Kapitola 6: Interpretace práva
6.2.1 Rozdělení výkladu práva dle toho, kdo výklad podává, a dle jeho právní závaznosti V tomto případě rozdělujeme výklad dle subjektu, který interpretaci provádí a případně podává. Spolu s tímto kritériem však musíme použít také kritérium závaznosti podaného výkladu. Autentický výklad Jedná se o výklad, který podává ten, kdo právní normu vydal. Nejčastějším případem je, že normotvůrce vtělí tento výklad přímo do pramene práva. Tento výklad potom nabývá podobu definičních právních norem. V tomto případě se jedná o závazný výklad. Obvykle pro autentický výklad vyžadujeme, aby byl všeobecně závazný. Neznamená to však, že jako závazný autentický výklad lze označit pouze definiční právní normy. I vzhledem k tomu se autentický výklad mnohem více blíží právotvorbě než interpretaci práva. Jako všeobecně závazný autentický výklad lze označit níže uvedený dokument: Protokol mezi republikou Československou a republikou Polskou o interpretaci článku XX obchodní úmluvy mezi Československem a Polskem, podepsané ve Varšavě dne 23. dubna r. 1925 (čl. 1–2): „Vláda republiky Československé a vláda republiky Polské, přejíce si ustáliti autentický výklad článku XX obchodní úmluvy mezi Československem a Polskem, podepsané ve Varšavě dne 23. dubna r. 1925, rozhodly se podepsati k tomu cíli Protokol a jmenovaly proto svými zmocněnci: Vláda republiky Československé: pana Dr. Václava Girsu, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra republiky Československé ve Varšavě; Vláda republiky Polské: pana Józefa Becka, ministra zahraničních věcí; kteří, vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních: Čl. 1 Obě vysoké smluvní strany v odstavci 1 článku XX obchodní úmluvy ze dne 23. dubna r. 1925 pod slovy ‚provenance ou destination‘ měly na
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185563