zamûstnancÛ Dá Dergovy domácnosti v pfiíbûhu Togail bruidne Dá Derga (Zniãení hostince Dá Dergy), kde jsou nûktefií umûlci a sluÏebníci uvedeni také po trojicích a pod opisn˘mi jmény. Napfiíklad „temná“ jména tfií Dá Dergov˘ch ‰enkÛ se shodují s tûmi, která otiskujeme zde. Kniha leinsterská, 30d 48, uvádí jméno posledního ze ‰a‰kÛ jako RUIDIUD, tj. rdûní, ãervenání. Zdroj: rukopis Laud 610 z Bodleian Library v Oxfordu. Na závûr, oddûleny mezerou, uvádíme tfii triády, o které je tento soupis bohat‰í v rukopise Knihy ballymotské. Edice: Irische Texte III, Heft 1., par. 111, S. 58–59, v traktátu XII. ernail na filideachta (Dvanáct oddílÛ básnictví). Dían Cécht, lékafi boÏského kmene Túatha Dé Danann, se proslavil zhotovením stfiíbrné protézy paÏe a vytvofiením obrodné láznû pro mrtvé váleãníky. Jeho jméno nalézáme pfiedev‰ím v Lebor Gabála Érenn (Kniha o záborech Irska), v obou Cath Maige Tuired (Bitva na Mag Tuired), dále v jednom z nejstar‰ích irsk˘ch zafiíkadel nebo v názvu právní sbírky Bretha Déin Chécht (V˘nosy Díana Céchta). Airmed je dcerou Díana Céchta, Míach pak jeho synem. Zdroj: rukopis Egerton 1782, fo. 42a 1. Edice: Zeitschrift für celtische Philologie 8, 1912, S. 105. Sv. Patrik (385–493), sv. Brigita (453–523) a sv. Ciaran (516–549) patfií mezi nejznámûj‰í irské svûtce. Tassach, biskup (rig epscop) z Rath Colptha v Ulsteru, udûlil poslední pomazání sv. Patriku v Sabhall. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186274