dodá Kristu odvahu, aby se ve svých úzkostech ještě usilovněji modlil. Současně se teprve v tomto okamžiku ukáže hrůza v celé své velikosti tak, že Ježíš začíná potit krůpěje krve. Modlitba ho ze strachu nevysvobodí, je ovšem připraven postavit se svému strachu a jít s ním celou pašijovou cestu až na kříž. To je cíl všech, kdo se modlí: Nemodlíme se proto, abychom se strachu zbavili, ale modlíme se s ním a v něm. Strach nás upozorňuje na Boha, není tedy naším nepřítelem, proti kterému máme bojovat, nýbrž přítelem, jenž nás vede k Bohu. Ukazuje nám, že nejsme odkázáni jen sami na sebe a na své síly, ale že můžeme důvěřovat Bohu. Nemáme žádnou záruku, že se nám bude v životě stále dařit, přesto víme, že i v úzkostech a obavách jsme v Božích rukou. Strach nám dává možnost odevzdat se podobně jako Ježíš do Božích rukou. Pak se svého strachu zbavíme. I když se bude stále znovu vracet, nesmíme se kvůli tomu zlobit; můžeme ho podobně jako Ježíš na Olivové hoře pozdravit jako přítele, který nás přibližuje Bohu. Jako průvodce, jenž přichází od Něho a k Němu nás také vede.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186237