poznali. Možná dnes večer nebo ještě dřív se otevře země na místě, kde v této chvíli bezpečně stojíte. Jak víte, že to bude lepší tam, kam dosud Fortuna nedosáhla? Co když jsou bezpečnější místa, která jsou v této chvíli v troskách? Pleteme se, pokud věříme, že některým místům na světě se nebezpečí vyhýbá, že jsou bezpečná… Příroda ještě nevytvořila nic takového, čím by se nedalo hnout. (Otázky přírodní filozofie) 7. V době Caligulova nástupu na trůn, v jedné z římských rodin, které se nezapletly do vysoké politiky, ztratila matka syna. Metiliovi bylo téměř pětadvacet a byl to mladý muž se slibnou budoucností. S matkou Marcií měl velice těsný vztah a jeho smrt pro ni byla katastrofou. Přestala vést společenský život a ponořila se do svého žalu. Její přátelé s ní cítili, ale doufali, že její bolest brzy alespoň trochu odezní. Nestalo se tak. Uběhl rok, pak druhý a třetí, a Marciin smutek byl stále stejný. Po třech letech plakala stejně jako v den synova pohřbu. Seneca jí poslal dopis. Vyjádřil svou největší soustrast a pak s taktem pokračoval: „[je] spor o to, zda má být bolest velká, nebo zda má být trvalá.“ (Útěcha pro Marcii IV) Marcia se vzepřela tomu, co jí připadalo tak strašlivé a ojedinělé – a tím víc strašlivé, že to bylo ojedinělé. Všude kolem sebe viděla matky, které stále měly své syny, mladé muže na počátku kariéry, kteří sloužili v armádě nebo vstupovali do politiky. Proč zrovna ona o toho svého musela přijít? 8. Smrt je zvláštní a hrozná, ale není – Seneca pokračoval – nenormální. Kdyby se Marcia pořádně rozhlédla kolem sebe, zjistila by, že seznam synů, které Fortuna zabila, je žalostně početný. O syna přišla Octavia, Livia i Cornelia; a stejně tak Xenofon, Paulus, Lucius Bibulus, Lucius Sulla, Augustus a Scipio. Marcia nepočítala s tím, že by její syn mohl předčasně umřít, což vlastně znamená, že předčasná úmrtí nepovažovala za normální – je to pochopitelné, ale nebezpečné.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185918