Kapitola 4
Ústava a moderní stát
zemí včetně ČR). Nejobsáhlejší katalog takových nezměnitelných ustanovení obsahuje Ústava Portugalska z roku 1976 v čl. 288.71 d) ústavy, zakazující změnu jen do určitého období Tyto ústavy sice připouštějí svou změnu, ale po určitou dobu ji neumožňují. Často jde o výsledek kompromisu při jejich přijímání. Například podle Ústavy USA 1787 (čl. 1 oddíl 9) až do roku 1808 nebyl Kongres oprávněn zakázat přistěhovalectví nebo dovoz osob. Francouzská ústava 1791 zase stanovila složitý způsob změny s tím, že jej nebude možno zahájit dříve než 4 roky po jejím přijetí. e) ústavy zakazující změnu za určité situace Například Ústava Belgie stanoví, že návrh na změnu nelze předložit ani projednávat v době války nebo když se sněmovny Parlamentu nemohou sejít na státním území. Jiné ústavy hovoří o zákazu změn ústavy v době regentství, okupace apod.
4.6.2 Dynamismus ústavního obsahu Opakem stability ústavy je její dynamismus. Tuto vlastnost uznávali i velmi konzervativní myslitelé jako např. E. Burke.72 Jejím základem je rovněž filosofický spor o to, zda je lidské dílo dokonalé a zda jedna generace má právo zavazovat generace následující. Týká se to nejen zadlužení, ničení životního prostředí, ale také stanovení základních pravidel fungování státní moci a postavení jednotlivce. Na rozdíl od ústav oktrojovaných se sklonem k posílení stability, revoluční ústavy (mimo španělskou z roku 1812) se kloní k právu národa rozhodovat o svých záležitostech. Již první francouzská ústava 1791 deklarovala, že „národ má nepromlčitelné právo měniti svou ústavu…“. (Titul VII., čl. 1.)73 Zde je zřejmá rousseauovská inspirace. V tomto směru můžeme rozlišit: Rovněž v našem ústavním řádu najdeme takové ustanovení v čl. 1 Listiny. Předmět zákazu změny je zde přesně vymezen – základní práva a svobody vymezené Listinou. Na rozdíl od toho naše Ústava v čl. 9 odst. 2 obecně stanoví, že „změna podstatných náležitostí právního státu je nepřípustná“, aniž určuje, co za takovou náležitost považuje. 72 Ten konstatuje, že „stát bez prostředků ke své změně nemá ani prostředky ke svému uchování. Bez takových prostředků by se dokonce vydával nebezpečí, že pozbude právě tu část své ústavy, již si nejzbožněji přál uchránit.“ Viz jeho Úvahy o revoluci ve Francii. Brno 1997, s. 34. Takovéto změny jsou však možné jen na základě toho, co z ústavy funguje a opravit je možné jen něco. 73 Její VII. část stanovila, že ke změně je třeba souhlasu ve třech po sobě jdoucích volebních obdobích Národního shromáždění, teprve poté bylo možno zvolit zvláštní revizní shromáždění (L‘Assemblée de revision), které mohlo změnu schválit (nesměl v něm být ale nikdo, kdo byl v předchozím Národním shromáždění) atd. 71
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185562